Od posledně se nahromadilo několik tiskových zpráv společnosti Supraphon, které se týkají netrafikové (zatím ?) produkce. Nejprve tu máme rozhovor s bratrským duem při příležitosti vydání trojCD Život – Zlatá kolekce. 

VÁCLAV NECKÁŘ: TAKOVÝ VÝBĚR JSEM JEŠTĚ NEMĚL!

 

Václav Neckář a Bacily – to je spojení, které na scéně naší populární hudby září už čtyřicet let! Většina písní, která z této symbiózy vznikla, se dodnes hraje, lidé si je pobrukují, rádi slyší na koncertech i kupují na CD. Supraphon tak všem zájemcům vychází vstříc vydáním exkluzivního trojCD „Život“ s velkými hity i písněmi, které zaslouží připomenutí. K rozhovoru jsme se sešli s Václavem i jeho bratrem, věrným mnohaletým souputníkem a kapelníkem Bacilů, Janem.  

 

Mnoho lidí vystrašily vaše nedávné zdravotní komplikace; jak vám je?

V.N.: Už dobře. Vyčerpání a nevhodná kombinace léků způsobily, že jsem chvilkově zkolaboval. V nemocnici jsem strávil tři dny a pak mi pomohl brácha – a teď už jsem zase fit. Koneckonců – právě jsme se vrátili z koncertní šňůry po východním Slovensku, Liberci a Kroměříži.

 

A hned jste pokřtil novou třídeskovou kompilaci!

V.N.: Je opravdu reprezentativní. Obsahuje téměř šedesát písní, takhle rozsáhlý výběr jsem ještě neměl. Převážná většina songů je přitom českých. Skladby zahraničních autorů jsou na prvním CD jsou pouze čtyři, na druhém taky čtyři a na třetím tři. A jsou tu i některé rarity.

 

 

 

Třeba?

V.N.: Třeba píseň Podivný příběh, k níž se váže skutečně velmi podivný příběh.

J.N.: Původně ji zpíval Petr Ulrych na desce nazvané 13 HP. Jejími autory jsou Ota Petřina a Michael Prostějovský. Brácha ji později chtěl zařadit na trojkomplet Příběhy, písně a balady, měla být na třetím albu tohoto kompletu. Tak jsme píseň zaranžovali, všechno bylo připraveno, nahrála se. Jenže Michael Prostějovský emigroval na Západ, a tak soudruh Supraphon rozhodl, že ne, že tam ta píseň nebude. Musela pryč, dokonce byl celý snímek smazán! Naštěstí jsem si nechal udělat kopii, kterou jsem založil do svého archivu. Po čase jsem na ni úplně zapomněl. A po létech jsem ji objevil! Na kompletu Život tedy vychází skutečně ta původní, Supraphonem smazaná a u mě léta přechovávaná nahrávka.

 

To, že jste sem zařadili většinu písní českých, byl jistě účel!

J.N.: Ano, byl. Tenhle komplet přichází v roce čtyřicátin Bacilů a už přebal kolekce obsahuje kapelové fotky. Komplet taky nabízí spoustu hudebních snímků nahraných s Bacily. Naše kapela měla snahu dělat hlavně české, původní autorské věci. A samozřejmě jsme se s Otou Petřinou neuzavírali v kapele sami do sebe, příležitost měl kdokoliv z českých autorů. Na albu Planetárium se jich podílelo dokonce sedmnáct! I na tomhle novém výběru je takových písní hodně. A je to dobře. Když přijedete do Ameriky, Německa nebo Francie, taky nehrají v rádiích česky. Řekli jsme si, že svým způsobem hodíme rukavici českým rádiím, především Českému rozhlasu.

 

 

 

Nová kompilace má moc hezky vypravený booklet a obal.

V.N.: Nad fotkami jsme se sešli v Supraphonu všichni, my i lidé z vydavatelství, vybírali jsme je opravdu pečlivě. Ještě týden před vydáním se album jmenovalo Křižovatky a na titulu byla jiná fotografie. Nakonec jsme jméno kompilace i titulní fotku změnili, všem se název Život a ta fotografie, která se tam nakonec dostala, zdála příhodnější a výstižnější vzhledem k mojí životní situací.

 

Prý máte rád křty, jistě jste si užil i ten, který uvedl váš nový výběr!

V.N.: Vzhledem k tomu, že křest svého syna jsem pořádal, když mu bylo sedmnáct… tak asi ano, užívám si je. Samozřejmě, na dobrém křtu musí být dobrý kmotr nebo dobrá kmotřenka. Mně křtila desky Marta Kubišová, novou kompilaci poslala do světa Yvonne Přenosilová. Yvonnu uznávám jako člověka i jako zpěvačku. Jako host zpívala několik písniček v našem programu. A křest nového výběru se skutečně vydařil.

 

Co chystáte ke 40. výročí Bacilů?

V.N.: Nejdřív chci říct, že bych se rád doučil pár nových písniček. Tak čtyři, pět – i když brácha po mně chce pět až sedm nových songů! Je to ale těžké, učím se pořád tak, že si texty rozstřihávám a zase skládám dohromady.

J.N.: A co se týče oslav – budeme pořádat normální koncerty. Velké koncerty, třeba v obrovských halách či na stadionech, jsou prodělečné, stojí obrovské peníze a člověk musí vynaložit spoustu práce. Budeme tedy koncertovat tak, jako koncertujeme pořád, a v průběhu jednotlivých vystoupení budeme o výročí mluvit. Má to mimo jiné i tu výhodu, že tak vlastně budeme slavit celý rok!