Leckdo je fanouškem některé kapely. Ne každý má ale příležitost o ní natočit dokument. Možná to bude tím, že ne každý se jmenuje Martin Scorsese… Obálka Hit týdne vydavatelské společnosti Eusebius nabídne v pátek 15. července 2011 z katalogu Magic Boxu hudební dokument Rolling Stones za 69,- Kč. Sex, drogy a rock´n´roll. Hráli pro Billa Clintona.

Pohled režiséra Martina Scorseseho na největší stále fungující rock’n’rollovou kapelu, na legendární Rolling Stones, kteří jsou spolu přes 45 let. Scorsese sestavil velice silný režijní tým z osob, z nichž mnoho obdrželo Oscary za svoji práci, a natáčel Stouny v Beacon Theater v New Yorku po dobu dvou dní, aby zachytil jejich syrovou sílu a přinesl divákům tento filmově hudební zážitek.

Prvotní myšlenka na film se zrodila v hlavě frontmana kapely Micka Jaggera, když byl s kapelou uprostřed turné Bigger Bang. Původně měl být film hlavně o samotném turné a měl zachycovat především jejich největší koncert vůbec, odehrávající se na pláži v Rio de Janeiru. „Na začátku jsem si představoval, že uděláme film o našem turné a protože jsme dělali v Riu na pláži ten velký koncert, tak jsem si myslel, že bychom mohli natočit právě ten. Velký koncert, milion lidí na pláži, to byla opravdu dobrá příležitost pro natočení spousty dobrého materiálu na film“ říká Jagger.

Jakmile se rozeběhla soukolí mašinérie, bylo dalším logickým krokem najít režiséra, jehož jméno by odpovídalo složitosti úkolu. Pro Jaggera byla odpověď celkem jednoznačná: „Přemýšleli jsme, jestli do toho vůbec půjdeme a pokud ano, tak jsme potřebovali opravdu špičkového režiséra. Vždycky je lepší dělat se špičkami z oboru,“ říká se smíchem Jagger „Martin Scorsese je pravděpodobně ten nejnadanější americký režisér a Rolling Stones jsou zase nejlepší rocková kapela, takže kombinace těchto dvou by měla ve finále vytvořit velmi zajímavých pár hodin.“

Dalším velkým fanouškem Martina Scorseseho je i Keith Richards, který jak sám říká, pečlivě nastudoval každý jeho film. „Některé jeho filmy znám tak dobře, že mohu odříkat i jednotlivé dialogy,“ říká „Doslechl jsem se, že by měl Marty režírovat náš film a hned jsem řekl, že to bude super.“

A jak na nabídku reagoval sám Martin Scorsese? „Řekl něco jako skvělé,“ vzpomíná producentka Victoria Pearman na Scorseseho reakci točit film o Stounech. „Pak mi zavolal jeho manažer a řekl, že mají zájem na filmu pracovat. Poté následovalo nespočet setkání a dohadování se, vybírání toho správného města na natáčení – bylo to všechno velmi komplikované, už jen dostat všechny zúčastněné na jedno místo, abychom se o tom mohli spolu pobavit, bylo obtížné.“

Po výběru režiséra pokračovala pracovní setkání, na kterých se diskutovalo o podobě výsledného filmu. Padaly různé nápady, jako třeba natočit vše ve 3D pro IMAX, což se režisérovi zamlouvalo. Jagger také pozval Scorseseho na turné, aby si mohl sám udělat obrázek.

„Pokaždé, když jsem je viděl vystupovat, ať jako divák z hlediště nebo občas ze zákulisí – tak jsem se čím dál více přenosu jejich vystoupení na film obával,“ říká Scorsese „Bavili jsme se o možnosti natočit tento film z turné, ale já si čím dál více myslel, že by si takový projekt zasloužil něco více intimního.“

Koncert Stounů je sám o sobě hodně velkolepý a Scorsese se domníval, že ukázat tuto kapelu vystupující v nějakém menším prostoru nabídne divákovi jiný pohled na tento legendární band. „Šel jsem již po několikáté na jejich koncert. A jak tam sedím, tak si uvědomuji, že ta kapela je strašně malinká a že už mají na scéně asi 50 kamer. Vůbec jsem netušil, co navíc ještě mohu přinést,“ říká o svých obavách Scorsese „A pak jsem si usmyslel, že je prostě musím přesvědčit, aby vystoupili na nějakém menším pódiu jako je třeba právě Beacon Theatre, kde by je zachycovali ti nejlepší kameramani na světě.“

Tento nápad se pak Scorsesemu skutečně podařilo prosadit i přesto, že Jagger trochu trpěl tím, že nedojde na jeho nápad s koncertem v Riu. „Marty za námi přišel a řekl, že o všem přemýšlel a že by to chtěl pojmout komorněji. Takže vlastně úplně změnil naši originální myšlenku. Dalším problémem bylo, že jsme žádný podobný menší prostor neměli zarezervován. Měli jsme hodně velkých hal, ale neměli jsme ani jedno intimní místo. Náš diář byl na celé turné nekompromisně popsán, a tak jsem řešili, jak to uděláme. Trvalo to sice chvíli, než mě přesvědčil ustoupit z megakoncertu a také jsem si myslel, že i pro režiséra musí být takový velký koncert, jako měl být ten v Riu, velká výzva, ale nakonec se to Martymu podařilo.“

Pro Scorseseho byl ale Beacon Theatre tím nejideálnějším místem: „Beacon Theatre se mi opravdu dost zamlouval. Pódium bylo dost velké na to, abych tam mohl točit a zároveň dalo kapele dostatek místa na jejich vystoupení. Museli jsme se ale domluvit na tom, jak tyto dvě věci skloubit tak, aby ani jedna strana netrpěla. Já chtěl zachytit hudbu a jejich akci na scéně, chtěl jsem docílit toho, že by se pak diváci cítili při sledování filmu jako by skutečně byli se Stouny na jednom pódiu.“

Scorsese zachytil unikátní atmosféru koncertu pomocí 18 kamer zabírajících každý sebemenší detail celého vystoupení. Za kamerami stáli ti nejlepší z nejlepších včetně Alberta Mayslese nebo Johna Tolla, který měl již ve sbírce dva Oscary stejně jako Robert Richardson. On byl také osobou, která navrhla několik zajímavých verzí osvětlení a nasvícení scény.

Všechno do sebe krásně zapadalo a i Mick Jagger nakonec uznal, že v malém prostoru vše vyzní lépe než na brazilské pláži. „Na velkém pódiu jste prostě odříznuti od bližšího kontaktu s publikem. Marty také chtěl, aby byly kamery všude kolem nás a nepřetržitě nás zabíraly ze všech možných i nemožných úhlů, což je také samozřejmě snazší docílit v malém prostoru než na pódiu velikost fotbalového stadionu,“ říká Jagger.

Film by měl podle Scorseseho v divákovi při jeho sledování vzbudit dojem, že se nachází na nejlepším místě při vystoupení Rolling Stones na vrcholu jejich kariéry: „Podstatou pro nás bylo ujasnění, proč tento film vlastně točíme. Nedělali jsme kompilaci ani film o historii kapely. Dokumentů o kapele, ve kterých vidíte muzikanty s nástroji a lidi říkající jak se jim se Stouny krásně pracovalo, bylo natočeno nespočet, ale touto cestou jsme jít nechtěli. Chtěli jsme zachytit především jejich muziku a jejich vystoupení, to pro nás bylo nejdůležitější.“

Mezi 70 až 80 procenty: Stouni válej!

Žánr: Dokument / Hudební

Země původu: USA

Rok vzniku: 2007

Délka: 122 minut (2:01:58)

Původní název: Shine a Light

Světová premiéra: 7. února 2008 – Německo (Berlin International Film Festival)

Kinopremiéra v ČR: 17. července 2008

Režie: Martin Scorsese

Produkce: Steve Bing, Michael Cohl, Mick Jagger, Lorne Orleans, Victoria Pearman, Joseph P. Reidy, Keith Richards, Jane Rose, Emma Tillinger Koskoff, Charlie Watts, Zane Weiner, Ron Wood

Kamera: Mitchell Amundsen, Stuart Dryburgh, Robert Elswit, Tony C. Jannelli, Ellen Kuras, Emmanuel Lubezki, Albert Maysles, Anastas N. Michos, Declan Quinn, Robert Richardson

Střih: David Tedeschi

Společnost: Paramount Classics / Concert Productions International / Shangri-La Entertainment / Grand Entertainment / Shine A Light

Natáčeno: Beacon Theatre – 2124 Broadway, Manhattan, New York City, New York, USA / New York City, New York, USA

Účinkují: Mick Jagger (zpěv, kytara, harmonika), Keith Richards (kytara, zpěv), Charlie Watts (bicí), Ron Wood (kytara), Darryl Jones (baskytara), Chuck Leavell (klávesy), Bobby Keys (saxofon), Bernard Fowler (zpěv), Lisa Fischer (zpěv), Blondie Chaplin (zpěv), Tim Ries (saxofon, klávesy), Kent Smith (trumpeta), Michael Davis (trombón), Albert Maysles, Christina Aguilera, Buddy Guy, Jack White III, Byrdie Bell, Dick Cavett, Gary Cherkassky, Bill Clinton, Hillary Rodham Clinton, Benicio Del Toro, Jim Haggerty, Brian Jones, Aleksander Kwasniewski, Kimberly Magness, Rebecca Merle, Chris Miskiewicz, Robert Richardson, Martin Scorsese, Aija Terauda, Bruce Willis, Bill Wyman, a další

Údaje o DVD:

Zvuk: Dolby Digital 5.1 anglicky, česky

Titulky: česky

Obraz: barevný PAL 16:9 (podle imdb.com 1,85:1)

Bonus: film o filmu, bonusové písně, tvůrci, upoutávky