Na třech žánrových nohách stojíme rovnoměrně, říká ředitelka společnosti Supraphon, a. s., Iva Milerová. Supraphon chystá na podzim vydání řady zajímavých a mnohdy unikátních CD a DVD z oblastí populární hudby, vážné hudby a mluveného slova. Při této příležitosti byla požádána o rozhovor jeho ředitelka Iva Milerová, která kromě jiného prozradila, že vydavatelství nehodlá žádnou z těchto oblastí do budoucna „šidit“. 

 

Kde se podle vašeho názoru Supraphon právě nachází?
Nacházíme se – podobně jako celý hudební průmysl – v určité transformační fázi, ale myslím si, že navzdory nepříznivým okolnostem jsme v ní velmi dobře ukotveni, a to zejména díky své dlouhé historii a bohatému archivu. S archivem stále pracujeme, digitalizujeme ho a pečlivě v něm pátráme po klenotech, kterými bychom mohli potěšit posluchače. Zároveň hledáme nové umělce a nové cesty, jak s nimi spolupracovat. Kromě toho se aktivně účastníme důležitých jednání o budoucí podobě hudebního trhu, kdy lidé budou mít možnost stahovat a poslouchat hudbu ve velkém, a to zcela legálně a za přijatelné finanční částky.

 

Zmínila jste váš bohatý archiv. Mohou se posluchači v brzké době těšit na nějaké tituly s archivními nahrávkami?
Letos se sešlo několik narozeninových výročí významných interpretů populární hudby, jimž při této příležitosti připravujeme jubilejní komplety. Za všechny zmíním DVD Pasiáns paní Hany Hegerové, které mapuje její pěveckou dráhu od 60. do 90. let. Kromě mnoha videoklipů udělá jejím příznivcům radost i třemi dokumenty o životě a kariéře této výjimečné osobnosti. Vloni vydaného alba „Mlýnské kolo v srdci mém" paní Hegerové se prodalo téměř padesát tisíc nosičů, což je v době, kdy zlatou desku získáte za šest tisíc prodaných nosičů, malý zázrak. Měli jsme z toho velkou radost a já doufám, že na tento úspěch s DVD Pasiáns navážeme.

 

Ve druhé polovině září vydáváte spolu s Českým rozhlasem CD Karla Gotta Sentiment. Proč se vlastně Karel Gott po tolika letech vrátil pod křídla Supraphonu?
To je asi spíš otázka na Karla Gotta, každopádně na dlouholetou úspěšnou spolupráci jsme navázali po osmnácti letech vloni vydáním alba „Lidovky mého srdce". Karel Gott byl spokojen a my jsme byli nadšeni, že se – jak říkáme – vrátil domů. Cítili jsme, že bychom v této „symbióze" rádi pokračovali, a asi to bylo oboustranné, což dokládá právě ono připravované CD. Objeví se na něm klasické hity s krásnými českými texty a ve zvukové podobě konvenující s tím, co se v dnešní době na hudební scéně děje. Víme, že Karel Gott má i další plány, takže se snažíme poskytovat mu prvotřídní servis, jaký si umělec jeho formátu zaslouží, aby zůstal i nadále „doma". 

 

Čím nebo kým chce Supraphon v oblasti populární hudby zaujmout mladou generaci posluchačů, která již nepatří k zarytým fanouškům vámi zmíněných legend?
Nejlépe vydáváním nosičů mladých interpretů, které má tato generace v oblibě (smích). Ale vážně – v poslední době skutečně začínáme více spolupracovat s mladšími umělci. Vydali jsme například album Ležatá osmička skupiny Tata Bojs, která s ním slaví velké úspěchy u kritiky i posluchačů, na podzim chystáme sólovou desku zpěvačky Tonyi Graves nebo album zpěváka a skladatele Davida Deyla. V tomto trendu budeme i nadále pokračovat.

 

Přitom ještě v relativně nedávné době bylo o Supraphonu slyšet převážně ve spojení s vážnou hudbou…  
Vydávání vážné hudby zůstává jedním z našich hlavních stavebních pilířů. Letos máme na svém kontě již jedenadvacet titulů a několik dalších chystáme na předvánoční trh. To je, vzhledem k situaci hudebního průmyslu, mimořádný počin. Supraphon za své nahrávky neustále sklízí uznání nejen od domácích kritiků, ale zejména v zahraničí, což je o to úctyhodnější, protože dnešní doba příliš nepřeje realizaci nových nahrávek, notabene v oblasti vážné hudby. Například za loňské ediční počiny máme už tři alba nominována na prestižní ocenění Gramophone Awards, přezdívané „Oscaři klasické hudby". Výsledky se budou vyhlašovat v říjnu v Londýně, ale už samotnou nominaci lze považovat za významný úspěch.

 

Jak vyhledáváte nové talenty v oblasti vážné hudby? Mladí interpreti tohoto žánru jsou přece jen méně na očích než jejich kolegové z mediálně přitažlivějších hudebních odvětví…
Naši velmi kompetentní kolegové z oddělení vážné hudby jsou dnes a denně ve styku s tělesy i jednotlivými interprety vážné hudby, objevují se na významných festivalech a koncertech, zkrátka pozorně sledují scénu. Je to způsob, jak se nejlépe dozvědět o nových, zajímavých umělcích. Nemáme problém takové lidi nacházet, ale spíše problém opačný – chtěli bychom spolupracovat s více umělci, než je ekonomicky zvládnutelné. Pořizování nahrávek vážné hudby je bohužel nákladnější než v případě pop music. Dříve se řešila hlavně stránka dramaturgická, dnes je limitující otázka financí.  

 

Supraphon stojí jako vydavatel na třech pomyslných nohách, jimiž jsou populární hudba, vážná hudba a mluvené slovo. Chystá se do budoucna na některou z těchto noh více „našlápnout"?
Ne, na zmíněných třech žánrových nohách stojíme rovnoměrně a je to i naším cílem do budoucna. Já osobně věřím v to, že je nutné rozvíjet všechny tyto směry. Je důležité produkovat mluvené slovo a audioknihy, které na fyzických nosičích bojují o větší zájem na trhu. Lidé si dosud na tento formát nezvykli a neuvědomují si, že si třeba během cesty autem mohou místo hudby poslechnout knihu, kterou by jinak sami četli třeba několik týdnů. Stejně tak je podstatné udržet naše nemalé renomé v oblasti vážné hudby zejména v zahraničí. Pokud bychom polevili v produkci nových nahrávek, ztráceli bychom pozici, již jsme budovali několik desetiletí. A opomíjet pochopitelně nebudeme ani oblast poprockové produkce – nejen proto, že je naším hlavním zdrojem příjmů, ale navíc můžeme touto cestou získávat nové posluchače z mladších generací.