V úterý 13. září 2011 pořádá Supraphon prezentaci pátého CD z kompletní nahrávky Smetanova klavírního díla v podání Jitky Čechové. Moderátor pořadu Dr. Václav Němec v úvodu připomene historii nahrávek celého Smetanova klavírního díla i některá jubilea související s touto závažnou částí Smetanova odkazu i s její interpretací. Besedy se aktivně zúčastní Dr. Olga Mojžíšová, profesor Jan Novotný, producent vydavatelství Supraphon Matouš Vlčinský a Jitka Čechová, která několik skladeb uvede v živém přednesu.

JITKA ČECHOVÁ: Smetana byl náruživým tanečníkem…

Vynikající pianistka Jitka Čechová pokračuje v systematickém a procítěném mapování klavírního díla Bedřicha Smetany. Další album ze supraphonské řady nabízí především skladby vzniklé v době, kdy skladatel ještě studoval. Jitka Čechová pak opět dokazuje, že si se Smetanou rozumí.

Vydáváte už páté album s klavírní tvorbou Bedřicha Smetany; neomrzela vás už, alespoň trochu?

Naopak, čím déle se jí zabývám a poznávám ji zevrubně, tím více si ji vychutnávám a cením. Zároveň si uvědomuji, jak se ke Smetanovi chováme na pianistickém poli macešsky. Dávno z něj měl být z hlediska přínosu klavírního odkazu český Chopin či Schumann. Díky Smetanovu celoživotnímu propojení s tímto nástrojem je jeho klavírní dílo neuvěřitelně pestré, rozmanité a obsažné. Každému klavíristovi skýtá široký prostor k výběru.

Vaše nové album uvádí především díla vzniklá ve Smetanových studentských letech; jaká jsou z hlediska kompozičního?

Jedná se vesměs o skladby spontánního charakteru, nedotčené zásahem pedagoga, psané rukou mladého autodidakta. Smetana miloval společenský život a rád přispíval k hudební náplni společenských setkání, což se odráží v kompozici zaměřené na tehdejší módní hudební formy – polku, kvapík, čtverylku, ale i valčík a mazurku, které prozrazují vliv Chopinovy tvorby. Je patrné, že coby samouk dobře znal práci svých zahraničních kolegů Liszta, Chopina, Schumanna a Mendelssohna, kteří se tak mimoděk stávají jeho tehdejšími učiteli.

A co se týče interpretace?

Smetana už v raném díle předurčuje svá pozdější díla se všemi skrytými záludnostmi, které si po technické stránce nezadají s jeho nejobtížnějšími díly. Zajímavé je, že tyto obtíže jsou především v doprovodných partiích, které při poslechu jsou těmi nejméně zajímavými, ale to nejtěžší je právě to, aby byly co nejméně nápadné, hladké a vyrovnané. Dalším oříškem je naplnit obsahem skladby tanečního charakteru, nejen aby měly ten správný „salónní“ nádech, ale také aby jejich leckdy donekonečna se opakující pasáže stále přinášely radost i novodobému často netrpělivému posluchači.

Dá se z těch skladeb vyčíst něco o tehdejším soukromém životě B. Smetany?

Smetanovo klavírní dílo je zároveň tak trochu jeho deníkem, celoživotně mapuje jeho niterné pocity, touhy, cíle a vize. Nejinak je tomu v případě raného díla. Některé skladby jsou přímo dedikovány Smetanovým prvním láskám, mnoho ze skladeb tanečního charakteru bylo ve středu zájmu dobových společenských akcí v interpretaci samotného autora, který sám byl náruživým tanečníkem.