Dětství a mládí Charlese Chaplina je neradostné – vyrůstá v chudobinci (matka je několikrát hospitalizována na psychiatrické klinice, otec od rodiny odešel), později se pak živí v mnoha různých povoláních: je tiskařem, kamelotem či poslíčkem, nakonec ale nicméně získává angažmá u jedné z londýnských divadelních společností.
Od roku 1908 byl členem pantomimické společnosti. Při zájezdu do USA si ho všiml průkopník americké grotesky Mack Sennett a angažoval ho do své filmové společnosti. V roce 1914 tak začal Ch. S. Chaplin působit v němém fílmu a později se prosadil i ve filmu zvukovém.
Od roku 1914 vytvářel v němém filmu sérii krátkých grotesek (Chaplin si vydělává na živobytí, Chaplin obchodním příručím, Chaplin hasičem, Chaplin strážcem veřejného pořádku, Chaplin uprchlým trestancem), středometrážních a dlouhých filmů (Dobrý voják Chaplin, Chaplin vesnickým hrdinou, V neděli odpoledne, Kid, Poutník, Pařížská metresa, Zlaté opojení). Roku 1930 natočil první zvukový film Světla velkoměsta (bez dialogů), po něm následovaly další sociální a politické satiry (Moderní doba, Diktátor, Monsieur Verdoux) a roku 1952 jeho poslední hollywoodský film Světla ramp. Chaplin opustil USA a usadil se v Evropě, kde natočil další filmy (Král v New Yorku, Hraběnka z Hongkongu). Je autorem vzpomínkové knihy Můj životopis.
Vzešel z bídných poměrů a i když nesmírně zbohatl, vždy měl spíše levicové smýšlení. Neblaze proslulý Výbor pro vyšetřování neamerické činnosti se dva roky po válce o Chaplina začal zajímat a umělec zde nakonec prodal majetek a zemi i s rodinou v roce 1952 opustil. Na zbytek života se usadil u švýcarského Vevey. Do USA se vrátil až za 20 let, kdy zde za „nesmírný vliv, který měl na přeměnu filmu v uměleckou formu tohoto století“ převzal čestného Oscara. O rok později pak obdržel další sošku za hudbu, kterou zkomponoval k Světlu ramp (1952).
Charlie Chaplin, muž, s jehož jménem jsou neoddělitelně spojeny pojmy jako filmové groteska či tulák Charlie, zemřel 25. prosince roku 1977 ve Švýcarsku.
Několik Chaplinových citátů:
• Příliš mnoho myslíme a příliš málo cítíme. Víc než stroje potřebujeme lidskost. Víc než chytrost potřebujeme laskavost a mírnost. Bez toho zvlčíme a ztratíme všecko.
• Mysli na to, že ti při posledním soudu všechny tvé filmy promítnou.
• Dědičnost je to, v co věříme, když máme inteligentní děti.
• Je sice pravda, že mnoho mužů nenalezne v manželství vždy to, v co doufali. Na druhé straně je však pravda, že je tam naštěstí zřídka čeká i to, co si zaslouží.
• Nic v tomto světě není trvalé. Ani naše utrpení.
• Zajímám se o svoji budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života.