Časopis Biják se specializuje na vydávání českých filmů na DVD a je tak v podstatě jakousi konkurencí podobně zaměřenému časopisu DiViDi, který ovšem vychází již několik let. V březnovém čísle vychází filmy „Tankový prapor“ a „Den pro mou lásku“.

Tankový prapor – představovat tento film asi nemá smysl, protože se jedná o jednu z komedií na téma armády v padesátých letech, což bylo téma, kterému se po sametové revoluci dostalo hodně prostoru. Narozdíl od podobného filmu Černí baroni mě ovšem zas až tak nenadchl, jsou ovšem tací, kteří hodnotí oba filmy přesně opačně. Zkrátka, každý máme jiný vkus. Není divu, ostatně vždyť se také jedná o dva různé pohledy na popisovanou dobu a o dva různé typy humoru. Abych nebyl zase příliš přísný – film obsahuje řadu již klasických scén a má nadprůměrné herecké obsazení. Ovšem neustálým omíláním v televizi Nova tento film získal příchuť vycpávky mezi reklamy na stoprocentně účinné prací prášky, což ho poněkud degradovalo, takže dnes funguje spíš jako náplň na večer u televize, kdy nemáte lepší program. Což já osobně mám, od toho tu přece máme DVD přehrávač a spoustu nových filmů … :-)) Pokud ovšem můj názor nesdílíte, a patříte právě do té skupiny lidí, kteří považují Tankový prapor za jeden z nejlepších filmů režiséra Víta Olmera, máte možnost si uvedené dílko pořídit v originále na DVD nosiči právě zakoupením časopisu Biják.

Druhým filmem v březnovém Bijáku je romanticko psychologický snímek "Den pro mou lásku.Mladým manželům, žijícím trochu bohémsky v půdní nástavbě starého domu, náhle zemře jejich čtyřletá dcerka Maruška. Marii, která žila jen pro své dítě a manžela, se zhroutí celý svět. Byt, který dříve tvořil střed jejich života, je najednou pustý a nepřátelský, každá činnost probouzí vzpomínky na Marušku, před kterými se nelze nikde ukrýt. Petrovi trochu pomáhají starosti s blížící se diplomovou prací a se závěrečnými zkouškami na stavební fakultě. Marii se však zdá, že její život ztratil smysl. Zná jen jeden lék na svůj žal – mít co nejdříve další dítě… Působivý psychologický film natočil v r. 1976 Juraj Herz a do hlavních rolí obsadil populární Martu Vančurovou a tehdejšího sólistu Národního divadla Vlastimila Harapese.

Nejsem specialista na tento žánr, proto si hodnocení odpustím. Myslím si však, že režisér Juraj Herz natočil i lepší filmy. Pokud vás však film oslovil a nebo patříte ke sběratelům všech českých filmů bez rozdílu, máte opět šanci získat jej díky Bijáku.