(Příběh patnáctý – 1958)

Zeman je stále zdrcen smrtí své ženy Lídy, do práce nechodí a plně se věnuje své dcerce. Jeho kolegové z kriminálky přemýšlejí, jak ho vrátit do plného života. A přijdou na to – přidělí mu zvlášť otřesný případ. Ve Vltavě je nalezeno torzo ženského trupu. Šéf pražské kriminálky, plukovník Pavlásek se domnívá, že by se mohlo o nějakou spojitost s dodnes nevyřešeným případem vraždy Otýlie Vranské z roku 1933. Proto je rád, že se případu ujímá Zeman, neboť doufá, že by se v případě potvrzení jeho domněnek mohlo podařit zboření jednoho kriminalistického pomníčku.

Zemanovi se, pravda, moc do tohoto mordu nechce a několikrát chce s vyšetřováním seknout, nakonec však vše dovede do zdárného konce. Vraha najde díky chlupu foxteriéra. Spojitost s případem Vranské však nebyla potvrzena.

Tento příběh se vymyká ostatním dílům seriálu. Jedná se o skutečný kriminální případ, který dokazuje, že i v padesátých letech existovali policisté na vysoké profesionální úrovni.

Tento případ se ve skutečnosti odehrál 1951, kdy vytáhli pracovníci zdymadla v Klecánkách z Vltavy balík. Když ho otevřeli, zděsili se. Ve dvou vínových přikrývkách našli ženský trup bez hlavy a bez nohou. Potápěči na témže místě našli o sedm dní později další balík, tentokrát s hlavou a dolními končetinami. Už druhý den se ozvalo Obvodní velitelství Národní bezpečnosti 3 v Praze, které zjistilo, že se jedná o pětadvacetiletou úřednici jednoho národního podniku. Herta Černínová si 17. dubna vyzvedla v bance větší částku peněz a od té doby ji nikdo neviděl. Totožnost oběti potvrdil manžel.

Mezi vyslýchanými se objevil i ženatý třiatřicetiletý účetní Miroslav Šmíd. Nakonec se – pod tíhou důkazů a po domovní prohlídce v bytě jeho přítelkyně – přiznal. V den vraždy ji vylákal do bytu své milenky, kde ji sedmnáctkrát udeřil do hlavy kilogramových závažím. Černínovou, která už byla v bezvědomí, pak odnesl do vany a tam svůj čin dokonal. Do levé strany hrudníku jí pětkrát zabodl kancelářské nůžky. Touto brutální vraždou si účetní přišel na sedmašedesát tisíc korun. Od soudu však Miroslav Šmíd odcházel s verdiktem nejvyšším – trestem smrti. Bez trestu nevyvázly ani ženy, které mu asistovaly, dostaly deset a osm let nepodmíněně.

(Příběh šestnáctý – 1959)

Po republice se pohybuje organizovaná skupina lupičů, která provádí krádeže uměleckých předmětů ze zámeckých a hradních sbírek. Po jedné takové akci je pod oknem obrazárny nalezeno tělo jednoho ze zlodějů, druhý, i s kradenými věcmi, zmizel. Případ se dále komplikuje zjištěním, že provaz, po kterém se zloděj spouštěl z okna, byl pravděpodobně záměrně naříznut. Případ proto dostane mordparta. Zemanův tým dopadne celou síť zlodějů i překupníků. Přitom odhalí i noblesní dámu, které v žilách koluje modrá krev…

Cílem příběhu je diskreditace bývalé šlechty – spolupráce s nacisty, ilegální opuštění republiky a odvoz „národního majetku“ na Západ.

Také díl Dáma s erbem má svůj předobraz ve skutečném případu. Zcizování památek a plenění uměleckých předmětů jaké se začalo odehrávat po roce 1989 nemělo v předešlých letech obdoby. Tento typ kriminality byl proti dnešku spíše omezený. Důvodem byla železná opona a nemožnost vyvést předměty do zahraničí, kde by za ně bylo možné získat odpovídající ceny. To ale rozhodně neznamená, že by se tenktát památky a umělecká díla vysoké hodnoty nekradly. Dokazuje to případ skupin jistého Pavla T, která v polovině padesátých let naší Bezpečnosti řádně zatopila, a do doby, než se ji podařilo zneškodnit, podařilo se jim odcizit značné množství historických předmětů.

Zdroj: Informace o skutečných případech a fotografie byly převzaty ze serveru zpravy.idnes.cz