Občas se na těchto stránkách zmiňujeme o českých filmech, zejména v souvislosti s jejich televizním uvedením či vydáním jako příbalu některých novin. Ale jak je to s novými filmy u našich sousedů na Slovensku? Ti, kdo sledují jejich tvorbu, ví, že produkce je podstatně menší než v Čechách, někteří si asi vzpomenou zejména na tvorbu Martina Šulíka (Záhrada, Orbis Pictus, Krajinka, Sluneční stát), ale to asi bude vše.
Proto by neměla zapadnout informace, kterou 20.4.2008 přinesla ČTK. Nejlepším slovenským filmem uplynulých dvou let je film Muzika. Rozhodla o tom Slovenská filmová a televizní akademie, která v sobotu večer v historické budově Slovenského národního divadla v Bratislavě udělila ceny Slnko v sieti 2008. Muzika se stala celkovým vítězem večera, když získala devět cen, včetně ocenění pro nejlepšího herce Ľuboše Kostelného a nejlepší režie pro Juraje Nvotu. Cena za nejlepší ženský herecký výkon ale putovala k české herečce Ivě Bittové za film Tajnosti.
Pokud je Vám jméno oceněného Ĺuboše Kostelného povědomé, vězte, je to rodák z Martina, absolvent konzervatoře a VŠMU v Bratislavě. Od roku 2003 je členem Slovenského Národného divadla. Pro české diváky jej objevil režisér Filip Renč, který Luboše Kostelného obsadil do jedné z hlavních rolí hudebního filmu Rebelové (2001). V roce 2003 natočil s Vladimírem Michálkem televizní seriál Záchranáři (zahrál si jednu z hlavních rolí, a to postavu Martina, seriál byl šestidílný a vysílaný na obrazovkách České televize v průběhu září a říjnu 2006), dva roky po té jsme jej viděli ve filmu Martina Šulíka Sluneční stát. Kromě filmu O rodičích a dětech jej v roce 2008 uvidíme rovněž v komedii Taková normální rodinka.
Pro doplnění, na Slovensku ještě existují ceny Igric, které Slovenský filmový svaz uděloval už 18krát. Letos ocenil jako film roku právě Muziku. Tento snímek měl slovenskou premiéru 17.4.2008.
Pro doplnění, na Slovensku ještě existují ceny Igric, které Slovenský filmový svaz uděloval už 18krát. Letos ocenil jako film roku právě Muziku. Tento snímek měl slovenskou premiéru 17.4.2008.
Muzika
Originální název: Muzika
Žánr: komedie, drama, romantický
Země původu: Slovensko, Německo
Rok vzniku: 2007
Délka: 104 min.
Scénář: Ondrej Šulaj
Kamera: Alexander Šurkala
Hudba: Róbert Mankovecký
Režie: Juraj Nvota Hrají: Táňa Pauhofová, L’ubo Kostelný, Marián Geišberg, Csongor Kassai, Karol Spišák, Vladimír Hajdu, Dorota Nvotová, Jan Budař, Jana Ol’hová, Ján Lehotský, Lukáš Latinák, Peter Pišt’anek, Milan Mikulčík, Petra Polnišová, Marek Geišberg
Originální název: Muzika
Žánr: komedie, drama, romantický
Země původu: Slovensko, Německo
Rok vzniku: 2007
Délka: 104 min.
Scénář: Ondrej Šulaj
Kamera: Alexander Šurkala
Hudba: Róbert Mankovecký
Režie: Juraj Nvota Hrají: Táňa Pauhofová, L’ubo Kostelný, Marián Geišberg, Csongor Kassai, Karol Spišák, Vladimír Hajdu, Dorota Nvotová, Jan Budař, Jana Ol’hová, Ján Lehotský, Lukáš Latinák, Peter Pišt’anek, Milan Mikulčík, Petra Polnišová, Marek Geišberg
Nedaleko velkého města, několik kroků od hranic s nepřátelským kapitalistickým státem v zapadákově, z kterého nevedou žádné cesty pouze zpět, se začíná veselý a trochu černý příběh o chlapíkovi, který doufal, že hudba mu pomůže z louže, ale místo toho „vyválí hudbu v blátě“. Bude to příběh o jeho vrstevnících, kamarádech, touhách a snech o svobodě, která byla v Československu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jednou z nejvzácnějších, nejlépe hlídaných a nejméně dostupných hodnot. Je to i příběh mladých lidí, kteří se trápí s vlastním životem, s láskou, žárlivostí, pokušením. Narážejí na omezení doby, v které byly banány nedostatkovým zbožím a cesta na Západ nesplnitelný sen. Doby, v které o všem rozhodovali členové jedné strany a v které donašeči informovali i o tom, že topič hraje na saxofon americkou hudbu.
Jádrem příběhu tří muzikantů, kteří se rozhodnou dosáhnout úspěch a seberealizaci v hudebním „šoubyznyse“, je tragikomický osud nadaného mladého muže, který si svůj talent a možnosti uvědomuje pouze okrajově, ale o to jednodušeji a divočeji se zamotává do destruktivních vztahů, jejichž skutečný rozměr a dosah si uvědomuje pouze postupně.