Seriál vznikal v době hluboké normalizace k 30. výročí vzniku SNB. Jeho cílem bylo propagovat a obhajovat činnost bezpečnostní aparátu socialistického Československa a očernit odpůrce komunistického režimu a podle toho je nutno k seriálu přistupovat. Jako všechna díla své doby v něm byla řada skutečností uváděna do smyšlených souvislostí, nebo některá fakta zcela měněna. Většina dílů seriálu je sice natočena na základě skutečných událostí, s řadou nepozměněných faktů, ale jejich celkové, ideové vyznění je poplatné době a účelu vzniku seriálu. To je důvod proč je někdy seriál označován jako propagandistický.
Normalizační seriál Třicet případů majora Zemana byl od začátku projektován jako velkolepé televizní dílo. Na jeho výrobě se podílela spousta herců tehdejší herecké špičky a prostředky se nešetřilo. Tvůrci měli před sebou velký úkol: prostřednictvím oblíbeného kriminalistického žánru objasnit široké veřejnosti kdo je, a kdo není na té správné straně barikády. Už s prvním uvedením se stal seriál oblíbeným – ne pro jeho ideologickou náplň, ale částečně kvůli oblibě žánru krimi seriál a v neposlední řadě proto, že tenkrát bylo u nás v televizi málokdy na co koukat. S čím ale autoři jistě nepočítali, je skutečnost, že v současné době se ze seriálu stal pro poměrně širokou část diváků doslova kult. Postavy i výroky z „Majora“ zlidověly a zejména díly „Studna“ a „Mimikry“ patří v tomto směru k těm nejoblíbenějším. Dalo by se říci, že obdivovatelé Třiceti případů majora Zemana berou seriál jako skvěle natočenou, byť poněkud hořce chutnající parodii své doby…
Děj se odehrává mezi léty 1945–1973, hlavní postavou je příslušník SNB Jan Zeman, kterého hraje Vladimír Brabec. Ten se vyskytuje v každém díle a postupně se v seriálu vypracuje z civilisty až na náčelníka pražské kriminálky. Jedná se o nejrozsáhlejší dílo Československé televize.
Smrt u jezera (1)
(příběh první – 1945)
Příběh první z roku 1945. Po skončení okupace se Jan Zeman vrací s Kalinou z německého lágru domů. Jenže radost z návratu je záhy zničena: na slavnosti u jezera je zastřelen Zemanův otec. Zeman dostává nabídku od Kaliny, aby vstoupil do Sboru národní bezpečnosti, a mohl se tak podílet na vypátrání otcova vraha…
Příběh z prvních dnů po okupaci. Zabývá se problematikou kolaborace a udavačství. Kolaboranti a zrádci byli ovšem ve všech vrstvách společnosti a mnozí z nich pak vstoupili do služeb komunistické bezpečnosti, kde pokračovali ve své udavačské činnosti.
Vyznavači ohně (2)
(Příběh druhý – 1946)
V roce 1946 se řešila problematika poválečného odsunu německého obyvatelstva z pohraničí. Jan Zeman má tak svůj první velký případ: doprovází transport, který odváží z německého ústavu choromyslné. Přitom zjišťuje, že věci se mají trochu jinak. Někteří hledaní nacističtí zločinci by totiž rádi využili této cesty k úniku z území Československa…
V tomto dílu je nastíněna problematika poválečného odsunu německého obyvatelstva z pohraničí. Zejména tzv. divoké odsuny si vyžádaly mnoho zbytečných obětí na životech. Příslušníci tzv. Revolučních gard se dopouštěli násilností na bezbranných lidech. Na druhé straně řada bývalých gestapáků byla ušetřena a využívána Statní bezpečností jako agenti, zvláště v západní zóně rozděleného Německa.
Několik fakt závěrem:
V době socialismu byl seriál v televizi několikrát uváděn jako celek, a vybrané díly byly vysílány u příležitosti některých výročí. Díly Poselství z neznámé země a Rukojmí v Bella Vista byly společně uváděny v kinech jako celovečerní film. Po pádu totalitního režimu byl seriál uveden na Slovensku na komerční televizi Markíza, dále na České televizi 1 v rámci komponovaného cyklu 30 návratů, což vyvolalo v některých kruzích velký odpor.
Političtí vězni se shromáždili 28. srpna 1999 v Leopoldově, aby se poklonili památce svých mrtvých, zavražděných komunistickými zločinci. Z tohoto místa utrpení odeslali dopis prezidentu České republiky, ve kterém žádali, aby z moci svého úřadu zakročil proti takové nehoráznosti, jakou je promítání zmíněného seriálu veřejnoprávní televizí.
Svérázným způsobem dal najevo svůj odmítavý postoj vůči vysílání normalizačního seriálu Třicet případů majora Zemana Klub angažovaných nestraníků (KAN) v Přerově, který po odvysílání prvního dílu zahájil soutěž v odhalování 30 „pomocníků“ majora Zemana. Na své vývěsce v centru Přerova začal postupně zveřejňovat tváře 30 lidí, kteří v okrese pomáhali nastolit a udržovat totalitní režim. Vítěz soutěže, který na fotografiích pozná nejvíce lidí, měl být podle členů KAN odměněn lahví becherovky. „Odvysílání seriálu je citelnou urážkou pro ty, kteří si odseděli řadu let v komunistických vězeních. Rozhodli jsme se proto s trochou ironie poukázat na minulost okresu a lidi, kteří tehdy dobrovolně pomáhali prosazovat totalitní režim,“ řekl tehdy ČTK předseda KAN v Přerově Jaroslav Bezděk.
Připoměňme si několik několik reakcí z dobového tisku na vysílání seriálu v roce 1999:
„Případy majora Zemana oslavují estébáky, pakáž, která jménem lidu popravovala“.
„Je to nepochybně pokleslý produkt normalizační kultury, který se může dotknout těch, kteří za komunistické diktatury zhusta nejrůznějším způsobem trpěli pro své politické, náboženské či jiné přesvědčení“.
O fenoménu Major Zeman vyšla také kniha nazvaná Major Zeman – propaganda nebo krimi? Jejím autorem je Daniel Růžička a vyšla v nakladatelství Práh. Kniha oshaluje zákulisí vzniku televizního seriálu. Zájemci o tuto problematiku se dozví například kdo určoval obsah jednotlivých dílů, a kdo a jak si zadal s totalitní mocí.
Příbuzné texty:
• Aha! zveřejnilo podrobnosti o majoru Zemanovi
• Nedělní Aha! vydá na DVD 30 případů majora Zemana