Claude Nuridsany a Marie Pérennouová přicházejí s dalším ambiciózním projektem. V Příběhu Modré planety (původní název Genesis lépe postihuje jejich záměry) naopak zkoumají Zemi doslova z kosmické perspektivy, zamýšlejí se nad celkovým vývojem života, nad existencí jednotlivých druhů i pouhého jedince.

Kombinace humoru s vážností, nevinnosti s moudrostí. Africký průvodce filmem používá výpravného jazyka mýtů a bájí, aby nám představil zrození vesmíru a hvězd, výbušné začátky naší planety a vznik života na Zemi. Vypráví o čase, hmotě, zrození, lásce a smrti. A zde se nachází první problém: výklady totiž nemají nic společného s magickým vnímáním přírody a koloběhu života, vlastním primitivním společnostem, které původní grioti reprezentují, naopak do úst jsou vloženy výroky, které by klidně mohly pocházet z nějaké učebnice pro děti školou povinné. Nabádavost dosahuje v některých pasážích takové intenzity, až hraničí se směšností – například přemítání o životu jako vzdoru vůči neúprosně plynoucímu času, o věčném chaosu a přelévání hmoty, nebo výroky o všeobjímající lásce provázející rozmnožování.

Každý z nás si ve svém životě přehrává Příběh Modré planety. Vyvíjíme se a umíráme způsobem podobným vývoji vesmíru v průběhu tisíce let. Žijeme svůj malý svět v rámci jednoho ohromného celku. Autoři filmu chtěli poukázat na spojitost mezi zvířecím a lidským světem. Pro tvůrce filmu je metafora důležitým jazykem vyprávění příběhů – všeobecně srozumitelná, bez odborných a okázalých výrazů. Pomocí metafory se vysvětlují vědecké termíny.

Příběh Modré planety nechce jen přiblížit divákům, jak vznikl vesmír, Země, živočichové … Film je především nástrojem k zamyšlení se nad sebou sama – co znamená naše vlastní narození, jaký je náš život a osud. Jedním z hlavních bodů filmu bylo začlenit lidský faktor, člověka, diváka, do určitého cyklu společně se zvířaty, vesmírem, atomy a hmotou. Zamysleme se na tím, jaké je naše místo ve vztahu k prapředkům, původu a spojitostem se světem.

Člověk je od přírody zvědavý – pátrá po smyslu, ptát se. Příběh Modré planety však není didaktickým filmem. Vše začíná otázkami: "Narodil jsem se v den, kdy mne matka přivedla na svět? Nebo tu noc, kdy mne rodiče počali? Kde byla rozprášena galaxie miliard a miliard atomů, ze kterých jsem vznikl já? Kam až to směřovalo – k jaké rostlině, skále, živočichovi, obličeji – než to skončilo u mne?"

Kombinací vědy a naší představivosti hledáme odpovědi na tyto otázky. Věda dokáže objasnit spoustu věcí a může uspokojit naši fantazii poutavými záběry. Zvířata pak zde působí jako malebné a fantastické postavy tohoto ohromného příběhu světa. Mikroskopická měňavka, která znázorňuje Život ve svém základu, vypadá jako beztvarý tvor, který je schopen vzít na sebe jakýkoliv tvar. Had z jižní Afriky, který požírá vejce, dokáže úžasně roztáhnout svoji tlamu, aby spolknul vejce – metafora života, který se živí životem. Rytířský boj galapážských mořských leguánů rekonstruuje éru draků, kdy si plazi podmanili zemi.

Některé obrazy, jako je smyslný tanec mořských koníků, působí jako "první flirtování". Život nejprve existoval pouze ve formě jednobuněčných organismů a ty se pak rozdělovaly a opět spojovaly. A přesto i v této jednobuněčné fázi existovala láska nebo sexualita. Dvě bytosti se setkaly a propojily své geny. Místo, aby jeden jedinec vytvořil přesně stejnou linii, dal život zrození nekonečné rozmanitosti rostlin, zvířat a lidí.

Mezi nejpozoruhodnější scény patří páření pavouků nebo krabi s klepety připomínající samurajské meče, kteří bojují o krásku. Mezi zvířaty bývá souboj součástí milostných námluv. Nejde o smrt, jen o trochu násilí pro zastrašení soka. Mezi pavouky může romantické namlouvání trvat hodiny. Na obou stranách je obrovské zaujetí a také obrovský strach, zvláště mezi samci, protože samička uplete svoji pavučinu (pro lov) a musí samečka přijmout za svého partnera, jinak ho uloví jako svoji kořist.

Pro záběry milostných her vybrali tvůrci raději pavouky a žáby, které nepůsobí tak povrchně, jako by tomu bylo u více půvabných zvířat. Díky této volbě doufali, že vytvoří určitý druh bratrského elánu a přivedou diváky na myšlenku: "V tom dlouhém běhu nejsem nic víc než tato stvoření, na které jsem vždy hleděl úskokem."

Žijeme ten příběh Geneze – jen v rychlejším tempu. V elastickém, kulatém akváriu mateřské dělohy jsme všichni vypadali jako žáby. Na začátku naší existence máme žábry, blánu mezi prsty a několik vlastností podobných živočichům, kteří se množí dělením. Část našeho genetického dědictví je společná pro všechny žijící tvory. Toto vyjadřují záběry kuřete, malého krokodýla a lidského mimina, které příběh popisuje jako "malé fazole". Všichni jsou si neobyčejně podobní.

Pokud hovoříme o životě, musíme zmínit také smrt. Pro znázornění konce života si režiséři vybrali metaforu mýdlové bubliny naplněné kouřem, která praskne a kouř se rozptýlí do vzduchu – stejně, jako se živé bytosti rozptýlí ve vesmíru…

A po vyčerpávajícím textu jeden mírně pesimistický komentář:

Když se třeba objeví nějaké zajímavé zvíře, tak místo aby tvůrci řekli "joo – tohle je leguán," tak tam kecá o hovně nějakej strašlivě moudrej, trapnej šaman se zcela nepatřičným hlasem Aleše Procházky.

Žánr: Dokument
Země původu: Francie / Itálie
Rok vzniku: 2004
Délka:  81 minut
Původní název: Genesis
Světová premiéra: 14. května 2004 – Francie (Cannes Film Market)
Premiéra v kinech ČR:  8. září 2005
Režie: Claude Nuridsany, Marie Pérennou
Scénář: Claude Nuridsany, Marie Pérennou
Produkce: Christine Gozlan, Alain Sarde
Hudba: Bruno Coulais
Kamera: Patrice Aubertel, William Lubtchansky, Claude Nuridsany, Marie Pérennou, Cyril Tricot
Společnost: Les Films Alain Sarde, Les Films de la Véranda, Radiotelevisione Italiana, Canal+
Natáčeno: Francie, Galapágy-Ekvádor, Island, Madagaskar
Hrají: Sotigui Kouyaté (vypravěč)

Údaje o DVD:

Zvuk: Dolby Digital  5.1 anglicky, česky
Titulky: česky, anglicky
Obraz: 16:9
Bonus: Deník z natáčení, Vznik hudby, Rozhovory, Upoutávka