Film „Mezi námi přáteli“ vznikl, protože se skupina lidí, většinou odborníků z oblasti filmové a televizní tvorby,svobodně a spontánně rozhodla udělat film, který by se lišil od převážné části produkce českých médií. Všichni přistoupili na to, že se bude natáčet a vyrábět ve ztížených podmínkách, že se nebude jednat o komerční film a že také nebude tento snímek podléhat společenským klišé a různým tlakům a deformacím.
Nápad napsat scénář pro film se zrodil na schůzce v dejvické pizzerii v Praze, kde se sešel Vlado Štancel s Richardem Medkem. Štancel měl za sebou několik realizovaných televizních scénářů a několik nerealizovaných filmových scénářů a oba již dlouhou dobu pracovali pro Českou televizi a jiná média. Významným krokem bylo, že Richard Medek přijal roli hlavního producenta a tak svými bohatými zkušenostmi přispěl k realizaci. Další velmi důležitou okolností pro pozdější vznik filmu byl vstup Ivany Bukové do týmu. V té době již řadu let pracovala v České televizi a její zkušenosti, kontakty a rady z oblasti filmové a televizní tvorby se ukázali v průběhu příprav a natáčení jako neocenitelné. Tak se přirozeným způsobem vykrystalizovala vůdčí trojice, která v součinnosti dokázala zvládnout tak náročný úkol, jakým tvorba nezávislého filmu bezesporu je. Kromě manažersko-producentské práce všichni uplatnili i své herecké nadání a zkušenosti. Měli také jasnou představu, jak natočit film i ve skromných podmínkách soukromé filmové společnosti, neboť proniknout do hlídaných držav českých médií je těžké. Hledal se především základní nosný nápad, na kterém lze postavit celovečerní film. Během popíjení kávy si Vlado Štancel dodal odvahy a poprvé vyslovil svoji myšlenku: natočit příběh obyčejného muže, který se trápí otázkou 70% mužské populace: „Nemám ho malýho?“ Richard Medek se zadíval kamsi do dáli a posléze řekl: „To je dobrý“.Tak byla odstartována první část martýria, zvaného tvorba nezávislého filmu.
Při tvorbě scénáře se na scéně příběhu objevily další postavy se svými vlastními problémy, jak v sexuální oblasti, tak i v jiných. Film vlastně odpovídá všem lidem, kteří si nějaký ten intimní problém řeší, že v tom zdaleka nejsou sami a svoje mindráky má i ten největší suverén pod sluncem. Postavy příběhu ve svých dialozích vyslovují nahlas věci, které se nahlas obyčejně neříkají, proto jsou některé scény až na hranici uvěřitelnosti. Celým dějem jde nit všudypřítomné nadsázky, snažící se na horké chvilky hrdinů dívat s humorem a laskavě. Mezi lidmi na ulici, v práci, či u nich doma spatříte především jejich pracně vyhotovené masky a vyhrané šarže, film Mezi námi přáteli vám ale umožní nahlédnout hlouběji pod povrch.
Po napsání scénáře se Štancel, Medek a Buková snažili získat pro svůj film podporu u různých organizací i jednotlivých profesionálů. Zatímco důležití lidé se vyslovovali pochybovačně, přibývalo profesionálů z oblasti filmové a televizní tvorby, kteří projevovali velký zájem takového natáčení se zúčastnit a scénář se jim líbil. Například jedním z pilířů se stal kameraman František Procházka.
Tak se začal postupně rodit filmový štáb v čele s Vlado Štancelem a pomalu se vyjasňoval způsob natáčení. (Štancel: „K tomu velkou měrou přispěla produkční Ivana Buková, která ihned začala s přípravami. I přesto, že při čtení scénáře, který jí zaujal, ležela ve vaně v chladnoucí vodě a způsobila si tak prochlazení a následnou chřipku. Vzhledem k dalším okolnostem si zahrála i druhou hlavní roli. A nutno podotknout, že ne příliš jednoduchou roli vytížené, zdravě ambiciózní a inteligentní ženy, řešící manželské a pracovní problémy zvládla také na výtečnou a to především díky citlivému herectví, u nás bohužel tak málo vídanému“)
Herci byli oslovováni podle typologické vhodnosti k dané roli a nikoli pouze podle jména na komerčním trhu. Proto se ve filmu objevila vedle známých jmen také jména neznámá. Velkým povzbuzením bylo, že jednu z rolí přijal vynikající český herec Jan Přeučil, který si skvělým způsobem, jemu vlastním, zahrál sexuologa. Nabídku také dostal Dalibor Gondík. (Štancel: „Výborný herec, který se bohužel dostal do televizního klišé a nikdo z režisérů zatím neměl odvahu tento mýtus na vlastní nebezpečí zbořit – buď nemají zmíněnou odvahu nebo nejsou schopni rozpoznat kvalitního herce od povrchních hereckých projevů“.
Herci byli oslovováni scénářem, nikoli sumou peněz a tvůrci byli ve většině případů mile překvapeni. Text je natolik zaujal, že přes svoje velké pracovní vytížení si čas na natáčení našli. Jedním z takových je dnes už legendární filmový herec Jaromír Dulava. Někdy bylo skutečně obtížné dát dohromady natáčecí den. Jeden případ za všechny. Štancel: „Když se již dlouhou dobu nedařilo najít volný termín pro Dalibora Gondíka, navrhl on sám noční natáčení. Poté, co odehrál své představení v divadle, přišel v 11 hodin na plac a ráno po natáčení, s kruhy pod očima a úsměvem na tváři odkráčel zpět do divadla na zkoušku. Upřímně přiznávám, že jsem několikrát během noci /nejhorší to bylo kolem třetí ráno/ tento nápad proklel. Největší krize na mně dopadla ve chvíli, kdy jsme jeli asi třikrát nějaké jetí, kde se Dalibor Gondík s Ivanou Bukovou museli líbat. Kolem takové scény bývá spousta „legrace“ a když už jsme byli s klapkou spokojeni, všimli jsme si, že zvukař sedící v křesílku se sluchátky na uších nenápadně, ale tvrdě spi.“
Jednu z menších rolí „řezníka“ si zahrál skutečný řezník Jaroslav Klepiš. Jako správný ochotník se nestyděl stoupnout si před kameru , ba ani předčítat úryvky ze scénáře štamgastům v místním hospodě.. Kromě toho dal štábu k dispozici své řeznictví a umožnil, aby tato scéna působila opravdově. (Štancel: „Objevily se již první dotazy, kdeže na Vinohradech je takové řeznictví? Takovým zvědavcům můžeme sdělit, že jde o filmovou licenci, obchod se ve skutečnosti nalézá v Uhlířských Janovicích.“).
Štancel: „Od první klapky po poslední dokončovací práce uběhly dva roky. Film jsme dotáhli společně až do konce.Vykročili jsme na tenký led, když jsme se rozhodli zpracovat tak intimní téma, ale i z pozice realizace. Obávali jsme se nepochopení i opovržení. Samozřejmě, že i takové reakce přišly. Daleko více se ale objevují ohlasy lidí, kteří se upřímně baví sledováním našeho příběhu.“
Členové štábu, Vlado Štancel, Richard Medek a Ivana Buková
A komentáře opravdu jen stručně: Hrůza největší!!!! Chudáci herci, chudáci diváci… (17% na CSFD).
Žánr: Komedie
Země původu: Česká republika
Rok vzniku: 2006
Délka: 85 min.
Premiéra v kinech ČR: 5. října 2006
Režie: Vlado Štencel
Scénář: Vlado Štencel
Produkce: Richard Medek, Ivana Buková
Hudba: Martin Hybler
Kamera: František Procházka
Společnost: Český nezávislý film s.r.o.
Hrají: Vlado Štancel (Leon Keiman), Ivana Buková (Vlaďka Keimanová), Richard Medek (Boris), Jan Přeučil (sexuolog), Dalibor Gondík (Tomáš), Jaromír Dulava (Evžen), Lucie Kožinová (Betty ), Jan Kuželka (soudce), Karel Hábl (doktor), Klára Vodenková (asistentka ), Kateřina Tschornová (Irena), Vítězslav Fejlek (prorok), Jaroslav Klepiš (řezník), Jan Hrubec
Údaje o DVD (tradičně na stránkách vydavatele o parametrech DVD ani slovo):