Posledním titulem, který deník Aha! oznámil v sérii českých válečných filmů, bude v pondělí 28. července 2008 DVD Zbraně pro Prahu za 44,- Kč.

Jeden z normalizačních filmů, který dějiny vykládá přesně v intencích tehdejší propagandy. Ilustrativní neživotná historka se váže k pražskému povstání v roce 1945, kdy i venkovští železničáři vezli střelivo na pomoc bojujícímu městu.

V květnu roku 1945 použili čeští revolucionáři v bojích několik pancéřových vlaků – dílem ukořistěných, dílem sestavených ze všeho, co přinesla trať. Jednomu z nich velel posunovač Jan Chýň, kterému se podařilo dovézt zbraně z muničního skladu v Libčicích na pomoc bojující Praze.

A opět mohu sáhnout do „historických“ pramenů – tentokrát jde o Kino číslo 9 ročníku XXX, které vyšlo 6. května 1975 a stálo celých 2,50 Kčs. Na stranách 8 a 9 je článek, věnovaný filmu před jeho premiérovým uvedením v kinech:

Psal se 8. květen 1945. Celý svět oslavoval konec války. Zničená Evropa se mohla po letech opět poprvé z plných plic nadechnout v ovzduší míru, svobody, bezpečí a klidu, který jí byk tak dlouho odepírán. Ale v jejím srdci, ve městě, jež si odedávna získlao přídomek zlaté, se dosud bojovalo. Na jeho ulicích vyrostly barikády, k jeho předměstím se blížila Schörnerova armáda. Svět oslavoval vítezství a Praha volala o pomoc.

Toho dne se k ní z nejrůznějších světových stran probíjely čtyři pancéřové vlaky. Ukořistěné, sestavené ze všeho, co bylo po ruce. Jeli na nich čeští lidé, odhodlaní ze všech sil přispět na pomoc bojujícímu městu. Dělníci, vojáci, železničáři, úředníci, důchodci. A vezli to, co v těchto chvílích Praha potřebovala ze všeho nejvíc: zbraně. Zbraně pro Prahu. Čtyři obrněné vlaky vyjely ku Praze, aby jí pomohly v nejtežších okamžicích. Jenom jediný z nich však dojel. Památce všech čtyř, památce lidí, kteří na nich jeli, těch, co dojeli, i těch, co zůstali na trati, je věnován nový barevný film režiséra Ivo Tomana Zbraně pro Prahu.

Není to dokument věrně zachycující autentické události a není to ani dobrodružný film, v němž se na historickém pozadí odehrává napínavý děj (i když rysy obou těchto žánrů bychom bezpochyby ve „Zbraních“ našli). Autorům šlo především o to, pravdivě zachytit atmosfétu oněch pohnutých dní, ukázat, z čeho se zrdoilo a v čem tkvělo nepatetické hrdinství lidí, z nichž mnozí položili život na samém prahu svobody a míru. V Tomanově filmu nejsou vlastně „hrdinové“ v pravém slova smyslu. Jsou to obyčejní lidé s přednostmi i chybami a slabostmi: posunovač Honza Chýň (Karel Hlušička), na první pohled ne právě společenský chlapík, komunista, pro kterého existuje jediné řešení úkolu „zbraně pro Prahu“: projet. Nadporučík Šauer (Jiří Kodet), jenž by si podle Chýňova ironického komentáře mohl od hodiny hledat angažmá u operety, elegán, který nebudí příliš důvěry a respektu a který přesto v kritických chvílích ví, kde je jeho místo. Starý Chýň, Honzův otec (Ladislav Struna), který si celou válku sliboval, že se v prbní mírový den namaže jako zamlada a který se pak místo dalšího oslavování vyšplhá na pancéřový vlak, protože ví, že jeho praxe dělníka ze zbrojovky je pro celou narychlo sehnanou osádku vlaku neocenitelná. Strojvedoucí Klika (Karel Dellapina), který dokáže bez velkých slov a gest provést „pancéřák“ všemi německými nástrahami až do Prahy. A další a další, všichni spojeni jednou společnou myšlenkou: Praha potřebuje zbraně a my je musíme přivézt.

Dále v článku autorka J. Hampacherová zpovídá režiséra, jaké komplikace provázely natáčení (neustálé vytápění parních lokomotiv, spotřeba vody krytá cisternami JZD, hledání vhodných tratí, točna vzdálená šedesát kilometrů od místa natáčení, vykolejení vlaku, nechtěné rozstřílení modelu útočícího německého stihače), načež následuje poděkování železničářům, vojákům, svazarmovcům, národním výborům, zemědělcům atd…

Žánr: Válečný

Země původu: Československo

Rok vzniku: 1974

Délka: 84 min.

Premiéra v kinech ČR: 1. května 1975

Režie: Ivo Toman

Námět: Rudolf Černý (novela Pancéřový vlak, podle výše zmíněného Kina se ovšem ona novela jmenuje Nezralé ovoce)

Scénář: Jaroslav Dietl, Jan Fleischer, Ivo Toman

Produkce: Vladimír Vojta

Hudba: Jiří Šust

Kamera: Josef Illík

Společnost: Filmové studio Barrandov – výrobní skupina Karla Copa

Natáčeno: Praha, okres Příbram

Hrají: Karel Hlušička (Jan Chýň), Jiří Kodet (nadporučík auer), Hana Čížková (Jiřina), Karel Dellapina (Klika), Ladislav H. Struna (Chýňův otec), Jiří Kostka (Hovorka), Jiří Němeček (plukovník), Slávka Budínová (plukovníkova žena), Libuše Geprtová (Jílková), Karel Augusta (Tonda Majling), Zdeněk Kutil (Parkán), Bohuslav Ličman (Havelka), Václav Neužil (Bubeník), Jiří Wohanka (Vašek), Bohumil Švarc (Sokol), Adolf Filip (Karas), Vladimír Janura (Vaněk), Milan Sandhaus (Stoklasa), František Suchomel (Bierhanzel), Miroslav Doubrava (Škrdle), Gerhard Sgalitzer (velitel německých tanků), Roman Skamene (Olda ), Milan Riehs (přednosta Mazel), Jan Kuželka (bojovník)

Údaje o DVD:

Zvuk: Dolby Digital 2.0 česky

Titulky: česky

Obraz: barevný ŠÚ PAL 4:3 (no, že by zase skrytých 16:9 ?)

Bonus: Filmografie, Fotogalerie, Rozhovory (Hana Čížková, Bohumil Švarc, Pavel Taussig)