„Nic nevymejšlím, jen se snažím vzpomenout, jak to vlastně bylo. Zní to absurdně, ale takhle to funguje. A album Neofolk vzniklo stejně,“ říká Daniel Landa o principu své tvorby, který už léta nezměnil. I album Neofolk se v základech rozpomíná na zaprášený městský folk, na zapomenutého archaického genia loci, kde slova měla svou váhu a od mužů se čekaly činy – a ty přišly… „Staromilský“ nádech v pravý čas rozdrtí Varteckého kytary a Landův hlas, tentokrát ještě naléhavější než na Vltava Tour. „Jestli je to drsné album?,“ rozpomíná se autor a svéráz Landa. „Některý písničky jsou značnej nálet, některý jsou zase naopak klidný…. A jedna z nejtvrdších písní je zároveň i jednou z nejklidnějších, protože to už by bylo příliš – je totiž o naší zemi, o jejím stavu. A to už není na křik, ale na povzdech.“

Album dostalo název Neofolk spíš intuitivně, než po dlouhém a zralém uvažování: „Folk jsem poslouchal dřív a možná ve mně něco ulpělo. Ale tohle album má určitý folkový, či spíš neofolkový atributy, jsou na něm písničky, který zdáli folk připomínaj. Taky ještě víc než dřív kladu důraz na jejich texty. Možná, že by se dalo to album nazvat i šansonoidní, ale ten Neofolk mi přijde jako větší vykřičník a jistě i zlobivější název. Jinak je to bigbít, cokoli – a taky folk. Po obsahu.“

Tracklist:

01. Táta (3:35)
02. Dilema pyrotechnikovo (3:21)
03. Zabte sršně (3:47)
04. Protestsong (3:57)
05. Bílá Hora (4:22)
06. Zlatý drak (3:43)
07. Blaničtí (4:52)
08. Kouzelník (4:16)
09. Čaruj!!! (4:07)
10. Janek blázen (3:38)