Najít ještě nějakou pohádku, která zatím nevyšla v příbalech, je poměrně složité. Přesto Aha! ve středu 10. prosince 2008 přináší jednu takovou – Princ Bajaja za 49,- Kč. Příběh natočený na motivy nesmrtelných pohádek Boženy Němcové.
Hrdinou je mladý princ, který se po smrti rodičů vydává do světa. Při svém putování se seznámí s kouzelným mluvícím koněm a zamiluje se do krásné princezny Slavěny. Na radu svého koně si zaváže jedno oko, předstírá němotu a vstoupí do služeb zámeckého zahradníka. Podle zvuků, které vydává, mu začnou přezdívat Bajaja. Když se však objeví drak a žádá princeznu, jinak zničí celé království, oblékne Bajaja zbroj a na svém koni princeznu zachrání. Splní však slib, který koni dal a odjíždí z místa boje nepoznán. Toho využije podlý Černý rytíř a pod hrozbou si vynutí princezninu přísahu, že to byl on, kdo ji zachránil. Ale jak už to v pohádkách bývá, nakonec všechno dobře dopadne.
Pohádka poněkud zvláštní, až nedětská, lyričností a melodramatičností se blíží spíš k šuplíku pohádek Hanse Christiana Andersena, než by připomínala klasiku od Boženy Němcové.
Kino číslo 7, ročník XXVI., vydáno 1. dubna 1971. Na stranách 8 a 9 pod šifrou PA článek nazvaný Putování za pohádkou, doplněný řadou fotografií z natáčení, jejichž autorem je Vladimír Souček:
Prý je filmový ateliér továrnou na sny a říkává-li se to o něm, nemívá to věta právě lichotivý přízvuk. Ale já si myslím, že „vyrábět" sny – zejména pohádky – je někdy zpropadeně veliká práce. Nikdy nevíš, zda tvůj sen, tvá autorská představa uspokojí diváka. Zda probudí jiskřičku zájmu, citu, nadšení, smutku nebo radosti. Zda v něm zkrátka probudí aspoň část toho pěkného pocitu, s nímž jsi pro něj ty, filmový tvůrce, svůj sen oblékal do příběhu, do barev a šatů, do zeleně listů a bleděmodra oblohy.
Přeji režiséru Antonínu Kachlíkoví, aby se mu to podařilo.
Už proto, že mám od dětství ráda tu pěknou, podivuhodně dramatickou i lyrickou pohádku o princi Bajajovi, kterou právě natáčí. Pak také proto, že to bude film pro děti. A ještě proto, že jsem nedávno byla u toho, když se v jednom z barrandovských ateliérů točila klíčová scéna tohoto filmu, a líbilo se mi to. Mohu ji ostatně popsat bez obav, že pak v kině o něco přijdete. To se totiž stejně musí vidět, abyste měli opravdový zážitek.
Připouštím, že jsem onoho dopoledne viděla trocha víc než za pár týdnů uvidí filmový divák. Ten to však zato bude mít daleko krásnější.
Viděla jsem velikou sluj, z níž hrozivě vylézaly tři dračí hlavy. Pravda, jedna z nich už byla jaksi odmanévrována trochu stranou, mimo záběr. Scéna utínáni první hlavy se totiž natáčela včera. Ale syčení, dštění ohně a siry a mohutné kývání dvou zbývajících hlav také docela stačilo.
Viděla jsem prince se zlatou přilbou a mečem v ruce, jak neohroženě na svém bílém koni znovu a znovu vyráží proti otevřeným sršícím tlamám. Odění prince i koně bylo velkolepé, jejich odvaha obdivuhodná, a není tedy divu, že i druhá dračí hlava vzala brzy za své.
Viděla jsem i princeznu Slavěnu, dívku křehkou a v bílém, jak s nevýslovným děsem hledí k dračí sluji.
Bude to báječná scéna.
Však také dala spoustu práce. Kromě těch dvou či tří herců, kteří se v ní nakonec na plátně objeví, „hraje" tu ještě spousta velice důležitých aktérů. Samozřejmě především všichni členové štábu, od skriptky až po režiséra. Ale také ti, kteří u jiných filmů nebývají. Například parta mužů, „hrajících" v jedné z hlavních rolí – draka. Neboť celé to dračí monstrum, s velkým umem a dovedností postavené, to je taková velká hydraulická mašina na elektriku, s mnoha pákami a součástkami. (Však se také s ní dalo pracovat jen v několika omezených hodinách dne, kdy elektrárna dodávala dostatek proudu.) A opravdovými „hráči" draka jsou tedy ti, kdo tento stroj obsluhují; ovládají jeho trup i hlavy, způsobují v potřebném okamžiku syčení a dýmání, kroužení a kývání. Viděla jsem i to, že pod přílbou na koni zápasí s drakem docela jiný mladý muž než původní filmový princ. Zatímco Ivan Palúch poklidně přihlížel opodál, bojuje za něj – aspoň tentokrát – neznámý mladík. Koník je totiž ušlechtilý, kladrubský, a i když Ivan Palúch jinak dobře ovládá jízdu na koni i sečnou zbraň, v této scéně je asi přece jen potřeba profesionálního jezdce a znalce koní. Bělouš tu má ostatně ještě jednoho ochránce; ten vždy o přestávce přistoupí, koníka pohladí a podá mu něco dobrého na zub.
Princezna Slavěna, a to jsme také viděli, vrhá v ateliéru svůj úzkostný pohled trochu jiným směrem, než je dračí sluj. A ten pohled si Magda Vašáryová musela zopakovat několikrát, než byl pan režisér se záběrem docela spokojen… Toto vše tedy neuvidíte, ale uvidíte přesto daleko víc: celou filmovou pohádku, která stála mnoho přemýšlení a práce, aby byla právě taková, jakou ji tvůrci chtěli mít A chtěli ji mít hezkou a poněkud netradiční.
„Nechceme stylizovat", řekl mi režisér Kachlík. „Snažili jsme se udělat téměř realistický příběh, jako by se skutečně stal, jako by jej děti prožily doopravdy. Z tohoto realismu se ovšem trochu vymyká drak; už proto, že je to loutka uprostřed živých herců. Ale i on bude, aspoň doufám, ve filmu co nejvěrohodnější. Není například na drátech či jiných loutkových principech, ale pohybuje se pomocí hydrauliky."
Bajaja scenáristky Evy Košlerové a režiséra Kachlíka tedy bude pohádka trochu zvláštní – protože se snaží o co největší „opravdovost". Je tím blízká realismu našich lidových pohádek, ale také vlastně všem dobrodružným příběhům. Neboť i toto je dobrodružný příběh o putování za štěstím.
„Pročpak se dětem tolik líbila Pyšná princezna", uvažoval spolu s námi režisér Kachlík. „Myslím, že proto, že to nebyla jen pohádka; měla také svou psychologickou realitu: byl to vlastně příběh o zkrocení zlé holky…"
Antonín Kachlík a jeho spolupracovníci oblékají právě svou představu o Bajajovi do barev a zvuků. Věříme, že se jim to podaří. Že pohádkový princ na bílém koni doputuje na své cestě za štěstím nejmíň k tolika generacím dětí, jako už téměř dvacet let putuje Pyšná princezna. A že zůstane stejně mlád a svěží.
Žánr: Pohádka
Země původu: Československo
Rok vzniku: 1971
Délka: 79 minut
Premiéra v kinech ČR: 17. prosince 1971
Režie: Antonín Kachlík
Asistent režie: Jarmila Kostolná
Pomocná režie: Miroslav Kubišta
Námět: Božena Němcová
Scénář: Eva Košlerová, Antonín Kachlík
Dramaturgie: Josef Träger
Produkce: Eliška Nejedlá, Jiří Zika, Vladislav Špidra, Erich Švabík
Hudba: Vladimír Sommer
Kamera: Jiří Macák
Druhá kamera: Eduard Kadeřábek
Asistent kamery: Oldřich Kovář
Výtvarník: Bohumil Bednář – konstrukce draka
Výprava-architekt: Vladimír Brehovský – koncepce draka, Milan Nejedlý
Střih: Jaromír Janáček
Zvuk: Ladislav Husdorf
Společnost: Filmové studio Barrandov – Výrobní skupina: Oty Hofmana
Natáčeno: Hrubá Skála – zámek / Průhonice – park
Hrají: Ivan Palúch (Bajaja, dabing Petr Štěpánek), Magda Vášáryová (Slavěna), František Velecký (Černý princ, dabing Petr Čepek), Jiří Krampol (halama I.), Josef Kubíček (halama II., dabing Josef Hlinomaz), Karel Hábl (halama III.), Gustav Opočenský (král), Karel Augusta (kytarista), Jiří Ptáčník (princátko), František Kubíček (sluha princátka), Vladimír Hlavatý (zahradník), Vlasta Jelínková (babička), Petr Štěpánek (hlas koně), Miroslav Vlček (hostinský), Josef Stehlík (pastevec), Milan Jonáš (vozka), Miroslav Mokošín (dvořan), ČŠK Riegl – šermířské souboje, Karel Fiala (rádce), Karel Dellapina (rádce), Petr Skarke (rádce)
Údaje o DVD:
Zvuk: Dolby Digital 2.0 česky
Titulky: česky
Obraz: barevný PAL 4:3
Bonus: Filmografie, Fotogalerie, Rozhovory (Antonín Kachlík, Ivan Palúch)
