Když jsem četl upoutávku na připravovanou akci, musel jsem konstatovat, že s IMAXem nemám zkušenost a tohle je dobrá příležitost. Navíc ty řeči o digitální projekci… Takže jsem pořídil lístek a vyrazil. Podařilo se mi prohodit pár slov i s výše zmíněným panem majitelem. Zajistil nám opravdu unikát. Film je totiž dostupný ve dvou verzích – klasické filmové a již zmíněné digitální. Když se podíváte na komentáře po webech, tak ta verze filmová, k níž se rozdávají obyčejné slídové brýle, sklízí většinou nevalné komentáře, už jen kvůli potlačení barevnosti nebo problémům s očima. Ale kdo má příležitost dostat se k tomu, aby si nasadil pevné polarizační 3D brýle, nemá dle mého šanci si na technickou stránku filmu stěžovat. Ona prý taky ta promítací počítačová mašinka stojí kolem pěti melounů.
Před samotným filmem jsme se dočkali upozornění, že pokud chceme z filmu mít opravdu maximum, ať si klidně přesedneme do volných míst v předních řadách. Hmm, to jsem taky v komentářích četl a nechápal. Porozuměl jsem po pár sekundách promítání. Obavy jsem měl i z toho, jestli mi nebudou vadit normální brýle, ale tyhle pevné se daly klidně navléci přes ně a po celou dobu promítání se mi na nose tahle dvokombinace ani nehnula.
Rozhrnulo se plátno, rozsvítil obraz… Cesta na Měsíc 3D začíná. To, že člověk slyší zvuky ze všech stran, to je standard. Ovšem když se bzukot proměnil v to, že mi přes pravé rameno přelétla kolem tváře vážka, aby se mi zavěsila přímo před nosem, se mnou docela zahýbalo. A nebýt toho, že v řadách přede mnou seděly malé děti, které vyskočily ze sedadel a chtěly si na ni sáhnout, býval bych ten pohyb udělal já sám…
A právě tehdy jsem pochopil, proč je obrovskou výhodou být plátnu co nejblíž. Pokud totiž sedíte v zadních řadách, vnímáte okolí, což ruší vjem. Pokud jste ale do plátna takřka zapíchnutí, že musíte na obsáhnutí děje hýbat hlavou ze strany na stranu, tolik si neuvědomujete, že když vám něco mizí z dohledu, tak to vlastně končí na hraně tmavého okolí plátna. Když začal průlet smetištěm, instinktivně jsem uhýbal před roztřepenými dráty v děravém plotu, shýbal se před stébly trav, kudy let pokračoval a nechával se překvapovat dalšími kouzly virtuálního prostoru. Možná to těm, kdo strávili v IMAXu už pár hodin, připadá obyčejné, ale nejsme všichni pražáci.
Prý je v plánu ještě letos několik titulů, natáčených touto technologií a do roku příštího máme čekat na realizaci filmů hraných.
Co k samotnému filmu? To nejdůležitější zazní až na konci z úst opravdového Buzze Aldrina – přece nechcete věřit tomu, že by se tohle mohlo stát? Prostě k filmu od počátku musíte přistupovat jako k pohádce. Nebo snad vědecky pitváte, jak mohla babička přežít mluvícímu vlkovi v břiše a počkat tam, až ji myslivec kvůli Karkulce vypáře ven?
Tři malí muší uličníci jsou nerozluční kamarádi. Každý je jiný: Nat je snílek a rozený vůdce, IQ má chytrý mozek a Scooter (v češtině Cvalda) je neuvěřitelně žravý. Je to snad jediná obézní moucha na světě. Spolu tráví všechen čas a díky svému bydlišti mají přímo před nosem vzor svých her. Startovací rampu.
Je rok 1969: „Kosmická raketa Apollo 11 startuje první misi na Měsíc. Na palubě ponese tři odvážné astronauty – Armstronga, Aldrina a Collinse. Jejich kroky budou prvními kroky lidí po mesíčním povrchu…"
Pro Nata a jeho kamarády je to ta pravá příležitost. Po vzoru hrdinských historek Natova dědy si mohou splnit svůj sen o obrovském dobrodružství.
Motory jsou zažehnuty a na palubě Apolla 11 jsou kromě astronautů naši tři muší dobrodruhové. A tak je naplněno motto filmu – i první let na Měsíc měl svoje mouchy…
Pokud jste přistoupili na hru, pak se dozvíte, že onen let měl nejen zmíněné tři mouchy, ale opravdu i mouchy technického rázu a kdoví, jak by to dopadlo, nebýt těch prvních. A protože jde o film amerického ražení, pak určitě přežijete i dobu studené války a něco málo soudružského východního přízvuku. A nebude vám vadit milostný motiv, patos, happy-end a růžovoučké larvy, křičící „Nat je na Měsíci!"
Přesto musím konstatovat, že jde opět o film, kdy si každá generace nutně musí vychutnat něco zcela jiného. Děti asi těžko ocení historickou dokonalost módy tehdejších let, všrnou „rekonstrukci" startu rakety, dosažení orbity pomocí oddělovacích stupňů, manérvy velitelského a lunárního modulu nebo slavnou větu prvního člověka na Měsíci. Neznalí zase nemají šanci pochytit nejrůznější narážky. Byl jsem asi jediný v kině, kdo se začal smát, když si tři muší rotující kamarádi poprvé vychutnávají stav beztíže za zvuků Straussova valčíku. Jestlipak někdo víte proč?
Pokud sáhnete po knihách o historii, lidi byli při prvních filmových projekcích paf z toho, že se obrázky hýbou a před lokomotivou na plátně utíkali ze sálu. Tak i teď jde především o stránku technickou, o prezentaci možností a pokud to bude fungovat, možná v tomhle provedení uvidíme jak umělecká velkodíla, tak nástupce Shreka.
Zatím stačí i tohle. Pokud máte tu možnost, hledejte u titulu v programu označení digitální, protože jinak to nebude ono. A já můžu panu Pavlu Nejtkovi poděkovat a slíbit, že přijdu zas.
Žánr: Animovaný 3D / Rodinný / Dobrodružný
Země původu: Belgie
Rok vzniku: 2008
Délka: 84 minut
Původní název: Fly Me to the Moon
Světová premiéra: 30. ledna 2008 – Belgie
Premiéra v kinech ČR: 15. ledna 2009
Režie: Ben Stassen
Scénář: Domonic Paris
Produkce: Gina Gallo, Charlotte Huggins, Mimi Maynard, Domonic Paris, Ben Stassen, Caroline Van Iseghem
Původní hudba: Ramin Djawadi
Společnost: nWave Pictures / Illuminata Pictures
Natáčeno: Los Angeles, Kalifornie, USA