Konec 30. let: Pan Kopfrkingl je obětavý zaměstnanec a vzorný otec rodiny, který důsledně dbá o řádný chod domácnosti a všestrannou výchovu svých dětí. Rád předčítá ze své oblíbené knihy o Tibetu. Tíživá atmosféra napjaté doby násobí všeobecný strach. Kopfrkingl spolupracuje s nacistickými okupanty a s obludnou samozřejmostí se zbavuje všeho nebezpečného ve své okolí. Jeho velká a nebezpečná kariéra začíná …

Filmová adaptace psychologického hororu, vzdáleně upomínajícího na Hitchcockovy grotesky, kongeniálně vystihuje morbidní atmosféru a jakoby neskutečný svět panoptikálních postav vynikající předlohy Ladislava Fukse (vyšla v roce 1967). Pan Kopfrkingl se stal životní rolí Rudolfa Hrušínského a tragikomedie Spalovač mrtvol jedním z nejvýznamnějších filmů Juraje Herze, jenž tu plně uplatnil svůj smysl pro bizarnost, perverzi a fantaskní vidění. I když byl snímek normalizátory českého filmu příkladně zatracován a nemohl se po dlouhá léta objevit ani v kinech, ani v televizi, sotva lze tento titul pominout ve výčtu nejhodnotnějších českých filmů. Dílo bylo po premiéře uloženo do trezoru, kde strávilo přes 20 let.

Rozsáhlý článek o filmu vyšel v časopise Kinove dvojčísla 24–25 ročníku XXIII., které vyšlo 12. 12. 1968.

Zatímco se nad námi už asi podesáté odehrávala stále táž scéna a pan Prachař se pod plátnem snažil mluvit do mikrofonu přesně tak, jako pan Reinke na výšezmíněném filmovém plátně, přišel do komůrky, v níž jsem seděla s režisérem Jurajem Herzem, zvukový mistr a řekl, že už má té htůzy plné zuby.

Ano, ano, Spalovač mrtvol od Ladislava Fukse je hrůzostrašná kniha a převedna na plátno je ještě daleko hrůzostrašnější. Není horror jako horror, řekl mi Juraj Herz, protože takový Pes baskervillský, to je strašení pro strašení, kdežto Spalovač mrtvol je strašení pro přemýšlení .

Spalovač mrtvol se jmenuje Karel Kopfrkingl a divák se stane svědkem jeho otřesné proměny: tento pán, fantasticky ztělesněný Rudolfem Hrušínským, se před našima očima za půldruhé hodiny změní z přepjatě vzorného manžela a otce ve zrůdného vraha. A tak jsme o něm s režisérem Herzem promluvili:

Je Kopfrkingl psychopat nebo je to tzv. normální člověk?

Řekl bych, že možná víc, možná míň, ale spíš víc procent lidí má v sobě zasutého takového diblíka, který se vlivem určitých událostí a změn doby – prostě vlivem něčeho, co působí jako katalyzátor – najednou uvolní a prosadí.

Myslíte, že dnešní doba napomáhá uvolňování takových diblíků?

Naše doba je neobyčejně vhodná pro diblíky, a právě proto si myslím, že Spalovač mrtvol je jakýmsi varováním pro ty, v nichž by se takoví diblíci uvolnit mohli. Pan Kopfrkingl se přece stává udavačem; je ochoten najít v sobě nejdřív kapku německé krve, pak si řekne, že je vlastně celý Němec, ale nezáleží na tom, že je zrovna Němec; mohl by být právě tak třeba Číňan.

Řekněte něco o panu Hrušínském.

O panu Hrušínském se nedá nic nového říct. Dělal jsem s ním poprvé a doufám, že nikoliv naposled.

Myslel jste na něho jako na představitele Kopfrkingla hned od začátku?

Musel jsem na něho myslet hned od chvíle, kdy jsem si tu knížku poprvé přečetl, protože u nás by se zřejmě nenašel jiný představitel Karla Kopfrkingla. Dovedu si představit několik herců na Západě, kteří by tu roli zahráli, například Rod Steiger, ale nemyslím, že by ji zahráli líp.

Takže tedy odpadá otázka, zda jste spokojen s tím, jak tam pan Hrušínský hraje.

Já jsem víc než spokojen. Člověk mívá obvykle jisté představy, ze kterých pak během natáčení neustále slevuje. U pana Hrušínského jsem nemusel slevit vůbec nic; moje představa byla naopak překonána.

Jak se takový pan Hrušínský režíruje, to by mě zajímalo.

Jo, to já právě nevím; Rudlof Hrušínský se režíruje velice lehce a někdy taky vůbec ne. Když si s hercem rozumím, když vím nebo cítím, že má stejný pohled na věc na roli jako já, tak mu nechávám vlastně maximální volnost s tím, že se snažím udržet ho v linii celého filmu, protože na to při tom natáčení na přeskáčku nemá obvykle čas.

Předpokládáte, že se lidi budou na tu hrůznou podívanou v biografech dívat?

Myslím, že na to budou lidi chodit, ovšem masově na to asi chodit nebudou, spíš se budou masově odrazovat, budou si říkat: paní, na to nechoďte, pak si netroufnete jít do sklepa pro uhlí.

Vzpomněl jste si na nějaký film, který způsobuje duševní depresi?

Transport z ráje a Obchod na korze, i když jsem na nich dělal jako asistent. Americký film podle Trumana Capota Chladnokrevně. Nebo maďarský film Chladné dny.

Myslíte, že režiséři točí takové filmy s úmyslem jakési divákovy katarze?

Při každém filmu přemýšlím, jak asi bude působit na diváky, jestli jim něco řekne nebo neřekne, jestli se budou jen bavit nebo taky přemýšlet; nejvíc si ovšem cením, když na ně film zapůsobí citově. U Spalovače mrtvol je to komplikované tak, že by měl působit nejen citově, ale i na rozum. Sám nemám rád filmy, které působí jen na rozum. To už mám raději filmy, které působí jenom na city.

Dovolte neotřelou otázku: a co dál?

Mám v plánu povídku Jiřího Suchého, která se jmenuje Park. Je to takový podivný poetický horror.

Chcete se dát na horrory?

Rád bych se dal na horrory, kdyby byly látky. Ještě nevím, jak bude ten Park vypadat ve scénáři, zatím je to jen povídka. A taky bych rád natočil pro televizi seriál půlhodinových nebo hodinových filmů – například dějiny horroru. Já sám se totiž strašně rád bojím.

Rozhovor s režisérem vedla Jana Zvoničková.

A pokud se vám zdá, že máte stále málo informací k rozhodnutí zda koupit či nekoupit, pak ještě zde také něco málo.

Žánr: Drama / Komedie

Země původu: Československo

Rok vzniku: 1968

Délka: 96 min.

Premiéra v kinech ČR: 14. března 1969, obnovená 1. srpna 1990

Režie: Juraj Herz

Námět: Ladislav Fuks (stejnojmenná novela)

Scénář: Ladislav Fuks, Juraj Herz

Produkce: Ladislav Hanuš, Jaromír Lukáš, Radomír Hubáček

Hudba: Zdeněk Liška

Kamera: Stanislav Milota

Společnost: Filmové studio Barrandov – výrobní skupina Šebor – Bor

Natáčeno: krematorium Pardubice

Hrají: Rudolf II. Hrušínský (Kopfrkingl), Vlasta Chramostová (Lakmé / Dagmar), Jana Stehnová (Zina), Miloš Vognič (Mili), Zora Božinová (Reinkeová), Ilja Prachař (Walter Reineke), Eduard Kohout (dr. Bettleheim), Jiří Menzel (Dvořák), Míla Myslíková (žena v klobouku), Vladimír Menšík (muž ženy v klobouku), Jiří Lír (Strauss), Václav Štekl (muž s motýlkem), Helena Anýžová (bledá dívka), Jindřich Narenta (muž ve smokingu), Marie Rosůlková (žena), Nataša Gollová (madam v bílé pláštěnce), Jiří Hálek (rámař Holý), Jana Šulcová (dívka), Jan Řeřicha (mládenec), Oldřich Vízner (pan Kája), Carmen Mayerová (Lišková), Václav Kotva (Zajíc), Dimitri Rafalský (Fenek), Jan Vlček (Vrána), Václav Halama (Pelikán), Libuše Pešková (Podzimková), Věra Vlčková (blondýnka), Růžena Vlčková (Anežka), Eva Ulincová (blondýnka), Rudolf Iltis (Stein), Jan Kraus (Vojtěch Prachař), Alfréd Růžička (židovský kantor), František Kubíček (Beran), Jiří Kaftan (mladík)

Údaje o DVD: (Bonton Film / Centrum českého videa):

Zvuk: Dolby Digital 2.0 česky

Titulky: česky, anglicky

Obraz: černobílý PAL 4:3

Bonus: Filmografie, Fotogalerie, Rozhovory (Vlasta Chramostová, Juraj Herz, Stanislav Milota)