Hraběnka Alžběta Báthoryová, alias legendární čachtická paní v historickém velkofilmu Juraje Jakubiska Bathory byla vraždícím monstrem, která nechávala zabíjet dívky a koupala se v jejich krvi, aby si zachovala věčnou mladost. S tímto základním povědomím a předpokladem se možná řada diváků dočká jistého rozčarování.

Pokud na film jdete s představou, že uvidíte pouze naturalistický horror, těžící z atraktivity zvoleného tématu, či malebnou historickou fresku, pak vás asi čeká jisté zklamání. Pokud by tento film nezaujal ničím jiným, než množstvím protichůdných reakcí a hodnocení publikovaných již během krátké doby po jeho premiéře, už i tato skutečnost sama o sobě svědčí o tom, že tento film není jednoduchým dílem, které se dá snadno umístit na oslavný piedestal nebo naopak šmahem odsoudit.

Barvitý a krvavý film na hranici historizujícího dramatu a absurdní komedie měl premiéru na karlovarském festivalu, kde sklidil značný mezinárodní zájem od obecenstva, které má smysl pro tento druh filmů. Guinessova kniha rekordů uvádí Alžbětu jako nejhorší sériovou vražedkyni všech dob, ale scénáristé Jakubisko a John Chapple říkají, že lidé, kteří si přáli vyplnenit její zemi a bohatství, vytvořili tuto zlou legendu.

Režisér Juraj Jakubisko o svém filmu říká: „Alžběta Báthoryová je produkt své doby. Doby, ve které lidský život neměl žádnou cenu.“ Dále odkazuje na kontext této drsné doby, kdy v Horních Uhrách na území dnešního Slovenska došlo k zastavení muslimské expanze. Postava Alžběty se tak dostává v jeho filmu do nečekané pozice – pojícího prvku mezi uherskými dějinami a Evropou.

Položme si tedy závěrem otázku – má podobný film dnes šanci na velký úspěch v mezinárodním měřítku? Nákladnost celého projektu sama o sobě toto nezaručuje, i když neustále zdůrazňování toho, jak byl film drahý, minimálně vybičuje zvědavost jisté skupiny diváků. Nákladná výprava je spíše předpokladem, nikoliv zárukou. Hereckému obsazení hlavních rolí nelze v podstatě nic vytknout. Jak Anna Friel (hraběnka Bathory), Karel Roden (Thurzo) i Hans Matheson (malíř Caravaggio) jsou špičkoví herci a jejich obsazení je prvotním pilířem očekávané úspěšnosti filmu. Další předpoklady tvoří umělecký přínos F.A. Brabce podpořený vynikajícím technickým zázemím.

Co mi na filmu vadilo a působilo jako jakýsi rušivý prvek, je existence dvou mnichů (Jiří Mádl a Bolek Polívka), kteří mi tam nějak nesedli. Působí jako jakási naivní detektivní dvojice, jakýsi středověký Holmes a Watson. Možná je to příliš silná podobnost této dvojice s podobným motivem ve filmu Umberta Eca Jméno růže. A možná je to způsobeno i výběrem těchto dvou herců, kteří mi do filmu tohoto typu zkrátka nepasují. Mádla mám příliš zaškatulkovaného jako představitele nadržených puberťáků v teenagerských filmech, a ani Polívka se svým bodrým valašským akcentem mi do skládanky nezapadá. To je ovšem možná pouze můj problém.

Nechci předjímat, jaký bude další osud filmu, a prorokovat mu budoucnost, ani šťastnou, ani opak. I kdyby se však film stal nakonec zklamáním podobně jako předchozí Jakubiskův opus Post Coitum, mimimálně se zapíše do dějin slovenské kinematografie jako jeden z nejdražších filmových experimentů své doby.