Když jsem se probíral archivními daty, nutnými pro propojení s katalogem společnosti Popron, která zároveň poslouží v nové slibované verzi našeho-vašeho webu k lepšímu vyhledávání a přehledům, uronil jsem občas nostalgickou slzu. Doby, kdy během týdne vycházelo pár filmů a z toho přitom téměř polovina českých, jsou asi nenávratně fuč. No schválně, vzpomínejte, kdy naposled jste v trafice koupili český film? A tu náhle ejhle! V pátek 21. srpna 2009 se v plánech Blesku objevil zuřící býk český Rocky ve filmu Pěsti ve tmě za 49,- Kč. Retro film o rváči s něžným srdcem.

Vše začíná roku 1936, kdy si Evropa začíná uvědomovat nebezpečí nacistické hrozby a kdy politika proniká i do sportu.

V Berlíně boxuje mistr ČSR Vilda Jakub s mistrem Německa a exmistrem Evropy Kurtem Schallerem. Nacisté jsou rozhodnuti použít v zájmu vítězství svého msitra i ty nejšpinavější prostředky. V okamžiku, kdy má Vilda vítězství na dosah, jeho trenér na příkaz manažera Krakowského musí hodit do ringu ručník a zápas tak vzdát. Po svém návratu navíc zklamaný Vilda zjistí, že jej opustila jeho dívka, zdravotní sestra Blanka Adamová, která věřila slibům svého bývalého milence, ženatého doktora Víchy, že se rozvede a ožení se s ní…

Vilda se rozejde se svým trenérem a začne pít. Ovšem jen do okamžiku, kdy mu člen boxerské unie Fiedler nabídne odvetné utkání se Schallerem, tentokrát v Praze. Němci totiž chtějí prosadit svého šampiona do boje o titul mistra světa v USA, tomu však brání podivné okolnosti berlínského utkání. Vilda nabídku přijme a začne tvrdě trénovat.

 

Odmítne dokonce nabídku na čtyřicet tisíc, které by dostal, pokud by se nechal porazit. Na jeden trénink přijde také bývalá Kurtova milenka, herečka Ema Gabrielová a brzy se stane Vildovou milenkou. Ani ona však nedokáže Vildu přesvědčit, aby se nechal porazit. Nenechá se přesvědčit ani poslední nabídkou na rovných sto tisíc a nedbá ani posledních varování před zápasem. Chce bojovat poctivě a čestně vyhrát…

 

Film v době svého vzniku budil značnou pozornost, což lze dokladovat dokonce několika články v časopise Kino. První vyšel v čísle 24 ročníku XL. ze dne 26. listopadu 1985 pod šifrou -Ne- :

První, co na vás dýchne při vstupu do boxerské tělocvičny, je atmosféra. Voní tam kůže a guma, zdi jsou nasáklé výkřiky, ranami, chlapským potem. Když se propletete mezi visícími vycpanými pytli a hruškami, octnete se u provazů ringu. Tam jsem stanul v tělocvičně TJ Praha v Žitné ulici uprostřed letošního léta. V ringu stáli Marek Vašut a Josef Nedorost, dva z hlavních představitelů nového filmu režiséra Jaroslava Soukupa Pěsti ve tmě. Poctivě se otloukali pod dohledem Jaroslava Tomsy, vedoucího barrandovských kaskadérů. Byli v plné přípravě na natáčení, které je čekalo od půlky září.

Od úspěšné Lásky z pasáže, situované do současnosti, se režisér Soukup se scenáristou Jaroslavem Vokřálem a dramaturgem dr. Drahoslavem Makovičkou vrátili o více jak padesát let zpátky, do poloviny třicátých let. Československo prožívá první republiku, v sousedním Německu se dostává k moci fašismus. Box je u nás velmi populárním sportem a ČSR má svého šampióna a hrdinu – Vildu Jakuba. A právě o jeho životě, lidské a sportovní odvaze a cti bude vyprávět Soukupův nový film.

Volba hlavního představitele pro roli boxera nebyla snadná. Nakonec po všech stránkách zvítězil nedávný absolvent DAMU Marek Vašut. Více než osm měsíců věnoval čtyři dny v týdnu tréningové přípravě. Těžko si mohl přát lepšího učitele než J. Tomsu, který soupeřům box znepříjemňoval jako reprezentant ČSSR, a lepšího sparring-partnera než J. Nedorosta, který svůj herecký talent může podpořit vlastními závodními zkušenostmi. Nezbývá než tvůrcům přát, aby Pěsti ve tmě vyvolaly stejný divácký i odborný ohlas jako dosavadní tvorba režiséra Soukupa.

Druhý, podstatně rozsáhlejší materiál, se objevil v Kině číslo 18 ročníku XLI. ze dne 2. září 1986 a jeho autorkou byla Alena Bechtoldová:

V současné době režisér Jaroslav Soukup natáčí v reálech a exteriérech v rodné Plzni svůj nový film Discopříběh. Připravuje další filmovou látku s pracovním názvem Kamarád do deště, kde by se měla znovu setkat populární dvojice z Větru v kapse – Sagvan Tofi a Lukáš Vaculík. S autorem Jaroslavem Vokřálem koncipuje další filmovou látku, zatímco jejich první společné dílo, film Pěsti ve tmě se chystá do distribuce.

Jaroslav Soukup se nikdy netajil tím, že chce točit filmy pro co nejširší okruh diváků. Proto ona zdánlivá jednoduchost jeho děl, ale proto snad i ona oscilace mezi rezervovaností a vášnivostí,|kde stačí sebemenší posun, aby kritici zvolali, že dílo je chladné, že „nevyčerpalo" předpoklady, které si tématem uložilo. Soukup takřka programově určité ozvláštňující stylové i obsahové možnosti opouští. Je to upřímné a odvážné rozhodnutí. Ve jménu žánru, druhu filmu, k němuž směřuje. Jde o žánr u nás v podstatě nevyzkoušený a netradiční, zastoupený jen tu a tam jednotlivými díly různé úrovně jako byla Oáza nebo Černý prapor, o dobrodružný příběh, podložený obecně platnou myšlenkou, etikou. Dalo by se možná říci, že jde o jakýsi chlapský film: ctí maximalismus v profesi i v mezilidských vztazích, ctí přátelství, které má blíže k realitě činů než ke slovům. Proto hledal i svého autora se stejnými zálibami. Našel Jaroslava Vokřála. Bývalého leteckého konstruktéra, boxera, novináře, povídkáře, scenáristu, metaforika s vizuálním citem. A tak, jako Soukup potřeboval autora svého druhu, Vokřál potřeboval pro svou fantazii tvrdou ruku, kterou Soukup věcně uplatnil od okamžiku, kdy Vokřál před něj předložil literární scénář Pěstí ve tmě. Začal se rodit příběh boxera Vildy Jakuba, jeho lásek a střetnutí v ringu v době, kdy se pomalu loučila třicátá léta se svým leskem limuzín, velkých boxerských utkání a extází z nich, léta, v nichž film byl bohem a mezi krásnými iluzemi jen zlehýnka a nenápadně své sítě začínal rozprostírat temný přízrak příští války.

Emmy Gabrielová

Již ve Vokřálově původní verzi scénáře vystupovala postava filmové hvězdy, tak typická pro polovinu třicátých let. Krásná světlovlasá dáma, hvězda obklopená pozlátkem vyšší společnosti, svým vztahem s boxerem Vildou Jakubem vzdáleně nabízela evokaci Anny Ondrákové, někdejší mezinárodní hvězdy českého původu, která vstoupila do povědomí světa boxu svým manželstvím s Maxem Schmellingem. Tohle všechno posléze do příběhu vstoupilo jen jako vzdálené echo, navozující atmosféru doby a zrodila se nová, živá postava Emmy Gabrielové, jíž propůjčila svou tvář a naturel herečka Eliška Balzerová. Pro populární televizní herečku to byla vlastně první velká filmová příležitost.

Emmy Gabrielové zůstala charakteristika filmové hvězdy 30. let, jakýsi mýtus jiného světa, stvořeného iluzí celuloidového pásu, onen nimbus peněz, popularity, převtělování, přepychu o vysokých styků. Tahle sociálně vykořeněná Emmy je však proti mladšímu klukovi z periférie Vildovi žensky dospělejší, lidsky zralejší. Její vztah k němu je poznamenán zkušeností i určitou únavou. Vztah těchto dvou lidí „nahoře" zákonitě postihují politické hry. Nimbus velké hvězdy se láme – Emmy Gabrielová se stává obyčejným živým člověkem, zranitelným tím víc, o co víc situaci pochopila – protože  má strach…

Blanka

„Život se nevyhýbá banalitám, v tom je tragikomický a pravdivý, ale v tom má i svá tajemství," říká Jaroslav Vokřál. Tak proč se banality bát v tvorbě? A je vůbec milostný kruh, ono míjení a touha po naplnění lásky skutečně banalitou? Autoři Pěstí ve tmě zcela záměrně no tomto milostném míjení a touze po někom jiném, než kdo lásku nabízí, vystavěli pocitovou linku příběhu. Do hry tedy nutně vstupuje další ženská postava, Blanka. Fatální láska Vildy Jakuba. Obyčejná sálová sestra, která nezanechává prázdný byt, kam se zničený Vilda vrací po prohraném utkání, proto, že by jí vadila jeho profese, nebo ho neměla ráda, ale protože je tu cosi silnějšího: láska k primáři, který nedokáže vyřešit svou situaci, od něhož Blanka odchází a k němuž se neustále vrací. V hořkém finále filmu je to ona, kdo se stává osudovým zásahem do příštího života hrdiny, kdo předurčuje určitou věčnou nenaplněnost. Proto na obsazení Blanky velice záleželo, proto velký konkurs na tuhle postavu, Z řady adeptek „zvítězily" dvě: Eva Krausová a jedna známá herečka. Ke konečnému obsazení Evy Krausové vedla režiséra řada důvodů. Těmi nejdůležitějšími byla její „neokoukanost" a jakási její osobní danost uvěřit, že tahle žena může mít onu totální přitažlivost.

Vilda Jakub

Měl to být frajer v tom dobrém slova smyslu. Dost pyšný, s onou špetkou arogance a noblesy v sobě, „aby si nezadal", železný, neprůstřelný chlap se zuřivými výbuchy uvnitř – v lásce i v boxu. Chlap se zranitelným srdcem, který se na svém dně spíše popere, než aby si stěžoval. Vilda Jakub, boxer. To je důležité, protože jeho profesionální střetnutí by divák měl vychutnat jako dramatickou součást filmu. Ale kde najit ideálního představitele? Tady bylo hledání obsáhlé, až přišel Marek Vašut. Boxovat neuměl, ale nebál se „do toho jít".

Jeho boxerským stvořitelem se stal vedoucí barrandovských kaskadérů, trenér, herec a odborný poradce řady filmů – Jaroslav Tomsa. V téměř roční přípravě na film se Marek musel sebezapřít. Později řekl: „Tomsa je chlap. Charakter, o jakém jsem předtím četl jen v románech. A to říkám jen proto, že tomu tak je, protože jinak by to znělo jako stupidní fráze. Ale Jarda Tomsa je pro mě něco jako tři mušketýři dohromady. Zkrátka, chtěl bych ho za tátu, kdybych už jednoho neměl."

Kurt Schalle

Němec. Boxer, který má velký svět i slávu již trochu za sebou, který se chápe poslední šance. Je v něm muž tohoto velkého světa, světoběžník, zkušený boxer s jasem šampióna, prošlého vysokou společností a noblesou velkých evropských měst, přikořeněného spolužitím se slavnou filmovou hvězdou. Stejně jako u postavy Blanky bylo třeba sázet spiše na osobnost herce. Režisér Soukup se rozhodl pro Josefa Nedorosta, který z Brna nedávno přešel do Prahy (Divadlo E. F. Buriana) a který měl za sebou určité boxerské zkušenosti. I on však musel podstoupit trénink u Jaroslava Tomsy, který to však s ním neměl lehké. Jestliže z něčeho na tomto filmu byl největší strach, byla to zraněni aktérů. Josef Nedorost se odmítal vzdát svých dalších sportovních lásek, a tak zranění nejen hrozila dvojnásobně, ale nakonec na ně i došlo.

Jeho postava velkého soupeře Vildy Jakuba v určitém smyslu nejvíce připomíná osudy Maxe Schmellinga. Je to on, sympatický a šaramantní, kdo se stává nástrojem mocenských sil v Německu, aniž cokoli z této hry tuší.

Richard Valenta a ti druzí

Na filmu Pěsti ve tmě se sešel opět tvůrčí štáb stálých Soukupových spolupracovníků – kameraman Richard Valenta, střihač Jiří Brožek a hudební skladatel Zdeněk Barták.

Hrdinou Pěstí ve tmě je tentokrát i doba a její atmosféra. Za celou obrazovou stránku filmu je cítit hluboké studium materiálů o 30. letech. Tato retrověrohodnost do jisté míry určila i způsob vypraveni. Nebylo možné jakkoli akční žánr interpretovat moderně, dravě, ale spíše funkčně „akademicky", adekvátně k atmosféře, jež obráží krajní polohy – od holešovických periferií až po lokály, barrandovské ateliéry a svět velkých peněz, lesku, ale i velkého potu a bídy. Bylo na Richardovi Valentovi, aby dal tomuto příběhu ono podivné světlo 30. let i s tou trochou retrostylizace v nocích s limuzínami, v neklidném těkání nočních periférií… Stejné pocity atmosféry se snažil režisér spolu se Zdeňkem Bartákem nalézt i v hudební složce. Její motivace jsou v dobových šlágrech (i filmových), nazpívaných anglicky Ondřejem Havelkou, emotivní pocity doby prostupují i spíše džezovou nostalgií Týfovy trubky. Stejně jako celý příběh je uměleckou licencí, tak i dobová evokace atmosféry obrazová i zvuková si nárokují svůj vlastní pohled na dění. I tak však lze připustit, že 30. léta v tomto filmu jsou ukázána pravděpodobně tak, jak jsme se s nimi v českém filmu ještě nesetkali.

A posledním materiálem byla recenze z pera Jana Jaroše v Kině číslo 1 ročníku XLII. ze 6. ledna 1987, z niž snad citujme jen pár závěrečných slov:

…neupírám profesionální zdatnost, která ovšem – podřízena spekulativním stereotypům – přechází v pouhou rutinu, jež neobohatí ani tvůrce, ani diváky. Myšlenkově jistě silné téma bylo vměstnáno do vyježděných kolejí…

Joooo, ve srovnání s pozdější režisérovou tvorbou… Ba i Vašutův životní výkon.

Žánr: Drama

Země původu: Československo

Rok vzniku: 1986

Délka: 98 minut

Premiéra v kinech ČR: 1. března 1987

Režie: Jaroslav Soukup

Námět: Jaroslav Vokřál

Scénář: Jaroslav Vokřál, Jaroslav Soukup

Produkce: Mialn Futera, Vladimír Vojta, Ivo Pitrák, Zdeněk Krištof, Rudolf Mos

Hudba: Zdeněk Barták ml.

Kamera: Richard Valenta

Kostýmy: Jan Kropáček

Dobové skladby hraje: OPSO

Zpěv: Ondřej Havelka, Jitka Nováková

Společnost: Filmové studio Barrandov

Natáčeno: Praha, ČSSR

Hrají: Marek Vašut (Vilda Jakub), Josef Nedorost (Kurt Schaller), Pavel Nový (Tommy), Eliška Balzerová (herečka Ema Gabrielová), Josef Vinklář (manažer Krakowski), Ferdinand Krůta (Dědek), Jana Krausová (Blanka), Evelyna Steimarová (Zrzka), Čestmír Řanda (Fiedler), Robert Vrchota (vrchní), Karel Heřmánek (Fous), Wladyslaw Kowalski (MUDr. Vícha), Oldřich Slavík (Schulz), Josef Štefl (Dr. Herrmann), Jiří Tomek (Adler), František Kovár (emisar), Jiří Samek (policejní inspektor), Zdeněk Ornest (režisér), a další

Údaje o DVD:

 

Zvuk: Dolby Digital 2.0 česky

Titulky: česky pro neslyšící

Obraz: barevný PAL DVD9 4:3

Bonus: Filmografie (Jaroslav Soukup, Marek Vašut, Josef Nedorost, Eliška Balzerová, Ferdinand Krůta, Josef Vinklář, Pavel Nový, Jana Krausová), Fotogalerie, Rozhovory (Jaroslav Soukup, Pavel Nový, Jaroslav Tomsa)