Blesk – Fešák Hubert

Další z vtipných náhod přivádí na pulty český film v okamžiku, kdy ho v sobotním programu odvysílala TV Nova. Pokud ale chcete stále řidší nabídku domácí produkce využít, pak v úterý 22. září 2009 vydává Blesk za 49,- Kč retrokomedii Fešák Hubert o žižkovském švihákovi, který práci nahrazoval vynalézavostí..

Situační komedie, jejíž děj se odehrává v proletářském Žižkově na počátku třicátých let, tedy v období prvního náporu velké hospodářské krize. Titulní hrdina je typický žižkovský frajer, který si s chytrostí a šarmem vyřizuje otevřené účty s buržoazní policií, jmenovitě s úhlavním nepřítelem policejním inspektorem Mourkem, který ho chce stůj co stůj dostat do kriminálu. Jenže Fešák Hubert unikne z každé nastražené pasti a nakonec připraví na zavilého policistu a jeho podřízené elegantní podraz, který je ztrapní. Z hledaných zločinců, které Mourek díky Hubertovi se slávou dopadne, se vyklubou nevinní lidé.

Snímek vychází z tradičního pojetí žánru a pohybuje se v rovině určité nadsázky. Jak příběh, tak atmosféra jsou značně idealizovány. Přes značnou míru stylizace a nadsázky upoutá film humorem, přitažlivě vykreslenými postavami hrdinů i atraktivním prostředím.

Hubert Hrabě, přezdívaný Fešák Hubert, se sice vyučil pokrývačem, ale je krize a tak by o práci nezavadil, ani kdyby chtěl. A to on zrovna moc nechce. Dává si však přitom dobrý pozor, aby se při svých vychytralých způsobech, jak přijít k penězům, nedostal do rozporu se zákonem. On by si totiž policejní inspektor Mourek nenechal ujít sebemenší příležitost poslat ho do basy. Právě teď má rozjetou slušně prosperující kancelář na alibi, která poskytuje alibi lidem, kteří se dostanou do potíží, jako třeba řezník Hrych, který omylem zmlátil policajta.

Nevyhýbá se však ani dalším nápadům. A tak se třeba vetře na bohatou svatbu jako vzdálený příbuzný a zatímco okouzluje přítomné svým šarmem, potají pořídí pro své kamarády bohatou výslužku. Jindy zase získá odměnu od lichváře Lóna, kterého zachrání při přepadení, které ovšem předtím sám zinscenoval za pomocí kamarádů.

S chytrostí, šarmem a pomocí početných přátel přitom uniká všem policejním pastem, které se na něj zarputilý Mourek pokouší nastražit. Když jednoho dne Mourek podlým způsobem přinutí ke spolupráci jeho kumpána, funebráka Emana, rozhodne se Hubert k velké protiakci a připraví na Mourka elegantní podraz, který uskuteční s pomocí Emana, kamaráda Myšičky a nového přítele France, komorníka staré baronky, který kdysi také býval padělatelem, a protože má papíry na hlavu, je prakticky beztrestný.

Využije toho, že inspektor na příkaz shora pátrá po věhlasných padělatelích Bělském a Keleménovi, kteří se právě ukrývají v Praze. Nechá se přistihnout s falešnými bankovkami a Mourkovi za propuštění slíbí, že oba padělatele zradí. Potom vláká do pasti v hodinovém hotelu bankéře Kropase, který se snaží dopadnout při nevěře svou manželku a současně přivolá Mourka, který France s Kropasem zatkne jako údajné padělatele. Pravda vyjde záhy najevo i díky článku v novinách, který zařídil Hubert. Komisař je veřejně zostuzen a převelen k dopravní policii do Mukaševa. Ještě předtím je však odhodlán dopadnout Fešáka Huberta.

A co se o filmu psalo v dobovém tisku? Opět si k ruce beru časopis Kino, tentokrát číslo 14 ročníku XL., které vyšlo 9. července 1985. Na straně 15 se nachází článek, jehož autorem je Pavel Melounek:

Žižkov se stal zvlášť v poslední době pro filmaře nejvyhledávanějším koutem Prahy: snad pro své šedivé, oprýskané, mizející svět připomínající pavlače, pro své začouzené lokály s hubatými holkami a bodrými chlapy, majícími stejně blízko k nezištnému pozváni na skleničku jako k pěstní potyčce. Barvité prostředí pomalu už zašlé žižkovské identity však kupodivu inspirovalo spíše vážné náhledy na drobné lidské hemžení s jeho generálními i docela všedními problémy. Prakticky první skutečnou „žižkovskou" komedii se stal teprve film režiséra Ivo Nováka a scenáristy Pavla Hanuše Fešák Hubert.

Na první pohled se zdá až neuvěřitelné, kolik oba tvůrci dokázali vytěžit z dramaticky nebohatého, v podstatě značně přímočarého sledu epizod, ve kterém vítězí frajerský šarm a světácký důvtip Huberta nad těžkopádným inspektorem Mourkem, křečovitě dodržujícím předpisy, bez nároku na fantazii a humor.

Recept na úspěch nalezli tvůrci v „lehkonohém" způsobu vyprávění, oproštěném o někdy zbytečně zatěžkávající historizující prvky, ale na druhé straně i násilně karikující motivy. Přitom z laskavosti uhnětený humor není násilně protlačován do dění, jen ojediněle přesahuje hranice podbízivosti. Návratným vkladem se stalo i zalidněni příběhu zajímavými, díky dobré herecké práci životnými figurkami (jejich typová stylizace působí v tomto žižkovském kaleidoskopu vcelku ústrojně), často i docela úspěšně překrývající jistou kulisovitost filmového prostředí.

Ještě výrazněji dokázala některé realizační prohřešky přehlušit samotná ústřední postava. Hubertova svěží skica jistě vzbudí pro svou ojedinělost v domácí dramaturgii divácké sympatie, avšak přítomnost alespoň jedné pozitivní, a přitom krevnaté postavy, by mohla nejenže dodat příběhu postrádanou vrstevnatost, avšak být i jistým korektivním alter ego Fešákovi.

Nicméně bravurní výkon Karta Heřmánka malinko zatlačuje do pozadí tyto všetečné úvahy, zvlášť když herec nezvolil větovou strunu navoněného elegána se zasněně pomněnkovým pohledem, ale rozhodl se pro mnohem šťavnatější studii navenek až tuctového pražského Pepíka, který si svůj kredit vydobývá spíše důmyslnými skutky, a jen občas z frajerské bohorovností vystřelí expresívní nálada. Ale právě v těchto místech je Karel Heřmánek nejvíce doma, právě zde se projevuje jeho nezaměnitelný autorský vklad. Jeho přinos je natolik výrazný, že tvoří prakticky dominantní hodnotu celé realizace, často dává zapomenout i na otrocky důslednou režii mluvicích hlav a superstandardních obrazových kompozic.

Samozřejmě, že zmíněná situace může vzniknout daleko spíše v takovémto typu nenáročné (ale zde vkusné) filmově zábavy, nicméně nesmaže poměrně příznivý dojem z Fešáka Huberta, nalézajícího se v teritoriu slušného průměru současné české komedie.

Žánr: Komedie

Země původu: Československo

Rok vzniku: 1984

Délka: 87 minut

Premiéra v kinech ČR: 27. března 2008

Režie: Ivo Novák

Pomocná režie: Věra Pištěková

Asistent režie: Robert Vacík

Námět: Pavel Hanuš

Scénář: Pavel Hanuš, Ivo Novák

Dramaturg: Oldřich Železný

Vedoucí výroby: Václav Rouha

Zástupci vedoucího výroby: Václav Dobeš, Václav Petr, Zdeňka Černá

Hudba: Petr Hapka

Text písně: Michal Horáček

Zpěv: Laďka Kozderková

Kamera: Richard Valenta

2. kamera: Karel Hejsek

Asistent kamery: Petr Hojda

Kostýmy: Svatava Sophová

Střih: Ivana Kačírková

Zvuk: František Fabián

Společnost: Filmové studio Barrandov, 1. DVS, vedoucí Jiří Blažek

Hrají: Karel Heřmánek (Hubert Hrabě), Petr Kostka (inspektor Mourek), Pavel Zedníček (funebrák Eman Wurm), Pavel Nový (portýr Karel Myšička), Josef Somr (majitel sportovní arény Pašek), Otto Lackovič (Skákal), Jan Teplý (Holendr), Zora Ulla Keslerová (Růža), Evelyna Steimarová (Pašková), Jiří Holý (ředitel banky Kropas), Lubomír Lipský (penězokazec Franc), Lubomír Kostelka (soukromý detektiv Špirk), Viktor Maurer (lichvář Lón), Jana Šulcová (Kropasová), Ladislava Kozderková (Čuříková), Nelly Gaierová (baronka), Zdeněk Srstka (Švarc), Josef Patočka (děda Pašek), Vlastimil Fišar (komisař), Václav Sloup (zloděj Eda), Vladimír Hrabánek (Hrych), Vlastimil Zavřel (Čerepatka), Renáta Honzovičová (Sojková), Miriam Kantorková (Merenda), Vladimír Hrubý (skořápkář), Míla Myslíková (matka Čerepatky), Jiří Lír (strýc), Dagmar Neblechová (teta), Jan Kotva (kamelot), Václav Kotva (kamelot), Věra Kalendová (bytná Růži), Stanislav Litera (Pepík), Jan Kreidl (kluk), Jitka Zelenohorská (žena s kukátkem), Jiří Krytinář (Ferda-Sirky), Karel Hábl (elegán), Karel Engel (zápasník), Eugen Jegorov (hudebník), Lenka Machoninová (služka), Jiří Patočka (děda Pasek), František Husák, Luděk Kopřiva, a další