Maminko, za co? Recenze hovořily jednoznačně, proto jsem se rozhodl po delším čase opustit vyhřátou židli a vyrazit do kina. Takovou příležitost si přece nemohu nechat ujít. Jen jsem to měl s „mírnými" komplikacemi. Premiérové promítání se mělo konat 15. října 2009 od 16:30, jenže pro jednoho diváka (mě) v našem dvacetitisícovém městě odmítli promítat. Tak jsem chytil příležitost za pačesy další den, kdy se k nám vypravila delegace tvůrců. A podařilo se mi shlédnout filmovou neuvěřitelnost s českým distribučním názvem Kněžna Libuše.
Aby to tentokrát nedopadlo tak katastrofálně, mezi obyvatelstvo bylo rozdáno „pár" gratis vstupenek. Přišla sotva polovina obdarovaných, tudíž naše super kino s 500 místy zelo víc než prázdnotou, lidé se řídce krčili v asi 5 řadách.
Delegace cestou k nám do Opičích hor úspěšně zabloudila, na pódiu se objevila až po ukončení promítání. Osobně se dostavil režisér filmu, pan Constantin Werner, představitelka Kazi slečna Veronika Bellová a zástupci distribuční společnosti – ředitel Radek Uhlíř a vedoucí programu Markéta Okkez.
Nutno podotknout, že distribuční společnost Atypfilm má většina z nás spojenu jen se segmentem levných DVD (různými televizními různě starými seriály či neustálými reedicemi všelijak přejmenovávaných titulů), ale málokdo bere na vědomí, že se stará i kinotituly. Aktuálně má dvě želízka v ohni – kromě Libuše je to třeba i 3D verze Noci oživlých mrtvol.
Když skočím v čase, pan režisér se po ukončení filmu nabídl, že odpoví na jakýkoli dotaz. Nebylo nač. Těch pár lidí nevěřícně zíralo a nevydalo hlásku. A přiznám se, že i když jsme poté seděli v přilehlé pizzerii až téměř do půlnoci, tak o filmu nepadlo ani slovo. Radši…
Věnujme se samotnému filmu. Nejprve oficiální text:
Za dávných časů vládl zemi české kníže Krok, který měl tři dcery obdařené nadpřirozenými schopnostmi. Nejstarší Kazi měla schopnosti léčitelky, Teta dokázala promlouvat s duchy a nejmladší Libuše viděla do budoucnosti. Po smrti otce převzala vládu na jeho přání právě nejmladší dcera Libuše. Ačkoliv byla Libuše moudrá a spravedlivá vládkyně, muži jí pohrdali. Libuše se tady rozhodla provdat za Přemysla Oráče ze Stadic, aby s jeho pomocí dosáhla uznání mezi svými podřízenými. Společně se usídlili na hradě Libušín, odkud Libuše předpověděla i založení a slávu města Prahy, které se později stalo sídlem královského rodu Přemyslovců. Po smrti Libuše přebírá vládu její manžel Přemysl, s končícím matriarchátem však stoupá nespokojenost žen, které nakonec vyvolají Dívčí válku. Příběh kněžny Libuše je tentokrát nahlížen nejen z pohledu Jiráskových Starých pověstí českých, ale opírá se i o divadelní hry Franze Grillparzera a Clemense Brentana.
Doplním výňatky ze právy ČTK z 10.09.2007, kdy se objevila informace o natáčení filmu:
Praha – Spřežení strakatých volů, poselstvo a především Přemysl Oráč, který podle bájí "zatkne otku" a vydává se za Libuší, byli hlavními aktéry jedné ze scén americko-českého koprodukčního filmu Koruna Vyšehradu, jehož první klapka se dnes ozvala na rozbahněné louce za Prahou. Nad místem natáčení občas burácela letadla z blízké Ruzyně, ale režiséra a producenta Constantina Wernera nevyrušil z práce ani déšť; se svým štábem dlel hluboko v pohanských dobách české historie.
Celovečerní snímek nezávislé produkce, jehož hnacím motorem je právě Wernerova společnost, přenese diváky do dob úsvitu českých dějin. Scénář historického projektu s mytologickými prvky na motivy legendy o kněžně Libuši čerpá z divadelních her Franze Grillparzera, Clemense Brentana a próz Aloise Jiráska.
"Snímek natáčený v angličtině vzniká v koprodukci s českou firmou Starlite Productions. V roli Libuše se objeví americká herečka s českými kořeny Winter Ave Zoliová, Přemysla ztvární Csaba Lucás, jehož původ je maďarský," řekl ČTK výkonný producent Vladimír Lhoták a upozornil na mezinárodní obsazení – roli Vlasty ztvární chorvatská herečka Lea Molnarová a na plátně se objeví i Marek Vašut, Pavel Kříž, Veronika Bellová a Ivo Novák. Režisér prý staví svůj umělecký záměr na příběhu milostného trojúhelníku na pozadí změn společenského řádu z matriarchálního rodového systému na patriarchální raně feudální.
"Předkřesťanské období je obvykle vnímáno jako temný pohanský věk. V tomto filmu by však mělo být přestaveno jako svět starobylé moudrosti, osobní svobody, blízkosti s přírodou a otevřené smyslnosti," dodal Lhoták. Natáčení potrvá šest týdnů až do druhé poloviny října. Filmovat se bude kromě lokací v Praze i v Adršpachu, v Uherském Hradišti a v Brdech, rozpočet činí jeden milion eur (zhruba 28 milionů korun).
"Pro zahraničního diváka bude toto téma jistě zajímavé. Toto období nebylo často ztvárněno a režisér může do jistých mezí navázat i na oblíbený žánr fantasy," dodal Lhoták.
Franz Grillparzer je považován za největšího rakouského dramatika devatenáctého století. Byl vychovatelem u hraběte Josefa Seilerna na Moravě a napsal dvě hry, které čerpají z českých dějin. Spor bratří v habsburském rodě se odehrává v rudolfinské Praze a hra Libuše má základ v českém bájesloví. Grillparzerovi ale ve skutečnosti nešlo o českou látku, ta mu posloužila jen jako pozadí, na němž se odrážely sociální rozpory doby.
A do třetice citát – dávno před tím, než se film dostal na plátna, na moviezone.cz vyšel text jen na základě pouhého traileru:
MovieZone se za těch pár let co existuje dostala docela daleko. Čtenářská obec je poměrně široká, diskuse si drží v rámci možností úroveň a sem tam – ať už inkognito nebo ne – na web zavítá i nějaký ten český tvůrce. Pokud nás čtou i lidé zodpovědní za Kněžnu Libuši, nejspíš nemají radost z jedné hvězdičky, kterou dostávají za trailer. Ale abychom nebyli obviněni z toho, že na MovieZone jen nadáváme, zkusíme dnes podat i pomocnou ruku, takže pro příště:
1) Historický nebo fantasy film se nesmí odehrávat na louce. Vypadá to směšně.
2) Historický nebo fantasy film nesmí vypadat jako amatérské video přeloučského spolku historického šermu Rapír.
3) Historický nebo fantasy film nesmí vydávat scény, ve kterých je více než pět lidí, za epické.
4) Historický nebo fantasy film nesmí mít trailer, který po minutě začne člověka uspávat (to platí pro trailery obecně)
5) Historický nebo fantasy film by měl nabídnout alespoň jeden epičtější záběr, který by naznačil, že zaplatit za lístek do kina nebude špatný nápad a že film není jen další studiovou pohádkou na sobotu dopoledne, ve které Josef Dvořák hraje vodníka Česílka.
6) Historický nebo fantasy film – když už vypadá mizerně – by neměl mít výrazně dobrou hudbu, protože odfláknutost všech ostatních atributů bude o to viditelnější.
7) Historický nebo fantasy film by měl vycházet z dějin nebo pověstí, o nichž se učí na základní škole. I když film nebude stát za nic, školy na něj vyrazí v rámci oživení výuky.
Výsledek = pokud si Constantin Werner nedělá z diváků srandu a opravdu chce, aby za tuhle naprosto nevýraznou a amatérsky působící blitku někdo platil, rád mu půjčím své DVD s ruským Volkodavem, u něhož může začít zpytovat svědomí a podívat se, jak se i za malé peníze dá natočit historický/fantasy film, který není k smíchu.
Je na čase si povědět, že nejspíš zásadní chybou, které se kdo v souvislosti s tímhle filmem dopustil, je jeho spojování s Jiráskem. Ono to pak vypadá asi tak, jako když fanouškům zabijáka s čárovým kódem na temeni pustí filmového Hitmana nebo si tvůrci pro průměrnou kriminálku vypůjčí jméno Max Payne. Tady to působí stejně. Nebýt toho, že herci, motající se mezi stromy, občas vykřikují „Libusheee!", možná by měl člověk pocit, že je mu sem tam něco povědomé, ale nebylo by to tak katastrofální, jako když je pln očekávání. Cizí předlohy, využité v USA žijícím Němcem původem z Ústí nad Labem neznám, ale vypadá to, že s českým naturelem mají pramálo společného. Navíc dle režisérových slov vznikl film z popudu producentky – neo-pohanky, feministky a ekoteroristky. Pardon, ochránkyně přírody.
Takže jestli chcete ušetřit a zasmát se, stačí přečíst ty nej kritiky:
Na iDNESu od Mirky Spáčilové, tu od Františka Fuky a triumvirát uzavřeme na Novinkách Stanislavem Novákem. Nedá mi to, přihazuji kvůli hláškám další recenzi na Aktuálně.
Válel jsem se u nich daleko víc, než u samotného filmu, i když je to opravdu všechno pravda. Přes veškerou snahu a i když je pan režisér příjemný člověk, tudy opravdu ne. A zmiňovat v souvislosti s filmem Artušovské legendy je poněkud přehnané.
Články, na které jsem uvedl odkazy, rozebraly film do posledního políčka, už toho mnoho nezbylo, co by se dalo zmínit. Tudíž snad jen pár detailů. Před nedávnem jsem sledoval ruský film Jaroslavna: Královna Francie. I když jsem k němu měl výhrady, působil daleko věrohodněji, plněji. Pokud byl Krok tak mocným vládcem početného kmene, proč se u „dvora" vždycky hemžilo maximálně 10 lidí? To ostatně kritiky zmiňují. Mě navíc neustále rozčilovalo, že se skoro všechny scény (pokud tedy vůbec byly ve světle) odehrávaly na svahu. Opravdu jsem na pochybách, že by knížecí sídlo, vesnice o jednom domě, či zemědělské pozemky byly v tak pitomém terénu. Stejným neduhem trpěla i farma Přemysla – není divu, že v celém filmu není prezentována jediná agroscéna, dávající mu šanci obhájit přízvisko Oráč. Ve svažitém okolí jeho samotářské chaloupky by totiž oral jen zemědělský analfabet.
Ono vůbec okolí jeho sídla – prý Stadice. A dokonalá samota, nikde nikdo. A ta super scéna, kdy se objeví poprvé na plátně – v bederní roušce ala Tarzan po narození TOHO koně bosky hupká po obrovských strmých balvanech dolů k řece, v ruce vědro. Nabere vodu z řeky, couvne o dvacet centimetrů a začne se v tom vědru mýt… Logika? Ani tady, ani jinde. Vzápětí si všimne na protějším břehu bezvládné Libuše. Obdařena věšteckými schopnostmi po mamince elfce (česky lesní žínka), běžně věští budoucnost radostnou i neradostnou, tak to s ní flákne, když uvidí něco jako Moranu, zvěstující jí Krokovu smrt. Přemysl se k ní horko těžko přebrodí řekou, aby mu spočinula v náručí. V příští scéně se Libuše probouzí u něj v posteli. Krucinál, jak jí tam touhle cestou dostal? Holt doba kouzel a magie…
Dobrá je také scéna, kdy k věštbám Libuše potřebuje osobní věci těch, o nichž má něco zjistit. Pečlivě je přebere, vyskládá vedle sebe a pak do jeskyně odkráčí s prázdnýma rukama! Nicméně jí to nezabrání v tom, aby v horké nemoci, decimující kmen (což při počtu 20 účinkujících není nic těžkého), rozeznala pramáti nemoci šílených krav. Pomůže jen vybití veškerého dobytka a spálení mrtvol!
Obdobně neuvěřitelně působí scéna, kdy Přemysl už coby manžel prosazuje stavbu nového města, o jehož vizi mu Libuše vyprávěla při svobodných sexuálních výletech. Lid si ovšem vyžádá potvrzení správnosti takového rozhodnutí novou věštbou. Libuše se tedy po chvíli vypotácí z jeskyně a pronese známou větu „Vidím město veliké…", která je ale vzápětí následována tím, co všechno zlého, krvavého, odporného se stane a že ulice budou plné mrtvol, než přijde „univerzální láska". A protože je věštba tak příznivá, bude se město stavět. Ufff.
Ekologický motiv filmu je další neuvěřitelností. Chudák Štáhlav, který byl hlavním důvodem Libušiných vdavek, není bratrem Chrudoše, ale chudákem rolníkem, který se po odsloužení vojenské povinnosti vrátil na svůj pozemek, ovšem namísto úrodného políčka našel důl na drahé kovy. A tak kovkopa vyzval na souboj a v řece ho čestně podřezal. Což má znázorňovat konflikt průmyslové předrevoluce a idylického života prvobytně pospolné společnosti. Teda asi. Šťáhlavovi to pak stejně nandá Přemysl, když ho nechá popravit, aby spor urovnal. Ale až poté, kdy za ním Libuše zašla na „návštěvu", když s ní Přemysl nechce kvůli státnickým povinnostem spát.
A opravdu kultovní se musí stát ekohláška víc než goticky působící Kazi o „vypelichaném sokolovi". S Libušinými sestrami jsem měl ale docela velkou potíž. Že jsou dvě jsem poznal jen tehdy, když stály vedle sebe. Jinak se přiznám, že ve filmu jsem nebyl schopen rozlišit, které vytrhané obočí je které. Apropó – o Bivojovi ani ň.
Když už – schválně jsem se pokoušel najít, co že vlastně ten Jirásek. Jen heslovitě k „mírným" odlišnostem – Přemysla ve filmu znají úplně všichni od začátku, protože přivede Libuši onoho důležitého koně osobně a vnucuje se jí hned po 15 minutách filmu. Vlasta měla řádit až po Libušině smrti z Děvína. Tady kromě toho, že je asi něčím víc než pokrevní setrou bílé tváře (pardon, Libuše), bydlí v jeskyni a terorizuje všechny muže svým vojskem, které čítá asi tak tři nebo čtyři spolubojovnice. Když Pavla Kříže připravuje o oko, je sice v jeskyni tma, ale když dává bulvu sezobnout svému ptáčkovi na bidélku, fakt to zvíře vypadá jako sup, takový klasický slovanský pták. A ačkoli jí nedělalo v předchozích scénách problémy sólo zmasakrovat celý oddíl Avarů (asi tak 5 útočníků), Přemysl ji zapíchne po 10 vteřinách. Tedy tentokrát mečem.
A proč v závěru filmu Libuše skočila do řeky a už se nevynořila, když zase uviděla tu skoroMoranu? Těžko říct.
Pokud něco na filmu stojí za zmínku, je to hudba, burácející, hřímající a podkreslující. A titulky, které se opravdu snaží napravit, co to dá. Z elfky se tak stala lesní žínka, z krále a královny kníže a kněžna a čertví, čeho všeho jsem si nestačil všimnout.
Pro pozorné a vytrvalé, kteří dočetli až sem – když chvíli podržíte kurzor myši nad fotkou, objeví se vysvětlující popisek.
A málem bych zapomněl – hrozně se mi líbila poznámka v diskuzi na iDNESu, že jde nejspíš o opožděnou pomstu za Limonádového Joea.
Žánr: Fantasy / Historický / (a bohužel, komedie)
Země původu: USA / Česká republika
Rok vzniku: 2009
Délka: 99 minut
Původní název: The Pagan Queen
Premiéra v kinech ČR: 15. října 2009
Režie: Constantin Werner
Scénář: Lance Daly, Constantin Werner
Produkce: Nancy Bishop, Vladimír Lhoták, Nikolette Orlandou, Maria Schram, Constantin Werner
Hudba: Benedikt Brydern
Kamera: Bobby Bukowski
Střih: Roberto Silvi
Kostýmy: Barbara Lane
Společnost: Amok Film
Hrají: Winter Ave Zoli (Libuše), Csaba Lucas (Přemysl), Lea Mornar (Vlasta), Vera Filatova (Teta), Veronika Bellová (Kazi), Marek Vašut (Vršovec), Pavel Kříž (Domaslav), Kendrick Ong (vůdce Avarů), Ivo Novák (Krok), a další
