Není to tak dávno, kdy jsme pro sledování vypálených CD ve svých počítačích nastavovali nejrůznější druhy kodeků, sháněli titulky jakékoli kvality, dívali se na obraz občas plný kostiček, občas plný nápisů „Sledujete-li tento záznam, volejte okamžitě…“. Dnes? Rozhlédněte se kolem, kolik DVD už ani nemáte kam dávat. Kolik z nich jste vlastně opravdu viděli?

Už jsme to dotáhli tak daleko, že nám za padesátikorunu vadí, když na disku není původní zvuk. Kolik z nás se na film v původním znění, když je i s dabingem, opravdu dívá? A když je dostupné původní znění, vadí nám, že tam za padesátikorunu nejsou titulky. Vadí nám, že si občas někdo dá tu práci a z levného vydání vyhází bonusy, nebo změní (pochopitelně sníží) počet dílů. Co vadí opravdu, jsou prasárny, které někteří vydavatelé vyvedou s obrazem (ať už se jedná o ořezy nebo nejrůznější deformace).

Už poměrně dlouho se uvažuje o tom, kam až lze dojít. Že jednou musí přijít ta hranice, za níž se nutně projeví krize. Kolem sebe sice můžeme pozorovat cosi, co média krizí nazývají, ale v trafikových discích o ní pořád nějak není slyšet. Stále ještě se objevují nové subjekty, které hodlají zkusit štěstí a přihřát si svou polívčičku. Stále se denně dopočítáme od deseti do dvaceti placek. Stále se objevují (u někoho dennodenně se měnící) plány s nejrůznějšími tituly, přičemž o leckterých z nich slyšíme poprvé v životě.

I když jisté příznaky tu jsou. Z původně prázdných nedělí se stal den, kdy se na pultech objevují kupy DVD a CD, vracených ze skladů nacpaných neprodanými zásobami. O (ne)oprávněnosti označení těchto nabídek slovem reedice už jsme tu uvažovali. Stále častěji se objevují nejrůznější supervýhodná balení. Pryč je sice doba doprodeje příbalů třeba s časopisem Story, Filmag už ale dávno není sám s tím, že u každého časopisu je placek tolik, že by se daly přehazovat vidlemi. Někdo to zkouší s přejmenováváním již vydaných titulů nebo jejich zastrkáváním do blahopřejných pohlednic, někdo je nechává přidávat k pracím práškům nebo do cereálií. Překvapivě v části supermarketů nabídka u pokladen prudce zchudla – dřív se dalo leccos pořídit v Bille nebo Lídlu, dnes je to bída – asi z toho už nebyl žádný pořádný kšeft.

Nevím jak kde, ale v těch trafikách, které při denní kontrole obcházím, původně mívali jednu krabičku, do níž se vešla týdenní úroda (většinou se DVD po 7 dnech vrací v remitendě). Postupně bylo nutné některé zastrkávat i z boku. No a dnes buď mají krabiček víc, nebo v ní mají méně dnů. A pravdou taky je, že se stále zvětšují kupy na pultech. Buď je to tím, že toho od vydavatele chodí víc, nebo se prodává míň a míň.

A už je asi čas k tomu, abych se zmínil o impulzu, který mě k těmto zmateným úvahám dovedl. Dnes jsem po delším čase zavítal do Penny, kde tomuto druhu prodeje nikdy příliš pšenka nekvetla. A ejhle – velký stojan, na něm velká červená balení se sloganem 3 DVD za cenu 2! A k tomu baťovská cena 99,90 Kč.

Objevil jsem tyto varianty:

Pelíšky / Sklep-Mlýny / Horem pádem

Medvídek / Pravidla lži / Ro(c)k podvraťáků

Kráska v nesnázích / Štěstí / Rok ďábla

Daniel Landa – Tajemství / Čechomor – Stalo sa živě / Elán – História legendy 1981-1991

Pokud mohu soudit, co všechny tituly spojuje, pak je to značka Sony. Většina se objevila jako příloha MF Dnes, zbytek v Blesku. Asi toho ve skladech taky zůstalo dost.