Některé tituly se přesouvají z „plnohodnotného" katalogu společnosti Řitka video do pošetek velmi rychle. Začátkem října byl do nabídky začleněn film Velká japonská válka a už příští týden nás čeká v úterní řadě Filmag válka film. Nejvyšší čas se na něj podívat podrobněji.
Oficiální text praví:
Japonský velkofilm vykreslující průběh druhé světové války od útoku na Pearl Harbor až k jejímu konci a potrestání válečných zločinců. Nejvíce pozornosti je věnováno osudům Tódžóa Hidekiho, který se postupně stal nejmocnějším mužem v zemi, a nakonec na jeho bedrech spočinula zodpovědnost za rozpoutání války s USA. Kromě osudu Tódžóa se děj soustředí mimo jiné na studenta, který je navzdory své nevinnosti rovněž odsouzen jako válečný zločinec, a na mladého muže, jemuž se díky vůli přestát všechny útrapy a neobětovat se za každou cenu za svou vlast, podaří vrátit živý zpět ke své ženě. Jednotlivé vyprávěcí linie se nenásilnou formou prolínají mezi sebou a diváka jistě zaujmou i skvěle natočené bojové scény odehrávající se ve vzduchu i na souši.
Film je postaven docela zvláštně, útržkovité „dějové obrázky" jsou často doprovázeny komentářem, vysvětlujícím historické pozadí a souvislosti, ale také archivními záběry i zvukovými nahrávkami. Černobílé i barevné původní záběry ale kupodivu nejsou užity z důvodu, že by snad tvůrci měli nedostačující rozpočet. Ve filmu je i poměrně dost dotočených bojových scén, masových a působících docela věrohodně, narozdíl od mizerných trikových záběrů leteckých útoků, které ve mně vyvolali vzpomínky na původní gumovou Godzillu.
Přesto je třeba konstatovat, že japonské filmy jsou mírně řečeno divné, po hodině a 40 minutách se objeví titulek Přestávka a začne hrát melodramatická hudba… Celé to připomíná obživlou učebnici dějepisu, jakési živé obrazy významných i dokreslujících okamžiků války. Časově děj začíná dlouho před inzerovaným útokem na Pearl Harbor, končí exekucemi na válečných zločincích a neskutečně přeslazeným happy-endem.
Obraz je solidní, jen překvapivě v nočních záběrech zcela mizí poctivá černá a obraz je podivně „zašmoulaný". Český dabing slušný.
Historickými událostmi se, jak zmíněno v oficiálním textu, prolínají útržky příběhů holiče, povolaného do armády a jeho rychlomanželky, či nadané dívky, inklinující ke křesťanství a jejího přítele, studenta, který se dobrovolně přihlásí k námořnictvu a po válce přijme trest nejvyšší za své nekonání, velitele jednotky, jehož vyvolenou se stala majitelka podniku pro pány, nebo generála, který se z ministerského křesla přesunul na post premiéra a nakonec na šibenici…
Film je, jak již zmíněno, rozdělen do dvou částí.
Část první – Cesta do Singapuru
Rok 1941 – napětí roste, Japonsko je burcováno propagandou k přípravě na válku. Už čtvrtým rokem pokračuje válka mezi Japonskem a Čínou a stále nebere konce. Kvůli uzavření spojenectví Japonska s Německem se země dostala do hospodářské blokády. Vláda tak musela řešit otázku, zda ustoupit a stáhnout vojska z Číny, nebo naopak začít válku i na další – jižní – frontě. Premiér raději podal demisi.
Sestavením nové vlády byl císařem pověřen ministr armády Tódžó, původně jediný zástupce silového řešení. Bylo mu ovšem naznačeno, že jeho výsost je zastáncem diplomatické (mírové) cesty. Přesto pokračovaly přípravy na překvapivý útok pro případ, že jednání selžou.
Válka v Evropě, kde Německo napadlo Rusko, poprvé poukázala na problémy agresora. Američané proto zaujali stanovisko, že je zapotřebí nechat Japonce jednat, ať udeří první. Jako ve westernu – kdo tasí nejdřív, musí pak pikat… Proto Američané „pohřbili" diplomatická jednání pro Japonsko nepřijatelnými požadavky. To vzápětí odpovědělo připraveným útokem na Pearl Harbor.
Postupně se ale snadná vítězství císařské armády změnily z procházky růžovou zahradou v obtížný, krví zaplacený postup džunglí. Cílem postupu přes Malajsii byl Singapur, poslední pevnost britské armády. Mezi obránci byli čínští dobrovolníci, kteří namísto radosti nad osvobozením z područí tvrdě vzdorovali japonským útokům. I přes veškeré úsilí britských jednotek byl Singapur dobyt, Japonci postupovali stále dál a získali přístup k nutným zdrojům surovin. Vytlačili Američany i z Filipín.
Nemístný optimismus dostal první úder zcela nečekaným leteckým útokem podplukovníka Doolitlla v dubnu 1942 na samotné Tokio.
Bylo rozhodnuto o dobytí Midway, aby Japonsko získalo kontrolu nad celým severním Pacifikem. Jenže spojenci znali šifrovací kód Japonců, na bitvu se připravili a porážka flotily se tak stala počátkem obratu v probíhající válce.
Při protiofenzivě byla japonská armáda rozprášena a tisíce vojáků umíralo v džungli hladem. Od té doby již Japonsko pouze ustupovalo a Američané se postupně dostávali dál a dál, osvobozovali nejen dobytá území, ale vstoupili i na původně japonskou půdu. Při útoku na Saipan to vypadalo, jako by se sto koček vrhlo na jednu ubohou myš. Pokus o protiúder skončil na nedostatku výzbroje a střeliva, byla to poslední velká koordinovaná vojenská akce japonské armády.
Následoval jen zmatený útěk před vyloděnými jednotkami nepřítele. Část velitelského sboru se raději rozhodla si vzít život. Zbytky armády společně s civilisty zvolily sebevražedný útok – napochodovaly přímo před hlavně spojeneckých vojáků. Na jiných místech pak páchaly skupiny přežívajících hromadné sebevraždy.
Část druhá – Láska vlny zdolává
Porážka na Saipanu vedla k pádu japonského kabinetu, jmenování nového premiéra a zesílení snah o uzavření míru.
Japonsku zůstal již jen jeden válečný prostředek – při obraně další linie na Filipínách byly využity sebevražedné jednotky kamikaze. Američané ale postupovali rychle a Japonci s puškami neměli proti tankům šanci. Brzy padla Manila a zbytky japonské armády byly zatlačeny do hor na ostrově Luzon.
Pro Američany už nebyl problém bombardovat japonské ostrovy. Nálet na Tokio znamenal 80 tisíc mrtvých.
Zatímco Německo kapitulovalo a Evropa se těšila z míru, Japonsko setrvávalo ve válečném stavu. Po prvním použití atomové bomby vyhlásil konečně Japonsku válku i Sovětský svaz. Na posledním jednání vlády za přítomnosti císaře padl návrh souhlasit s podmínkami Postupimské deklarace, ale zástupci armády stále trvali na sebevražedném boji celého národa. Premiér se proto odhodlal k nemyslitelnému a požádal o názor přímo císaře.
Ten nakonec vyslovil názor, že pokračovat ve válce je nemožné. Vystoupil dokonce s projevem v rozhlase – poté Japonsko zastavilo válečné operace.
Následovala příprava soudních procesů s válečnými zločinci. V září 1945 byl zatčen bývalý premiér Tódžó. Protože chtěl být postaven před soud a přijmout zodpovědnost za vedení války, nesmířil se s tím, že má být rovnou zatčen a chtěl spáchat sebevraždu. Pokus ale díky včasnému zásahu lékařů přežil a byl spolu s 28 dalšími zatčenými postaven před válečný tribunál.
V roce 1946 se císař zřekl svého božského původu a prohlásil se za obyčejnou lidskou bytost. Stal se symbolem znovuzrozeného mírového Japonska. Ovšem v rámci probíhajícího tribunálu žalující země požadovaly, aby i on přijal odpovědnost za válku. Amerika ale kvůli zachování stability i omezení vlivu SSSR trvala na zachování císařství. Tomu pomohl svou výpovědí i Tódžó, který po svém vyléčení přijal veškerou odpovědnost za rozpoutanou válku.
Žánr: Válečný / Historický / Drama
Země původu: Japonsko
Rok vzniku: 1982
Délka: 180 minut
Původní název: Dai Nippon teikoku
Režie: Tošio Masuda
Scénář: Kazuo Kasahara
Produkce: Koji Ota
Hudba: Naozumi Jamamoto
Kamera: Masahiko Iimura
Střih: Kijoaki Saitó, Hiroaki Nishido
Výprava: Hiroši Kitagawa
Společnost: Toei Tokyo
Hrají: Tecurô Tanba (Hideki Tojo), Teruhiko Aoi (Kokichi Kobayashi), Tomokazu Miura (Goichi Odajima), Masako Nacume (Kyoko Kashiwagi / Maria), Keiko Takahaši (Miyo Arai), Noboru Nakaja (Fumimaro Konoe), Kinya Aikawa (Ogawa), Kazuko Ineno (Katsuko Tojo), Tomiko Ishii (Yoshi Ogawa), Akiko Kana (Yasuko Kuniyoshi), Tamio Kawaji (Furukawa), Jiro Kawarazaki (Kitagawa), Michirô Minami (Tomeo Kaku), Ichirô Ogura (Hondo), Junkiči Orimoto (Toyoda), Shin’ya Ôwada (Komori), Teruhiko Saigó (Isao Daimon), Makoto Satô (Kiriya), Saburó Šinoda (Takashi Egami), Masaja Takahaši (Koichi Kido), Junko Takazawa (Tamae), Takahiro Tamura (Sada Shimomura), Goro Tarumi (Kashiwagi, Shunsuke), Tatsuo Umemiya, Tomisaburó Wakajama (Ishihara), Masayuki Yuhara (Yura), Mandžiró Ičimura, Keiko Sekine, a další
V českém znění: Jan Maxián, Miroslav Hanuš, Lukáš Hlavica, Marcel Vašinka, Oldřich Vlach, Roman Hájek, Jindřich Hinke, Hana Igonda Ševčíková, Tomáš Juřička, Radka Malá, Petr Nezkusil, Ladislav Novák, Zbyšek Pantůček, Anna Remková, Monika Šulerová, Bohumil Švarc, Bohumil Švarc mladší, Libor Terš, Pavel Tesař, Kristína Valová, Jan Vágner, a další
Údaje o DVD:
Zvuk: Dolby Digital 2.0 japonsky, česky
Titulky: česky napevno s japonským zvukem
Obraz: barevný PAL 16:9 (2,35:1)
Bonus: z naší nabídky (náhledy obalů DVD z katalogu společnosti)