Denní příval disků na pultech trafik stále nějak neubývá, času na sledování příliš nezbývá a realita mě postupně dohání, je opět nejvyšší čas podívat se na pokračování cyklu Velká vlastenecká válka z katalogu společnosti Řitka Video. Předposlední, deváté pokračování tohoto monumentálního díla.
Zcela unikátní americko-sovětský dokumentární seriál mapuje ve dvaceti dílech Velkou vlasteneckou válku jako největší vojenskou kampaň v dějinách lidstva. Průvodcem této série je legendární oscarový herec BURT LANCASTER.
Seriál byl natočen za spolupráce amerických a sovětských dokumentaristů koncem 70. let, v době, kdy došlo k určitému zlepšení americko-sovětských vztahů. Skládá se z dokumentárních záběrů sovětských i německých kameramanů, které byly umístěny v archívech SSSR, USA a Velké Británie a které do té doby nebyly v některých případech nikdy publikovány. Autentické sekvence doplňují výpovědi účastníků 2. světové války i novodobé záběry z míst, kde probíhaly důležité boje. V zemích východního bloku byl seriál vysílán pod názvem Velká vlastenecká válka, v západních zemích pod titulem Neznámá válka.
Na DVD se nachází opět dva díly:
17. díl – Spojenci
Velká trojka se v průběhu války sešla dvakrát, i když po celou dobu společně pracovala na jejím ukončení. Poprvé to bylo v Teheránu 1943 a podruhé na Jaltě 1945.
Navenek probíhal summit s úsměvy a dobrou vůlí, ale jakmile zmizeli novináři a kamery, vyvstaly problémy. Tři naprosto odlišní jedinci reprezentující tři naprosto odlišné společnosti. Anglický aristokrat a zapřisáhlý antikomunista; Američan z dobré rodiny, který uměl vyjít s každým; syn obuvníka, který se stal vůdcem komunistické strany…
V roce 1941 se zdálo, že Třetí říše ovládne celý svět. Jenže pak přišla operace Barbarossa a plán na dobytí Leningradu a Moskvy s cílem zotročení ruského lidu. Na frontě dlouhé přes dva a půl tisíce kilometrů vyšlehly plameny a Winston Churchill v Londýně oznámil, že Britové již nejsou v boji sami. A slíbil Rusku veškerou myslitelnou pomoc.
O dva dny později prezident Franklin Delano Roosevelt oznámil, že USA pošlou Sovětskému svazu pomoc, ačkoli Amerika do války nevstoupila.
Sovětský svaz, země, která zabírala téměř šestinu planety, ve které na jednom konci svítalo brzké ráno a na opačném byl pozdní večer, země plná nerostného bohatství a jejíž lid hovořil téměř dvěma stovkami různých jazyků. Tato země napřela všechny své síly ve válce, která dostala jméno Velká vlastenecká.
Za první rok se podařilo přestěhovat potřebnou výrobu do týlu, kde se produkce opět rozjela na plné obrátky.
Jedny z prvních angloamerických dodávek přišly středovýchodní cestou přes Irán a odtud přes hory do jižního Ruska. Celková hodnota dodávek na konci války dosahoval 10 miliard dolarů. Podle údajů SSSR se jednalo o zhruba 4% toho, co vyprodukoval pro válečné potřeby sám.
Další cesta vedla z Aljašky do zmrzlých oblastí Ruska. Touto nepřívětivou cestou byly ruským pilotům dopravovány stíhačky a lehké bombardéry.
Třetí cesta byla nejnebezpečnější ze všech – cesta do Murmanska. Konvoje po většinu cesty neměly žádné vzdušné krytí. Byly vystaveny útokům ponorkových „vlčích smeček" a nad hlavami létala volně Luftwaffe. Vody v trase konvojů byly smrtelně ledové.
Rusové se prostřednictvím dohod s Velkou Británií a USA pokoušeli docílit otevření druhé fronty již v roce 1942, slibovali si od ní ulehčení od neustávajícího tlaku nacistů. Spojenci si byli potřeby této fronty dobře vědomi, zbývalo jen vyřešit kdy, kde a jak. Churchill i Roosevelt si byli vědomi, že útok na obsazenou Evropu z moře bude nesmírně náročný a Churchill se bál odpovědnosti za případné ztráty, které mohly být stejné jako v první světové válce. Sověti jeho postup považovali za zklamání.
Do USA byl vyslán neobvyklý vyslanec, aby získal sympatie a podporu – ostřelovač, který zabil 150 Němců – byla jím Ludmila Pavličenková.
Do Ruska proudil lékařský materiál, krev i hračky. V roce 1943 už ale domácí výroba zdaleka převyšovala možnosti porobené Evropy. K tomu se přidal obrat ve válce.
I když spojenci operovali ve Středomoří, v Africe, jejich letadla přistávala na Sicílii, stále to nebyla ona očekávaná druhá fronta. Zatímco v Londýně vznikaly plány, kudy do Francie, Sověti stále čekali. Churchill se staral o zásoby ropy a přístup do Indie, Roosevelt se strachoval o situaci v Pacifiku. Jenže na každou divizi, vázanou boji na západě, připadalo deset, nasazených na frontě východní.
Od roku 1944 už Rudá armáda postupovala vpřed s jediným cílem – dojít do Berlína. Na Ukrajině byl v tomto roce malý kousek Spojených států – letiště Poltava bylo cílem bombardérů B-17, které startovaly v Itálii a útočily v hloubce Německa. Odtud se pak vracely s doplněným palivem a výzbrojí zpět na své základny.
V červnu 1944 konečně došlo k otevření dlouho očekávané druhé fronty. Otázka se změnila – nyní bylo třeba rozhodnout, co s Německem, až bude poraženo.
Situace se obrátila – při německé ofenzivě a Ardenách byl Churchill nucen požádat Stalina, aby urychlil postup a zaútočil na Visle.
Velká trojka se setkala v roce 1945 podruhé, v osvobozeném Rusku na Krymu. Únorová jaltská konference přinesla slib SSSR, že brzy vstoupí do války s Japonskem. Hlavním cílem ale byla budoucnost Evropy. Rusové stáli 75 kilometrů od Berlína, spojenci na břehu Rýna.
26. dubna 1945 došlo na březích Labe k dlouho očekávanému setkání. Ve válce se z cizinců stali bratři – proč by tomu tak nemohlo být i v míru?
18. díl – Bitva o Berlín
Na jaře 1945 již otázka nezněla, zda bude Německo rozdrceno, ale jak brzo se to stane. Plán poslední velké bitvy byl vyhotoven již v listopadu 1944. Do Berlína zbývalo 100 kilometrů.
Hitlerovské Německo se v této obří konfrontaci rozhodlo nasadit vše, co mělo. Bylo shromážděno milion vojáků, 10 000 děl, 1 500 tanků, 3 300 letadel. Aby byl znemožněn Rudé armádě postup, došlo ke zničení všech mostů na řece Odře.
Sověti zatím na březích soustředili 2 500 000 mužů, 42 000 děl, 6 300 tanků a 7 500 letadel.
Hitlerova naděje, že by se spojenci mohl dohodnout něco jiného, než ze sovětské strany hrozící bezpodmínečná kapitulace, byla marná – Berlín byl určen jako ruský cíl a Churchill a Roosevelt vyjednávat odmítli. A tak se posledního dějství měli účastnit všichni – nacisté tvořili z civilistů speciální jednotky, k vojenským jednotkám nastupovali 14ti letí chlapci.
Na ruské straně byly do boje zapojeny i pátrací reflektory – po zahájení útoku za ranního úsvitu 16. dubna 1945 svítily proti nepřátelským jednotkám, aby je oslepily. Tím vyvoleným, kdo měl dobýt hlavní město Říše, byl maršál Žukov. Ale i jižní jednotky maršála Koněva a severní maršála Rokossovského nechtěly zůstat pozadu.
Ve vzduchu se dominantní ruské letectvo potkávalo nejen se zbytky Luftwaffe, ale i se spojeneckými bombardéry – spojenci postupovali vpřed v oblasti Porýní.
Čtvrtý den útoku se vnější obrana Berlína pod dělostřeleckou palbou začala hroutit. Ve městě propukl chaos a první Žukovovy jednotky vstoupily do ulic. Němci tvrdohlavě bojovali v troskách své minulosti.
Ale Rudá armáda se postupně prokousala ke svému cíli. 30. dubna 1945 vydal Žukov rozkaz „dorazit nepřítele" do večera do 18:30. Velení Berlína se vzdalo 2. května v 6 hodin ráno… V zajetí skončilo 70 tisíc německých vojáků.
Berlín ale neznamenal konec, značné síly ještě operovaly na území Čech a ve středním Německu. 5. května v Praze povstání změnilo dlouholetý podzemní odpor v otevřený konflikt. I když západně od Prahy již stála armáda generála Pattona, dohoda zněla tak, že město osvobodí Sověti. Úkol připadl armádě maršála Koněva, ale ta zatím ještě byla v Berlíně. Rozhlas volal o pomoc…
Tisíciletá říše se zhroutila po 12 letech…
Žánr: Dokumentární / Válečný
Země původu: USA / SSSR
Rok vzniku: 1978
Délka: 2×49 minut
Původní název: The Unknown War
Hrají: Burt Lancaster, veteráni 2. světové války
Produkce: Isaac Kleinerman, Fabian Mogilevsky
Scénář: Igor Ickov, Alexander Pumpjanskij, Roman Karmen, John Lord,
Režie: Nina Solovjeva, Alexandra Rybakova, Roman Karmen,
Hudba: Vitalij Gujeviksman, Rod McKuen
Údaje o DVD:
Zvuk: Dolby Digital 2.0 česky
Titulky: žádné
Obraz: barevný/černobílý PAL 4:3 (1,33:1)
Bonus: další DVD (trailery na DVD z katalogu společnosti)