Satanismus a čarodějnictví
Řada hrdelních zločinů a masových vražd v nedávné historii kriminalistiky byla úzce spojena se satanismem. A právě satanismus jako motiv zločinného jednání je tématem dokumentu Démoni hrůzy. Stoupenců satanismu rychle přibývá, roste i počet násilností, spojených s touto komunitou.
Co vás napadne, řekne-li se slovo "satanismus"? Většině lidí se vybaví desítky různých filmů, občas zdařilých a někdy příliš ne, které ve svém životě viděli, a které se těmito záležitostmi, více či méně zaobíraly. Jako například film Exorcista, nebo film Romana Polanského "Devátá brána" s Johny Deppem v hlavní roli. V těchto filmech se ovšem o satanismu nepojednává po odborné stránce, nýbrž je zde využit jako součást scénáře, kulisa, či jako pouhý umělecký obraz, který například v béčkových hororech plní úlohu nějakého přesněji nedefinovaného "zla", které filmu má zajistit mysteriózní nádech.
Satanismus je hnutí, které má velmi mnoho podob a aspektů, a o kterém bylo napsáno mnoho rozsáhlých studií. Skutečností však je, že v češtině mnoho publikací, které by se tímto tématem seriózně zabývaly, mnoho nevyšlo. Víceméně okrajově se o něm zmiňuje pár odborných časopisů z oblasti religinistiky, psychologie či psychiatrie nebo sociologie, a je o něm také víceméně pro úplnost stručně pojednáno v různých knížkách zabývajících se například sektami, náboženskými hnutími apod.
Zájemce, kteří by se chtěli v této oblasti dozvědět něco více, nezbývá než odkázat na cizojazyčnou liteaturu (zde můžeme doporučit například kritickou antologii Jespera Aagaarda Petersena "Contemporary Religious Satanism") a dále na studium velkého množství dílčích zdrojů, které se satanismem zabývají úzce zaměřeným způsobem, například různé články o satanismu v hudbě, apod.
Jedním z takovýchto zdrojů pro doplnění a rozšíření spektra informačních pramenů se může stát i DVD "Démoni hrůzy". Kapitola "Satanismus a čarodějnictví" nás uvede do problematiky tím, že nás nejprve seznámí s tradičními kořeny, ze kterých se satanismus při svém vývoji čerpal – se starověkými kulty tajemna a smrti. Jsou zmíněna místa, kde byly navazovány kontakty se silami zla a praktikovány archaické esoterické obřady – např. chrám ve Stonehenge, Anubisův chrám v Egyptě, hrobka krále Pacala v mayském městě Palenque a další. Dále se něco dozvíme o středověkém čarodějnictví a čardějnických procesech. Letmo jsou zmíněny středověké démonologické texty a legendy. Podíváme se na kultické obřady provozované indiány v náhorních plošinách And nebo obřady VooDoo a praktiky černé magie prováděné v primitivních domorodých kulturách.
Od těchto témat se film přesune k modernějším formám – ďábelským podobám pseudoreligózního chování v Evropě a severní Americe, které jsou vnímány jako projevy revolty a zla, především v protikladu ke křesťanství. Dozvíme se podrobnosti o satanistické symbolice a ikonologii.
Poté se již dokument zabývá jednotlivými podobami a částmi sataniských obřadů, a jejich souvislostí s psychickými poruchami satanistů, perverzní sexualitou a drogami. Součástí těchto obřadů bývá i znesvěcování hrobů a hanobení mrtvol. Některé projevy, se kterými se běžně setkáváme i v naší současnosti, jako je například vandalismus a sprejerství zaměřené proti sakrálním budovám a poškozování hřbitovů, mohou mít rovněž souvislost se satanismem. V tomto bodě bych se však byl opatrný na nějaké generalizování, protože mnohdy jde spíše o projevy rasistické nebo výlučně o chování duševně vyšinutých osob.
Satanismus však není pouze projevem morbidní nepříčetnosti či zvráceného negativistického mysticismu – je to také zločin. To dokazuje řada případů, které se v minulosti odehrály. Jde například o případ sestry Marie Laury Mainettiové a tří satanistek z Chiavenny, které ji umučily v roce 2000 jako oběť ďáblu.
Dalším případem jsou události kolem skupiny Satanovy bestie. Ta pohřbila v lese severozápadně od Milána šestnáctiletou dívku a devatenáctiletého mladíka. Dívku postřelili, protože ji podle vlastních výpovědí považovali za "personifikaci" Panny Marie. Mladík zemřel, protože oběť bránil. "I hodně otrlí a zkušení policisté byli šokováni tím, co v lese u města Busto Arizio nalezli," psala italská média. Oběti byly znetvořené a vrazi na jejich těla močili.
Dále je zde případ amerického sériového vraha Davida Berkowitze, jehož zločiny terorizovaly New York od července 1976 do jeho zatčení v srpnu 1977. Ten zabíjel své oběti proto, že mu to údajně přikazoval satan.
Rovněž Richard Ramirez z Los Angeles, který se prohlašoval za syna satanova, byl sériovým vrahem. Byl fanouškem australské hardrockové kapely AC/DC a na místa činu nosil jejich tričko. Podle jejich písně Night Prowler si dal přezdívku Night Stalker. Obětem odřezával části obličeje, které poté zasílal poštou policii. Čeká na popravu ve státní věznici v San Quentin v Kalifornii. Po strašném mučení zabil minimálně 14 osob.
Možná nejkrutějším satanistickým zločincem byl Charles Manson. Pod jménem "Satanská církev" kolem sebe shromáždil skupinu nevyrovnaných osob s labilní psychikou. Mezi jeho oběti patřila i Sharon Tate, manželka zde již zmiňovaného režiséra Romana Polanského, která byla v osmém měsíci těhotenství. Film "Devátá brána" byl vlastně jakousi odvetou a výsměchem těm, kdo si na satanisty hrají. Dokument nás podrobně seznamuje s rituálním vraždami v Hollywoodu, a to i s případem "La Bianca".
Těchto několik příkladů fanatismu satanistické zločinnosti, které jsou zde zmíněny, jsou však jen špičkou ledovce, jehož rozměry lze jen těžko odhadnout. Není znám skutečný počet satanistických sekt a jejich skutečných stoupenců. Tento fenomén se trvale šíří, a to zejména mezi mladými lidmi.
Upíři a kanibalové
Obdobně podrobným způsobem jako satanismus je pojednáno o upírech. A to od jejich výskytu v mytologii východních i západních a jižních Slovanů, přes slavného knížete Vlada Draculu a hraběnku Bathoryovou, až po dnešní módní vlnu zájmu o tématikou vampirismu obsaženou v knihách po dospívající mládež. Popíječi krve ale nejsou jen záležitostí temné minulosti a krvavých románů. Dokument popisuje praktiky zabíjení zvířat za účelem pití jejich teplé krve v Číně a v Laponsku. Na východě se zase za léčebný prostředek proti téměř všem neduhům považuje krev hadů.
Psychické rozhraní mezi vampirismem a kanibalismem je těžko definovatelné. Příkladem může být případ pantheonského uzenáře, který v 17. století vyráběl klobásy z pocestných, kteří se ubytovali v jeho hostinci. Jedním z nejznámějších kanibalů moderních dějin byl samozvaný vládce středoafrického císařství Jean-Bédel Bokassa I. Byl také spojován s různými čarodějnickými rituály.
Odpoledne 12. června 1981 vkročil se dvěma kufry do lesů Bois de Boulogne ve Francii muž z Japonska jménem Issei Sagawa. Jen den předtím zastřelil tento postgraduální student Sorbony studentku, která byla jeho spolužačkou. Poté, co snědl kusy jejího těla, pokusil se ho hodit do vzdáleného rybníku. Byl však spatřen a brzy zatčen. Podle záznamů francouzské policie, která prohledávala jeho byt, se doznal k následujícímu činu: „Zabil jsem ji, abych mohl jíst její maso.“ Peter Kürten přezdívaný "Düsseldorfský netvor" byl skutečnou osobností. Na těchto stránkách jsme se jím již zabývali – byl o něm natočen film "Normal".
Další případ – Albert Fish (1970 – 1936) – sympatický starý pán s knírem – tak na své okolí působil tichý malíř pokojů jménem Albert Fish. Nikdo neměl nejmenší tušení, že právě on je obávaný vrah dětí přezdívaný “Šedý muž” či “Brooklynský upír”. Postupem času se u něj však společně se vzrůstajícím náboženským fanatismem začaly projevovat sklony k drastickému sebetrýznění – tloukl se do krve holí pobitou hřeby, pod nehty si zabodával špendlíky atd. Na základě tohoto dopisu se policie dostala Fishovi na stopu a roku 1934 jej zatkla. Fish vypověděl, že zabil více než sto dětí ve třiadvaceti státech a několik jich snědl.
A ve výčtu kanibalistických vrahů nesmí chybět ani nekrofil a schizofrenik Ed Gein. Postupně začal objevovat svou rostoucí touhu stát se ženou. Pomýšlel na operaci, kdy by si nechal změnit pohlaví. Něco takového však úroveň tehdejší medicíny nedovolovala. Ušil si tedy ženský oblek z lidské kůže. Ženské genitálie, které získal z vyhrabaných mrtvol, si přivazoval přes své vlastní.
Ani komunistickému Rusku se podobná monstra nevyhnuli. Andrej Romanovič Čikatilo (16. října 1936, Jabločnoje, Sumská oblast – 14. února 1994, Novočerkask) byl ruský masový vrah, známý jako rostovský řezník, rudý nebo rostovský rozparovač. V letech 1978-1990 zavraždil nejméně 53 žen a dívek, převážně v okolí Rostova.
Jeffrey Dahmer byl americký sériový vrah, kanibal a nekrofil, který zavraždil sedmnáct chlapců v letech 1978 až 1991. 22. července 1991 zastavil nahý Tracy Edwards policejní hlídku a uvedl, že byl v nedaleké garsonce číslo 213 napaden nožem. Policistům se po vstupu do bytu naskytl hrůzný pohled. Uprostřed pokoje byl sud se čtyřmi lidskými trupy. V ledničce našli dvě hlavy. Dalších sedm hlav bylo uvařených. Po bytě byly rozvěšeny mužské genitálie, lidské lebky a kosti. Sousedi si již předtím stěžovali na nesnesitelný zápach. Dahmer jim vždy řekl, že jde o pokaženou chladničku. V květnu 1991 nalezla přivolaná policie přede dveřmi jeho bytu čtrnáctiletého Koneraka Sinthase. Krvácel z análního otvoru. Policie vše odložila s tím, že šlo o mileneckou hádku. Konerakovy zbytky našli mezi rozkládajícími se těly. Dahmer byl okamžitě zatčen a policistům podrobně vylíčil, co všechno s mrtvolami dělal.
Sexuální zločiny
Podle psychonalatiků je u zdrojem různých deviací erotická nenávist. Pedofilie, sadismus, masochismus, zoofilie, transvestitismus, coprofagie, parcialismus, fetišismus, různé perverzní formy násilí, všechny tyto morbidní úchylky jsou podrobně popsány a je vysvětleno jak se projevují. Kapitola se vrací i do historie, a připomíná například císaře Tiberia, Jacka Rozparovače, florentské zrůdy, a další. Nezapomnělo se ani na Fritzla.
Uvádí: Filmexport Group
Originální název: Crimen – Monsters of Crime
Režie: Gabriele Crisanti
Odborná konzultace: Vincenzo Maria Mastronardi
Producent: Gabriele Crisanti
© 2009 SIAE
Distribuce: Popron Video
Celkový čas: 91 minut