Druhým filmem s logem edice FilmX bude ve čtvrtek 25. února 2010 kontroverzní titul Saló aneb 120 dnů Sodomy za obvyklých 99,- Kč. Režisér Pasolini se inspiroval hrůznými fantaziemi markýze de Sade. Film byl nadšeně přijat revoltujícími intelektuály, ale zároveň i zakázán ve většině zemí Evropy. Mládeži do 18 let neprodejné!

Kontroverzní a skandální adaptace de Sadových románů je zasazena do Itálie v období druhé světové války. Film byl nadšeně přijat revolutujícími intelektuály, ale zároveň zakázán ve většině zemí Evropy. Poslední Pasoliniho snímek patří k nejrozpornějším dílům nejen jeho samotného, ale celé světové kinematografie 70. let. V obnažené podobě se v něm protíná několik dobových trendů, počínaje ohmatáváním mezí, kam lze dospět po pádu cenzurních zábran, a konče tehdy módními výklady fašismu, zdůrazňující jeho sexuální patologičnost jako určující znak. Pasolini dospěl k děsivé vizi kulminujícího násilí jako projevu hroutícího se fašistického panství, avšak jakousi její všeplatnost chtěl podpořit odkazem na skandální román markýze de Sade 120 dní Sodomy. Název Saló není nijak tajemný – nazývalo se tak centrum loutkové Italské sociální republiky, která vznikla a několik měsíců existovala pod přímou německou patronací poté, kdy byl svržen Mussoliniho režim.

 

 

Uvězněný duce byl v září 1943 osvobozen německým výsadkem. Návrat k moci však byl závislý jen na Hitlerově blahovůli. Do těchto historických reálií Pasolini zasazuje příběh svého filmu. Je však třeba zdůraznit, že režisér nevede jasně čitelnou paralelu mezi politickou situací a vyprávěným příběhem. Naopak zdůrazňuje, že soumrak moci jako by vyprovokoval zvrácené hry, které začínají ponižováním náhodně pochytaných obětí a končí jejich smrtí. Události, o nichž film vypráví, nemohly mít žádný vliv na smýšlení ostatních, protože se děly za zdmi honosné vily, odkud nepronikl jediný sten trýzněných. Podobně jako de Sade spřádal (převážně ve své představivosti) hrůzné orgie, kdy zvůle triumfovala, zatímco ctnost se kácela v prach, také zde se pořádají orgie – ovšem v brutální, nicméně vážně se tvářící a bezmála protokolární realitě. Vše, o čem de Sade snil, převádí Pasolini s šokující doslovností na plátno. V Salu řídí veškeré dění čtveřice ctihodných pohlavárů (vévoda, biskup, prezident odvolacího soudu a bankéř jako opěry režimu). Ve spolupráci s vysloužilými prostitutkami stupňují stále sadističtější hrátky s bezbrannými nebožáky, kteří trpně přijímají svůj úděl, ostatně ani ojedinělá vzpoura nemá v konečném výsledku nejmenší vliv na průběh událostí. Vypravěčská struktura Sala je postavena na stupňování předváděných hrůz.

 

 

Přejímá tím členění de Sadovy předlohy (vášně jednoduché, zdvojené, zločinné a vražedné), nemluvě o konstrukci Dantova Pekla a jeho kruhů. Po úvodní sekvenci nazvané Předpeklí, kterou je chytání budoucích obětí, následují tři "kruhy", předvádějící hrůzy přesahující i představivost Boschových obrazů. První – Kruh mánií – lze nazvat okruhem sexuálních posedlostí: pořádání zvrácených svateb i nejrůznějších perverzit ukazuje ničivé ponižování, kdy jsou lidé zbavováni vlastní vůle a stávají se jen povolnými loutkami. Základními příkazy se stává absence citových vztahů – proto jsou krutě trestána pohlazení, něžnost, láskyplné milování. Jen tak lze vytvořit předpoklad pro úspěšné pokračování: následuje Kruh hovna, v němž se na podnosech přinášejí jako vybraná pochutina lidské exkrementy, a vyvrcholení znamená Kruh krve, načrtávající v širokém rejstříku nejrozmanitější způsoby mučení i poprav. Film má rozměr podobenství, jistá typizace postav a ritualizace dění není ovšem až tak objevná. Nikdo mu však nevtiskl takovou děsivost jako Pasolini, třebaže zamýšlená působivost s odstupem doby již poněkud vyprchala. Modelově vystavěný příběh se line až s obřadnou pomalostí, jen poznenáhlu gradovanou k závěrečným hrůzám.

 

 

Osudy filmu byly napjaté. Zatímco v Anglii a Francii byl uveden, v Itálii a Německu byl soudně zakázán. V Itálii se zdůvodněním, že společnost ještě není natolik vyspělá, aby mohla tomuto dílu plně porozumět. Producent filmu Alberto Grimaldi byl odsouzen k podmínečnému trestu a pokutě. Saló provázela pověst pornografie a skandál umocňovaly reakce vyděšených diváků – omdlévali, ženy předčasně rodily. Když vyprchaly bezprostřední vášně, získalo Saló pevné místo v dějinách italské kinematografie. Rozdílné názory však přetrvávají dodnes.

 

 

Pokud u předchozího titulu FilmXu diváci varovali, že je třeba předchozí přípravy před sledováním, těžko soudit, co je třeba před sledováním této přehlídky. Pár citací:

 

No asi to je podobenství – ani nevím přesně čeho. Když jsem si přečetl, že Pasolini tvrdil, že je to obraz nikoli fašismu, ale tehdejší i dnešní konzumní společnosti, tak tomu fakt nerozumím…

 

Film působí hodně bizarně, nechutně a zvráceně. Možná to má být umění, ale za něco stojí asi jen hudba.

 

Radikální hlasy hovoří o tom, že nevyjasněná smrt režiséra (ubit holí a přejet autem po intimním namlouvání jednoho z italských „darmošlapů") měla proběhnout před natočením něčeho takového…

 

Žánr: Drama / Válečný

Země původu: Itálie / Francie

Rok vzniku: 1975

Délka: 115 minut (při premiéře podle imdb.com 146 minut)

Původní název: Salò o le 120 giornate di Sodoma / Salo, or The 120 Days of Sodom

Světová premiéra: 22. listopadu 1975 – Francie (Paris Film Festival)

Režie: Pier Paolo Pasolini

Námět: Marquis de Sade, Dante

Scénář: Pupi Avati, Sergio Citti, Pier Paolo Pasolini

Produkce: Alberto De Stefanis, Antonio Girasante, Alberto Grimaldi

Hudba: Ennio Morricone

Kamera: Tonino Delli Colli

Střih: Nino Baragli, Tatiana Casini Morigi, Enzo Ocone

Kostýmy: Danilo Donati

Společnost: Produzioni Europee Associati / Les Productions Artistes Associés

Natáčeno: Salò, Brescia, Lombardia, Itálie / Bologna, Emilia-Romagna, Itálie / Cinecittà Studios, Cinecittà, Řím, Lazio, Itálie / Gardeletta, Marzabotto, Bologna, Emilia-Romagna, Itálie / Villa Riesenfeld, Pontemerlano, Mantua, Lombardia, Itálie

Hrají: Paolo Bonacelli (vévoda), Giorgio Cataldi (biskup), Umberto Paolo Quintavalle (soudce), Aldo Valetti (president), Caterina Boratto (paní Castelliová), Elsa De Giorgi (paní Maggiová), Hélène Surgere (paní Vaccariová), Sonia Saviange (klavíristka), Sergio Fascetti (oběť), Bruno Musso (oběť), Antonio Orlando (oběť), Claudio Cicchetti (oběť), Franco Merli (oběť), Umberto Chessari (oběť), Lamberto Book (oběť), Gaspare Di Jenno (oběť), Giuliana Melis (oběť), Faridah Malik (oběť), Graziella Aniceto (oběť), Renata Moar (oběť), Dorit Henke (oběť), Antiniska Nemour (oběť), Benedetta Gaetani (oběť), Olga Andreis (oběť), a další

 

Údaje o DVD neznámé:

 

Zvuk: Dolby Digital 2.0 italsky, česky

Titulky: česky

Obraz: barevný 16:9 (podle imdb.com 1,85:1)

Bonus: ?