Dnes si představíme zajímavý titul z kategorie, kterou jsme se doposud nezabývali. Jedná se o kategorii absolventský film. I když absolventské filmy jsou primárně vytvářeny ze studijních důvodů jako součást studijního programu, neznamená to, že by to nemohly být zajímavé projekty. Často vznikají dílka která svou kvalitou přesahují svůj výchozí rámec a nacházejí své uplatnění i mimo školu.

Absolventský film Modul Marka Uhlíře je experimentální krátký 3D film. Jeho námět čerpá z oblasti science – fiction:

Shiny se narodila během atomového výbuchu. Celý život byla v inkubátoru. Je jí vložen čip do hlavy. Chce zjistit co se stalo a tak jde do Ice klubu, kde se setká se svým zmutovaným otcem Beastiem. Ten jí dá do hlavy čip, který mu podá její matka Juicy. V ten okamžik nad sebou Shiny ztrácí kontrolu. V jejím snu se objeví virtuální hlava, která jí radí odlet z planety během exploze při které se narodila – musí překonat čas. Během odletu z planety překoná hranici času a vrací se zpět do inkubátoru.

Modul je příběh Shiny, která se snaží pochopit svůj život. Je Modul – její svět skutečný, nebo je to program čipu, který jí dal do hlavy Beastie ?

Zastavme se nad námětem filmu. Jak již bylo řečeno, patří do sféry science-fiction. Možnost implantování čipu do těla a kontrola člověka na dálku už dnes není tak nereálná. Spolupráce čipu s mozkovou tkání je sice hudba budoucnosti, ale co není, může být.

Otázky kolem implantování čipů do živých tkání se začaly objevovat na počátku 90. let. Vědci prováděli pokusy v souvislosti se značkováním hospodářských zvířat ve Skandinávii. Komplikace a nežádoucí reakce organismu nenastaly. Přelomový byl krok britského specialisty na kybernetiku a robotiku Kevina Warwicka. V srpnu 1998 si jako první člověk na světě zavedl čip do své paže. Pokus se podařil. Kevin Warwick nyní pracuje na implantátu, který by umožnil propojení s centrální nervovou soustavou. V budoucnu by nemusel být žádný problém zaznamenávat a nahrávat naše myšlenky!

Samozřejmě se nabízejí otázky ohledně zneužití těchto technologií. V tom je film Modul třeskutě aktuální. Slovní spojení čipová totalita sice zatím známe spíš z letáků sekty Vesmírných lidiček a v tomto podání u většiny lidí vyvolává pousmání. Ona to ale zase taková legrace není. Už dnes je otázka času, kdy bude implantace mikročipů podmíněna zákonem! A kdo by chtěl odporovat, bude mít komplikovaný život. Především platební styky a bezpečnostní systémy je budou vyžadovat.

Obavy ze zneužití čipů v našem těle jsou logické, ale většina studií i literárních či filmových fikcí se dosud zabývala či zabývá otázkami vnějšího nepřítele. Tedy jak by svobodu člověka zmanipulovala totalitní moc, policejní stát, nandnárodní korporace, vojenská či náboženská skupina, atd.

Film Modul však nutí položit si jinou otázku, a sice jak by náš život mohlo ovlivnit vložení čipu do našeho mozku zevnitř. Jakým způsobem by to narušilo naši vnitřní psychickou stabilitu, osobnostní integritu a otázky identity. Možná jednou budou čipy v našem mozku tak běžné, že nám to ani nepřijde. Vždyť i dnes nás ovládá spousta vnitřních vlivů. Jsou to různé chemické látky produkované naším vlastním tělem, které mají vliv na naše nálady, momentální rozpoložení či dispozice. Jednou třeba tyto faktory budeme mít maximálně pod kontrolou. Díky čipům si sami budeme stimulovat záležitosti jako láska, nenávist, oddanost, nadání, pracovní schopnosti …

Ve filmu Modul je ještě další zajímavý moment, a tím je téma teorie času, kterou se film zabývá. Není to však klasický motiv cestování v čase, jak jej známe z mnoha sci-fi filmů. Jde spíš pohled na čas jako na filosofickou kategorii. Většina z nás je zvyklá vnímat čas jako lineární entitu, něco co odněkud někam plyne. Náš život vidíme jako časovou přímku začínající se v okamžiku našeho zrození a končící momentem smrti. Toto tradiční vnímání času je typické pro západní filosofické myšlení, ale ve východních směrech se již setkáváme s jinými pohledy, např. s časovou smyčkou v podobě reinkarnace. Překonání „hranice času“ je zvlášť v hmotném stavu momentálně nereálné. V duchovní oblasti jisté náznaky existují (např. fenomén zvaný Dejá Vu).

Autor vychází z předpokladu, že ve vesmíru je osvobozen od prizmat, jakými ho vnímáme na Zemi obklíčeni časovými horizonty lidského života. Vidí čas jako flexibilní a zajímá ho i názor diváků, zda věří v časoprostor (zakřivení času s prostorem atd.). Teoreticky vychází z prací Stephena Hawkinga, která tyto jevy popisuje. Částice zvané neutrina se svou rychlostí blíží rychlosti světla. Překonání této rychlosti autor ve filmu nazval neutrin-time. Možná by časem šlo, pomocí prostorové 3D projekce ( 3D tv ), která je teprve v plenkách, nějaký takový jev vizuálně simulovat – ve filmu to autor zkusil v průletu tunelem.
Co se týká formální a technické stránky filmu, myslím že i když jde pouze o absolventský film, má tohle dílko dost velké ambice. Sedmiminutový formát je bohužel dost malý prostor na rozvinutí všech možností a schopností tvůrců, ale představa, že by se v budoucnu tématu v naznačené podobě dostalo většího prostoru je velice lákavá. Snad nebude příliš troufalé říct, že film odhaluje jednu zásadní skutečnost. A to sice tu, že co se týče animovaných filmů, tak se nemáme za co stydět. Je zkrátka poznat, že i v žilách nejmladší generace animátorů koluje něco z krve Karla Zemana, který právě díky své invenci a imaginaci dokázal s minimem prostředků vytvořit filmy, které dodnes uchvacují diváky na celém světě.

Už samotné titulky filmu navozují atmosféru jakoby z Matrixu. Jsou vytvořeny způsobem připomínající text vyskakující na počítačovém displeji, což dobře koresponduje s dalším dějem filmu. Cyberstreamovou náladu dokresluje i hudba se zvuky počítačové klávesnice. Vlastní film začíná událostí, od které se odvíjí celý další děj – nukleární explozí. Už tento moment je ztvárněn velice pěkně a realisticky. Nečekejte žádný hřib známý z dokumentů zachycující pozemské atomové výbuchy. Zde jde o explozi ve vesmírném prostoru, trojrozměrnou, připomínající exploze supernov při velkém třesku na počátku kosmu.

Grafické provedení je vůbec velmi pozoruhodné. Celý film má zajímavou světelnou atmosféru. Je složen jakoby z tisíců barevných světel, které vystupují ze tmy. Tato světla mají charakter záření připomínající světlo jaké vydávají trubice naplněné vzácnými plyny. Není to ani tak záření jako spíš luminiscence. Světélkuje všechno – stěny, budovy, těla i jejich části. Připomíná to pohled přes trubici dětského kaleidoskopu, kde se neustále přeskupují skleněné kamínky a díky zrcadlovým stěnám se s pomocí světla které je prostupuje stávají zdroji úžasné podívané, skládající se z fantastických kombinací barev a tvarů. Vzdáleně to připomíná kouzelný svět fraktálové grafiky. Tak nějak si představuji vize při drogovém opojení.

Osobně nezastírám, že mě film Modul nadchl. A to jak po stránce grafické a animátorské, tak i po stránce obsahové. Líbí se mi, že film není jednorázovým sdělením, ale naopak nabízí různé možnosti výkladu a je v něm možné číst jako ve staré mystické knize. Technika, kterou je vytvořen by si zasloužila využití ve větším projektu, v což skrytě doufám a na což se již předem těším.

Údaje o filmu:
Animace, režie, námět, dramaturgie, výtvarník: Marek Uhlíř
Střih: Jakub Vansa
Zvuk: Jan Bezouška + U-Prag
Produkce: Petra Červenková
Výkonný producent: Miloň Terč
Pedagogické vedení: Pavel Kubant, Eva Bobková, Michal Žabka, Paul Topolos, Lawrence Marwit, Soren Jacobsen, Salvador Simo, David Vrubel.
Hrají: Dana Marková
Hudba: U-prag Music
Filmová akademie Davida Ondříčka v Písku

 

Festivaly a ceny:
Film byl na festivalu v St.Louis v Missouri 19.srpna
Film Gate International Student Film Festival
www.filmgateproductions.com
Získal cenu Honorable Mention Winners, kterou získalo více filmů současně.
www.accoladecompetition.org
Dostal se mezi finalisty na California International Animation Festival, který bude teď 3.října
www.calanifest.com
Byl vybrán na 5th International Student Film Festival Hollywood, který bude od 14 do 18 listopadu
www.isffhollywood.org
A snad bude i na Studentském festivalu v Písku, který je od 11 do 13.října.
www.filmovka.cz