Víkendového volna opět využíjeme k citacím z newsletteru vydavatelství Supraphon Na doslech V., které je věnováno červni 2011. 

 

BLUE EFFECT – Acoustic / Time

 

Blue Effect – to je v kontextu československého bigbítu legenda legend. Odpovídá tomu i neutuchající zájem o tuto kapelu: koncerty bývají vyprodané, poslední DVD získalo Platinovou desku a cenu Akademie populární hudby Anděl. Kapela cestuje i do zahraničí (Německo, Čína, Polsko, USA), nahrává, natáčí… Spojení Radima Hladíka s partou mladých muzikantů zkrátka funguje perfektně. To můžete sledovat i z nového počinu Blue Effectu: 2DVD se spoustou vynikající muziky a dokumentem mapujícím zákulisí příprav akustického turné. U příležitosti vydání nového titulu jsme si povídali s Radimem Hladíkem.

 

Na novém DVD pracoval jiný filmařský tým, než tomu bylo u minulého veleúspěšného titulu…

To je pravda, ale nebylo to proto, že by se mi minulé DVD nelíbilo, vždyť já jsem je dodnes neviděl. O věci, které jsou hotové a odeslané do světa, už nejevím zájem. Nedají se totiž nijak ovlivnit, změnit, vylepšit. Mám pocit, že neuvidím ani naše nové DVD. Vůbec se na sebe nemůžu dívat, nemůžu se poslouchat.

 

Proč?

Protože vidím a slyším chyby. Právě ty, se kterými už se nedá nic dělat. Vím, že takový už je život, ale přeci jenom mě chyby, které slyším, vždycky ohromně mrzí. Takže, jak říkám, odešlu CD nebo DVD do života – a ať už si žije samo o sobě, svým životem.

Prý nebylo pro filmaře jednoduché přemluvit vás, abyste do dokumentu povídal!

Já moc mluvit nemusím. Snažím se vyjadřovat muzikou, slovně až následně, když je to zapotřebí. Slovo není můj vyjadřovací prostředek.

Co pro vás znamená akustické hraní?

Pro mě je to vlastně návrat, s akustickou, dokonce koncertní kytarou jsem začínal. Dva roky jsem studoval na konzervatoři, než mě z ní (mimo jiné) kvůli bigbítu vyhodili. No a před časem jsme s naší mladou partou dali celkem bezbolestně dohromady akustický repertoár. Akustická muzika je na muzikantský projev daleko náročnější než elektrická – co se nezahraje prsty a hlavou, to tam není, žádná elektřina nepomůže. Chlapci se do akustického hraní zamilovali a líbí se i publiku. Dnes jezdíme víc s akustickými než elektrickými koncerty.

Takže bylo logické tuto vaši tvář zaznamenat.

Ano, byla by škoda ji nezaznamenat, když to všechno tak skvěle funguje. Osobně nemám rád hudební konzervy, studiové desky, alba vyrobená ve studiu za použití všelijaké techniky a různých efektových zařízení. V televizi sleduji jenom živé koncerty, nic jiného mě nezajímá, ani rádio neposlouchám. Takže akustické DVD pro nás byla velká výzva – a stálo to za to! Snad se povedlo.

Stále při koncertech ani na záznamech nezpíváte; nechtěl byste to už prolomit?

Ne. Nezpíval jsem nikdy a zpívat nebudu. A mám na to i zdůvodnění: kdybych začal zpívat, všechny stávající zpěváky bych zlikvidoval! To jim přeci nemůžu udělat! Proto nezpívám.

 

Jan Vodňanský oslaví sedmdesátiny albem a představením.

V neděli 19. června od 19:30 hodin se uskuteční v Činoherním klubu v Praze narozeninové představení Jana Vodňanského a jeho hostů. Pod symbolickým názvem: S úsměvem idiota (už zase) Jan Vodňanský připomene svá úspěšná vystoupení s Petrem Skoumalem a Táňou Fischerovou.

„Jako režisér mě Petr instruoval, že mám zazpívat píseň podle předem sestaveného pořadí, pokud možno nezakopnout o šňůru od mikrofonu, po písni se uklonit, pokud budou diváci tleskat, a pak se posadit zpátky do křesla a čekat na předehru další písně. To byla celá režie. O to víc jsem byl překvapen, když v časopise Divadlo v roce 1969, v anketě o režii roku, Skoumalovo nastudování představení S úsměvem idiota zabodovalo na prvním místě“ …zavzpomínal Vodňanský, kterému letos v květnu Supraphon vydal bilanční CD Vzpoura kocourů.  

 

Divadlo Spejbla & Hurvínka se vrací do české historie…

Ředitelka Divadla S+H Helena Štáchová upřesňuje, co bylo impulsem pro vznik rozsáhlého projektu 7CD+DVD Hurvínkovy dobrodružné výlety do minulosti: „Já jsem se ve škole při hodině dějepisu upřímně nudila. Znamenala pro mne jen výčet bitev vyhraných, či prohraných. S každým panovníkem narůstal počet dat, která jsem musela udržet v hlavě do dalšího zkoušení. Že dějiny mohou být úžasným dobrodružstvím a že naši předkové nebyli jen čísly, ale lidmi s bohatými osudy, na to jsem přišla až v dospělosti z knih, divadelních her, filmů. Teprve potom jsem začala pátrat, jak to doopravdy bylo. Napadlo mě, že pokud i dnešní děti mají podobnou smůlu, že jim můžeme pomoci a necháme jejich oblíbeného Hurvínka s Máničkou projít naší historií, aby se i pro ně staly dějiny dobrodružným, napínavým románem. Přejeme si, aby děti hravou, nedidaktickou a humornou formou poznaly, že naše historie nejsou jen nudná data, ale že ji tvořili lidé z masa a kostí, se svými osudy, touhami. Dozvědí se, co jedli, jak se oblékali, po čem toužili a z čeho se radovali.”  

TIBURTINA ENSEMBLE: KVÍTÍ A TRNY V PRŮZRAČNÉ STŘEDOVĚKÉ HUDBĚ

Pro milovníky středověké hudby v prvotřídním provedení přichází Supraphon s lahůdkou: vydává album nazvané Flos inter spinas (Kvítí mezi trny). Obsahuje chorální kompozice v ženském provedení, navíc se vztahem k Pražskému hradu, tedy místu milému všem Čechům. CD nazpíval vynikající soubor Tiburtina Ensemble, O nahrávce mluvíme s jeho uměleckou vedoucí Barborou Sojkovou.

Už název alba je hodně pocitový. Jistě není zvolen náhodou!

Album představuje trnité životy raně křesťanských světic – svaté Kateřiny Alexandrijské, svaté Barbory a svaté Markéty, a právě proto jsme zvolily tento poetický název.

Kolik badatelské práce nahrávce předcházelo?

Časově nejnáročnější a nejobtížnější určitě bylo skladby vybrat a to především proto, že ke zmiňovaným světicím je chorální repertoár velmi bohatý a zahrnuje spoustu krásné muziky. Zaměřila jsem se tedy na to, jak vypadala úcta k těmto světicím v ženském benediktinském klášteře svatého Jiří na Pražském hradě a pracovala s jeho prameny. Jde o rukopisy obsahující středověkou notaci a písmo. Další fází proto byl přepis do současné chorální notace – ta se od té středověké tolik neliší a dá se z ní číst, ale především středověké písmo, které používá mnoho zkratek, je nutné do dnešní podoby převést.

Kde jsou dnes uloženy skladby na CD nahrané?

Jak jsem se již zmínila, chorální skladby pocházejí z pramenů kláštera svatého Jiří na Pražském hradě. Tyto rukopisy jsou dnes z velké části uloženy v Národní knihovně v Praze. Vícehlasé skladby, které jsou obsaženy na CD, jsou vydávané v muzikologicky odborně připravených edicích středověké hudby.

Z jaké doby pocházejí?

Chorální skladby pocházejí ze třináctého a čtrnáctého století, skladby vícehlasé z druhé poloviny století třináctého.

Vznikly pro ženské hlasy nebo jste si je upravily?

Většina skladeb je rozšířena i v evropských rukopisech, jen k některým nemáme srovnávací prameny, proto můžeme předpokládat, že vznikly ve Svatojiřském klášteře, a tedy pro ženské hlasy. To však ve středověké hudbě není podstatné.

Co je pro duchovní hudbu této doby typické?

Navázala bych na předchozí otázku – velmi typické je pro středověkou duchovní hudbu – a zejména gregoriánský chorál – právě to, že nerozlišujeme, zda jde o hudbu pro ženské či mužské hlasy. Gregoriánský chorál je jednohlasý liturgický zpěv, který umožňuje libovolné transpozice, proto je vhodný pro jakékoliv hlasové obory. U vícehlasé hudby je to podobné, zejména u ranějšího středověkého repertoáru, který většinou vznikal pro hlasy totožných rozsahů. Snad pouze podle toho, kde hudba vznikala, tedy zda v mužském či ženském klášteře, můžeme určit, kdo ji zpíval.

Vznikalo ve středověku hodně ženských klášterů, kde se zpívalo?

Ženské kláštery byly a stále jsou rozšířené stejně jako mužské. Ženský monasticismus v dnešním slova smyslu vznikal souběžně s mužským a řídil se taktéž podle Řehole svatého Benedikta. Zakladatelkou byla právě sestra svatého Benedikta svatá Scholastika. Na území dnešních Čech byl první klášter vůbec právě ženský benediktinský klášter svatého Jiří na Pražském hradě. Založila ho panovnická dcera Mlada, sestra Boleslava II. Tato tradice byla velmi silná, a to nejen benediktinská, v našem případě takto úzce spojená s panovnickou rodinou. U svatého Jiří a v dalším ženských klášterech samozřejmě čistě ženský zpěv nezazníval – určité liturgické úkony musel provádět mužský duchovní, který do kláštera docházel, a tedy i zpíval.

Text bookletu vašeho alba je nejdřív anglicky, německy, francouzsky a až pak česky. Asi se u CD počítá s exportem…

Ano, s exportem se hodně počítá, tuším, že většina vydaných CD se prodá v zahraničí. Podrobnosti jistě ví producent našeho alba Matouš Vlčínský.

Jaký je o tuto hudbu v cizině zájem?

V zahraničí je o takzvanou autentickou interpretaci staré hudby zájem opravdu veliký. Posluchači jsou zvyklí za koncerty a festivaly dojíždět mnoho kilometrů, zvláště ve Francii je tradice “kulturní turistiky” obrovská. Stejně tak je obdivuhodné, jak pracují pořadatelé a dramaturgové většiny zahraničních festivalů – hledají nové tváře a zajímavé projekty. Takto si například významný belgický pořadatel hudebního centra De Bijloke v Gentu našel nás.

Na CD zní i gotická harfa; čím se liší od té dnešní?

Gotická harfa je o mnoho menší, než harfa, kterou znají posluchači z pódií symfonických koncertů. Její výhodou je jednoduchá přenosnost. Nemá přelaďovací pedály jako harfa současná, ale přelaďovací háčky ke každé struně zvlášť, což sice není autentické, ale dnes nám to pomáhá ke snadnějšímu ovládání nástroje. Její zvuk je jemnější, ale to ať posoudí posluchači CD sami!

Čím jsou vám osobně blízké svaté Kateřina, Barbora a Markéta?

O životech těchto raně křesťanských světic se můžete dozvědět z legend, které ve 13. století sepsal Jacobus de Voragine pod názvem Legenda Aurea – Zlatá legenda. Příběhy jsou to fascinující, plné fantaskních a odvážných činů a to mě právě zaujalo – odvaha a sebeobětování se pro svoje přesvědčení.