Ještě jeden návrat k čerstvé nahrávce a turné souboru Schola Gregoriana Pragensis – Supraphon vydal tiskovou zprávu, ve které David Eben hovoří mimo jiné o vzniku alba Adventus Domini. S repertoárem nového CD absolvovala Schola Gregoriana Pragensis zajímavé, poměrně rozsáhlé koncertní turné, které skončilo 21. prosince 2011. Z pietních důvodů spojených s úmrtím Václava Havla byl koncert přesunut z baziliky sv. Jiří na Pražském Hradě do Vojenského kostela sv. Jana Nepomuckého, Kanovnická 5, v Praze 1.  

ADVENTUS DOMINI: ALBUM O KRÁSE A HLOUBCE ADVENTU

 

Nemusíme všichni přesně ctít všechny předvánoční a vánoční tradice a dodržovat pravidla, která z nich v průběhu staletí vykrystalizovala, advent a následné svátky narození Ježíška většinu z nás ale osloví. Sháníme dárky pro své blízké, uklízíme, pečeme, vaříme… A do toho soubor Schola Gregoriana Pragensis přichází s albem, které s touhle dobou dokonale ladí. CD s názvem Adventus Domini obsahuje zpěvy provozované během adventu v rámci takzvané rorátní mariánské mše. Zajímavé a na poslech krásné…

 

Dramaturgii projektu vytvořil člen souboru Hasan El-Dunia, my si o nové nahrávce povídáme s vedoucím vynikajícího a světoznámého tělesa Schola Gregoriana Pragensis Davidem Ebenem.  

 

Je vaše nová nahrávka přesnou rekonstrukcí rorátní bohoslužby?

 Rekonstrukce v pravém smyslu slova to není; drželi jsme se sice základní strukrury mešní liturgie, naší hlavní snahou bylo spíše představit bohatství hudební tradice, která v souvislosti s roráty vznikla. Tématickým východiskem pro nás byl repertoár mše o Panně Marii, která se zpívala během adventu každý den před rozedněním a byla hojně navštěvována. Osu této mše tvoří klasické chorální zpěy, jako například vstupní zpěv Rorate caeli, který dal i jméno celé bohoslužbě. Pak je zde česká specialita: od pozdního středověku do liturgie rorátů vstoupily duchovní písně, které přinášejí strofičnost a pravidelný rytmus, a později také vícehlasé skladby. Tyto elementy se pak vzájemně prostupují. Od 16. století se v souvislosti s husitstvím výrazněji v liturgi uplatňuje také český jazyk, takže i původně latinské chorální zpěvy nebo písně jsou dále provozovány v češtině. Naše nahrávka ukazuje tento repertoár komplexně, snaží se ukázat různorodost a bohatství všech těchto stylových vrstev.

 

Podobně ucelená nahrávka rorátních zpěvů u nás ještě nebyla realizována…

To je pravda, v tomto smyslu jde o jakousi premiéru. První jsme ale nebyli. Existuje nahrávka, kterou v Týnské škole provedl pan Bohuslav Korejs se svými blízkými spolupracovníky. Ta je, řekl bych, více zasazena do praxe, v jaké se roráty u Týna zpívaly a dodnes zpívají. Naše nahrávka je dramaturgicky postavena trochu jinak, vybírá z dobových pramenů 14. – 16. století. Snad se mohou obě nahrávky vhodně doplňovat.

 

 

 

Album Adventus Domini patří zřejmě k vašim nejpestřejším – obsahuje jak jednohlasé, tak i vícehlasé zpěvy, navíc latinsky, česky …

V tomto smyslu jde asi opravdu o jedno z našich nejpestřejších alb. Dramaturgii nahrávky vytvořil člen našeho ansámblu Hasan El-Dunia, za což jsem rád. Na realizaci jsme pak úzce spolupracovali. Osobně jsem hodně vytížen vzhledem k mému současnému působení na universitě v Lucernu, takže jsem Hasanovu iniciativu uvítal.

 

Kolik je na CD češtiny?

Řekl bych, že asi polovina alba zní v češtině. Po nástupu husitství byl chorál u nás postupně počešťován. Začal s tím už Jistebnický kancionál před polovinou 15. století, ale to byl ještě takový „solitér“. Systematicky se s počešťováním liturgie začíná v 16. století. Obvyklá chorální melodie je zachována a bývá podložena novým českým textem. V češtině je často o něco více slabik, takže je česká verze o něco „povídavější“ než latinský originál.

 

Jaké další vlivy na zpěvy rorátní mše působily?

V rámci polyfonní tvorby do Čech přicházejí ohlasy moderní nizozemské polyfonie, které jsou v 16. století zaznamenány i v centrálních českých pramenech, jako je napříkad Speciálník – to je pro naše prostředí zásadní pramen. V těchto rukopisech jsou obsaženy jak skladby, které složili autoři franko-flámské polyfonie (Agricola, Josquin des Prés, některé zřejmě anglické anonymní útvary a další), tak i skladby vzniklé přímo v Čechách, vyrostlé z muzicírování literátských kůrů. Takže jde zase o pestrou směs. Na naší nahrávce jsou zastoupeny české duchovní písně, které byly zpracovány ve vícehlasé podobě například Janem Trojanem Turnovským i skladby, které přišly pravděpodobně ze zahraničí a které jsou latinské.

 

Jak moc se stará čeština, která na desce zní, liší od té dnešní?

Liší se, ale je srozumitelná i pro dnešního člověka. Soudobý překlad, myslím si, není potřeba. A rozhodně je půvabná. Stará čeština určitě spoluvytváří náladu repertoáru, který prezentujeme.

 

Jak dlouho a kde jste album nahrávali?

Příprava trvala poměrně dlouho. Již vloni jsme část tohoto repertoáru zařadili do našich adventních koncertů, a měli tak možnost, si ho dobře „ozpívat“. Projekt se pak určitým způsobem vyvíjel až do konečné podoby. Nahrávku jsme realizovali v nádherném prostředí milevského kláštera. V Milevsku stojí jeden z významných premonstrátských klášterů, je to krásný komplex, který vlastně vstal z mrtvých. Dosti dlouho byl ve velmi špatném stavu, teď jej strahovští premonstráti za pomoci dalších zdrojů opravili. Zdejší kostel je krásná románská bazilika, i akusticky je k našim účelům velmi vhodná. Navíc je v tom místě poměrně klid, takže se nám tam moc krásně pracovalo.

 

Staré kancionály bývají často nádherně ozdobeny, vy se snažíte alespoň částečně to zprostředkovat na obalech vašich desek…

Jako první se vždy hledá nějaký obrázek, který by symbolizoval obsah nahrávky. Když jsme například prezentovali téma Antica e moderna, snažili jsme se vyjádřit ono spojení starého a moderního i obalem desky. V případě našeho nového alba Adventus Domini jsme hledali nějaké vyobrazení týkající se témat rorátní mše – zvěstování, přípravy a narození, což jsou vlastně i témata celého adventu. Na obalu nakonec máme iluminaci Zvěstování z rukopisu Liber Viaticus Jana ze Středy. Původně jsme na obal měli několik kandidátů, nakonec jsme zvolili tento, myslíme si, že s obsahem nahrávky ladí nejvíc. V naší zemi se naštěstí zachovalo velké množství pramenů, takže máme z čeho vybírat.

 

 

 

Zajímavé je, že kancionály bývaly často finančně podporovány tehdejšími mecenáši, například bohatými obchodníky!

Ano, například Franusův kancionál se jmenuje podle soukeníka, bohatého měšťana Franuse. Na titulním listu rukopisu je Franus vyobrazen i s nůžkami, a je tam zmíněno, že nechal tento rukopis zhotovit na vlastní náklad; věnoval konktérně padesát kop pražských grošů, což tehdy rozhodně nebylo málo. Jsme mu za to dnes vděčni, protože zachoval veliké množství vynikajícího repertoáru, z něhož můžeme čerpat.

 

S repertoárem alba jste absolvovali zajímavé, poměrně rozsáhlé turné.

Je to tak, zpívali jsme například v Náchodě, Jaroměři, Světlé nad Sázavou, Rumburku, Jihlavě, Strážnici nebo Vimperku, tuším, že dohromady to dělá asi šestnáct koncertů s touto tematikou. Turné zakončíme 21. prosince v kostele sv. Jana Nepomuckého v sousedství Pražského hradu. Jsme rádi, že můžeme tímto způsobem navštívit spoustu zajímavých míst v republice…

 

… a dát lidem možnost zastavit se s krásnou hudbou a zamyslet se nad vším možným, nad vztahy i nad smyslem adventu a Vánoc…

Ano, hudba, která z našeho nového alba zní, zprostředkovává určitý aspekt adventu, který má dnes tendenci se trochu vytrácet. Přináši kulturní a jistě i duchovní bohatství; vyzařuje hloubku, která nás může přivést k zamyšlení, co vlastně Vánoce znamenají. 

 

A na závěr přidám ještě pár vlastních fotografií ze zahajovacího koncertu turné, který se uskutečnil 26. listopadu 2011 v Rumburku: