Filmexport Home Video v poslední středu měsíce 28. března 2012 nabídne na jednom DVD tři krátké filmy z přelomu 50. a 60. let – Věštec / Konec jasnovidce / Skleněná oblaka za 99,- Kč.
Věštec
Starý účetní Šlik má, jak se zdá, věštecké schopnosti. Předpoví nejen nového nástupce generálního ředitele, ale také i prodejny kde se v nejbližší době zvýší tržby a kde naopak vedoucí nejspíš kryje manko. Nový generální ředitel Nekluda je svým zaměstnancem, kterému všichni přezdívají Věštec, velice zaskočen. Nechce se mu věřit, že by starý pán měl nadpřirozené schopnosti. Zvědavost mu nakonec nedá a účetního Šlika si pozve na slovíčko. Satira, která vám prozradí, co všechno se dá vyčíst z čísel.
Nebo také:
Nástupcem generálního ředitele Ústředí potravinářských prodejen, který se doslova upracoval k smrti, se jmenuje Nekluda a pochází z Liberce. Právě tohoto zaměstnance z oblastního podniku tipoval na tuto funkci už před půl rokem starý účetní Šlik. Nekluda je trochu nešťastný, jeho předchůdce byl velmi schopný a vlastně není co zlepšovat. Také je zaskočen zdánlivě nadpřirozenými schopnostmi účetního Šlika, kterému přezdívají kolegové Věštec. Účetní předpoví, v které z mnoha desítek prodejen se v krátkosti zvýší tržby i kde naopak vedoucí nejspíš kryje manko. Když se ředitel dozví o dávné předpovědi svého příchodu do úřadu, uhodí na Šlika. Ten mu klidně své zdroje prozradí. Připomene Nekludovi jeho chybné rozhodnutí o výrobě jisté neprodejné konzervy. Z toho, že nenastaly žádné sankce, usoudil Šlik na Nekludova příznivce na vyšších místech. Prodejně zvýšila tržby šikovná a milá prodavačka, která to dokázala všude, kam přišla. Vedoucí s mankem si zase tři roky nevybíral dovolenou. Vše vyčetl zkušený starý úředník ze zdánlivě nudných čísel. Nekluda se rozhodne prozíravého Šlika raději poslat do důchodu.
ČR, 1963, 18 min., čb
Hrají: Oldřich Nový (účetní Čeněk Šlik), Zdeněk Dítě (generální ředitel Nekluda), Svatopluk Skládal (náměstek Kořán), Václav Štekl (náměstek), Jan Maška (náměstek), Josef Steigl (náměstek), Antonín Šůra (referent Suchánek), Lubor Tokoš (původní generální ředitel), Jaroslav Kepka (mladý úředník), Miluše Zoubková (sekretářka), Zdeněk Skalický (úředník)
Námět a scénář: František Vlček, Zdeněk Jirotka, Josef Neuberg
Předloha: Zdeněk Jirotka (povídka Věštec)
Režie: Ladislav Rychman
Produkce: Zdeněk Oves
Hudba: Luboš Fišer
Kamera: Julius Vegricht
Architekt: Boris Moravec
Střih: Jiřina Lukešová
Zvuk: Ladislav Hausdorf
Vyrobil: 1963 Filmové studio Barrandov, skupina Šmída – Fikar
Konec jasnovidce
Mathias Scibolini je soukromý jasnovidec. Své povolání vykonává s láskou a ke spokojenosti svých zákazníků. Jednoho dne za ním však přijde soudruh, který mu nabídne začlenění do komunálního podniku. Scibolini nesouhlasí, ale není mu to nic platné. Stává se z něho jasnovidec-úředník, který má přesně stanovenou pracovní dobu i výši platu. Věští už jen tak ledabyle. Zákazníci jsou jen pořadovými čísly a jejich osudy jen složkou v kartotéce. Po pracovní době je ale možno zajít do jasnovidcova bytu, kde je všechno, jak bývalo dříve. Mistrná komedie, která vám v pár minutách ukáže, co s poctivou soukromou živností dokáže udělat byrokracie.
ČR, 1957, 23 min., čb
Hrají: Miloš Kopecký (jasnovidec Matěj Šibolín, alias Mathias Scibolini), Jiřina Bohdalová (laborantka Marcela Vojanová z Kladna), Josef Kemr (Karel Vaníček z Kročehlav), František Filipovský (Jelínek), Vladimír Menšík (Josef Vobrna), Miroslav Horníček (ředitel n. p. "Koloběžka" Osmík), Josef Hlinomaz (správce statku), Jana Hálová (asistentka Soňa Krásná), Anna Gabrielová (klientka žádající potvrzení), Dagmar Kmínková (písařka), Božena Fixová (úřednice), Jiří Sehnal (hráč na pilu), Ota Motyčka (pokladník), Stella Zázvorková (klientka ve frontě), Ivo Palec (klient – voják), Bedřich Zelenka (klient), Lubomír Bryg (úředník Vašek), Lubomír Kostelka (klient se Stazkou), Marie Rosůlková (uklízečka), Ota Žebrák (muž s dvojčaty), Věra Chytilová (dívka v plavkách), Milka Balek-Brodská (úřednice), František Závěta (klient)
Námět: Bedřich Zelenka
Scénář a režie: Vladimír Svitáček, Ján Roháč
Pomocná režie: Alena Urbanová
Produkce: Josef Ouzký
Hudba: Jiří Šlitr
Kamera: Jaroslav Tuzar
Druhá kamera: Miroslav Ondříček
Asistent kamery: Miroslav Sinkule
Architekt: Jan Zázvorka
Kostýmy: Jarmila Romanová
Masky: Gustav Hrdlička
Střih: Jiřina Lukešová
Zvuk: Roman Hloch
Triky: František Jakubec
Vyrobil: 1957 Filmové studio Barrandov, skupina Feix – Daniel
Skleněná oblaka
Filmová báseň o lásce k létání vypráví o malém chlapci, jeho otci a dědečkovi. Všichni tři sdílí velkou lásku k létání. Dědeček je vysloužilý letec, který zažil havárii, o čemž svědčí jeho zraněná noha. Chlapcův otec právě startuje z letištní dráhy a stoupá vzhůru k nebesům. Přihodí se mu ovšem nehoda. Chlapec však nepřestává být okouzlený výšinami, do kterých smí jen ptáci a piloti, a nadále sní, že se jednou také vznese do oblak.
Jinými slovy:
Malý chlapec zůstává po odchodu otce s invalidním dědečkem a psem v areálu prázdných skleníků. Skleněné tabule i vodní nádrž odrážejí svět v abstraktních obrazcích. Chlapec vyleze na cihlový komín skleníku. Pouští letadlo ve tvaru ptáka. Letadlo vzlétne, záhy však spadne a prorazí okno skleníku. Chlapec přeleze vrata a utíká, až se dostane na letiště. Dědeček se snaží model spravit. Fotografie na stěnách místnosti mu vracejí vzpomínku na doby, kdy byl letcem. Pohled na protézu nohy svědčí o tragickém konci jeho kariéry. Hoch vyleze do kabiny připraveného letadla a nad přístroji palubní desky si představuje, že letí. Pak kabinu opustí a z dálky sleduje start letadla, které pilotuje jeho otec. Volá ho, chce aby se vrátil. Záběry letícího letadla jsou apoteózou volnosti, avšak následující montáž obrazů temných oblak, záblesků ohně a rozbitého modelu vypovídají o leteckém neštěstí. Starý muž s dítětem čekají s marnou nadějí za stěnou operačního sálu. Letcův život se nepodařilo zachránit. Dědeček s vnukem se ve smutečních šatech vracejí sami po cestě. Zatímco starý muž oplakává synovu smrt, na vnuka působí krása letiště. Obraz letadla, které se ocitlo nad oblaky, se proměňuje a stává se postupně součástí oblohy.
A ještě zde.
ČR, 1958, 18 min, čb
Námět, scénář a režie: František Vláčil
Produkce: Jaroslav Matějka
Hudba: Miloš Vacek
Kamera: Josef Vaniš
Střih: Jiří Sobotka
Zvuk: Karel Cajthaml
Komentář: Antonín Zíb
Vyrobil: 1958 Československý armádní film
Údaje o DVD:
Zvuk: Dolby Digital 2.0 česky
Titulky: česky pro neslyšící
Obraz: černobílý
Bonus: žádný