Film Bílá Masajka režisérky Hermine Huntgeburth (Das Trio) podle stejnojmenného bestselleru Corinne Hofmann vznikal přímo v keňských reáliích. Snímek vypráví skutečný příběh mladé ženy, která se snaží zdolat bezpočet překážek zvláštní a neznámé kultury, aby mohla dát průchod své životní lásce.
Dobrodružství, které Bílou Masajku provedlo rájem i peklem, trvalo čtyři roky. Odvážná a rozhodná žena, hrdý válečník a nádherný milostný příběh, odehrávající se ve strhujícím africkém prostředí – to byly ingredience, které knize napomohly k jejímu mezinárodnímu úspěchu. Byla přeložena do 16 jazyků a prodalo se jí více než 4 milióny výtisků. V České republice se kniha stala také velmi úspěšnou a prodalo se 20 000 výtisků.
Scénář: Johannes W. Betz podle románu Corinne Hofmannové
Režie: Hermine Huntgeburth
Kamera: Martin Langer
Hudba: Niki Reiser
Hrají: Nina Hoss, Jacky Ido, Katja Flint, Antonio Prester, Janek Rieke
Doporučená přístupnost: od 12 let
O filmu:
Carola (Nina Hoss) se svým přítelem Stefanem (Janek Rieke) strávila příjemnou dovolenou v Keni. Ke konci pobytu se však setkávají s bojovníkem z kmene Samburu Lemalianem (Jacky Ido), jehož vzezřením je Carola ihned okouzlena. Když Lemalian pomůže naivním turistům z nepříjemné situace, Carola mu chce vyjádřit poděkování alespoň pozváním na skleničku. Věnuje mu však příliš velkou pozornost a Stefan reaguje žárlivým výstupem – představoval si, že poslední večer dovolené s ní stráví o samotě, ale nyní cítí, že ji ztrácí. Carola tančí s Lemalianem, ale stihne odejít dřív, než Stefan udělá v klubu scénu.
Následující ráno mají oba odletět zpět do Švýcarska. Carola však nedokáže překonat své city, proto se spontánně rozhodne zůstat v Keni a pustit se do hledání Lemaliana. Stefan je jejím rozhodnutím hluboce raněn a obviní Carolu z toho, že jí jde pouze o sex.
Lemalian už ale v Mombase není. Carola se od kamaráda Toma dozví, že se vrátil do své rodné vesnice Barsaloi, ležící na vzdáleném místě uprostřed keňské divočiny. Zde Lemalian žije se svým kmenem. Není to místo pro bílou ženu. Tom nicméně Carole poradí, jak se může do vesnice dostat.
Po dlouhé cestě autobusem po hrbolatých cestách se Carola dostane do Maralalu, kde na Tomovu radu vyhledá Elisabeth (Katja Flint) – Němku, která zde žije se svým keňským manželem. Ženy se stanou kamarádkami a Elisabeth, která už je životem v Keni poznamenána, vybaví mladou Švýcarku několika důležitými svědectvími o těžkém životě žen v této zemi. Maralal je nicméně místem, kde její hledání končí. Nyní musí čekat. Pokud ji Lemalian chce, přijde si pro ni sám.
Čekání na Lemaliana trvá deset dní. Jejich první setkání však není tím, v co Carola doufala: nejde o žádné něžnosti, žádnou romantiku, pouze o rychlý sex, jehož jediným účelem je uspokojit muže. I přes toto zklamání Carola následuje Lemaliana do divočiny.
Výprava do Barsaloi zabere celý den a do malé primitivní vesnice Carola dorazí na pokraji sil. Zde se spolu s Lemalianem ubytuje v chatrči, kterou sdílejí s Lemalianovou matkou, jenž Carolu velmi přátelsky přivítá, a jeho osmiletou neteří Sagunou. Život v buši je velmi tvrdý a od Otce Bernarda (Nino Prester), který zdejší misii vede, nemůže Carole očekávat žádnou pomoc – zkorumpovaný italský byrokrat, který od vesničanů vyžaduje platby, očekává úplatek i za sebemenší službu. Carole udělí povolení k pobytu pouze v případě, že se za Lemaliana provdá. A i k tomu, aby si zajistili potřebné dokumenty, musí Carola s Lemalianem odcestovat do Nairobi.
Zde mají konečně trochu času jeden na druhého. U lidí z kmene Samburu není zvykem se během sexu líbat nebo mazlit, proto se Carola snaží Lemalianovi ukázat, jak chápe lásku ona a opatrně jej uvede do úplně nového světa smyslnosti.
Jejich společné štěstí však nemá dlouhé trvání, protože Carola onemocní malárií. Lemalian o ni s láskou pečuje a hned po jejím vyléčení společně seženou potřebné dokumenty. Carola si za peníze, které si nechala zaslat z Evropy, koupí ojeté terénní auto, aby jim zpáteční cesta do vesnice netrvala tak dlouho. V jejím průběhu svezou dvě stopující ženy, které si z Lemaliana dělají legraci, že nechal řídit svou ženu.
Lemalian Carolu požádá, zda by nemohl řídit, avšak vzhledem k tomu, že se to nikdy neučil, ihned nabourá do stromu. Carola vybuchne a začne na něj křičet, čímž hluboce zraní jeho hrdost.
Carola se vrací do Švýcarska, aby se pokusila urovnat vztahy se znesvářenými příbuznými. Jejím rozhodnutím prodat svůj butik a vrátit se do Afriky jsou však její matka a bratr ještě více konsternováni.
V Barsaloi se zatím všichni připravují na svatbu, která se má uskutečnit o následujícím úplňku. Podle místních zvyků má být uspořádána velká hostina. Carola, která si ze svého obchodu přivezla bílé svatební šaty, vypadá krásně, ale působí také dojmem osamělé cizinky. Mezi svatebními hosty je i Otec Bernardo, který se pomalu zbavuje své rezervovanosti a získává k Carole respekt.
Lemalianova matka si ještě dříve než samotná Carola všimne, že je její snacha těhotná. Každodenní život je nicméně extrémně náročný a zdejší strava sestává pouze z kozího masa a čaje s cukrem, proto se Carola rozhodne pro zlepšení své životosprávy otevřít vlastní obchod. Krámek má velký úspěch a od rána až do noci se v něm netrhnou dveře. Život s Lemalianem je však pro Carolu stále náročnější. Cítí se svou úspěšnou ženou ponížen a také žárlí na její mužské zákazníky.
Carola má v plánu porodit dítě za asistence místních žen, ale ani to se neobejde bez komplikací – když jí porodní báby dají vlastní medicínu, Carola si myslí, že chtějí její dítě otrávit. Na poslední chvíli jí pomohou Létající doktoři, kteří ji odvezou do nemocnice ve Wambě. Tam Carola porodí zdravou holčičku Sarai.
Zpátky v Barsaloi však Lemalianova žárlivost mění její život v hotové peklo. Situace se vyhrotí v okamžiku, kdy Carolu obviní z toho, že má poměr s knězem a prohlásí, že Sarai není jeho dítě. Stále více propadá alkoholu a během jedné hádky Carolu udeří. Když Carola ránu opětuje, zabrání nejhoršímu jen ostatní vesničané. Lemalian si ustřihne své dlouhé vlasy a na čas odloží svůj tradiční kmenový kroj. Carola ví, že už nadále není schopna udržet nad situací kontrolu a uvědomí si, že ve stávající situaci nemá život její nyní již dvouleté dcery ani jí samotné žádnou budoucnost. Ostatním lidem z vesnice proto řekne, že chce dítě ukázat své matce ve Švýcarsku a slibuje, že se vrátí. Aby však mohla opustit zemi i se Sarai, potřebuje písemné svolení od jejího otce. Čeká ji poslední, nervydrásající zkouška…
Režisérka Hermine Huntgeburth před začátkem práce na Bílé Masajce o Africe a kmeni Samburu věděla relativně hodně. Do této doby je znala pouze z knih a vlastního bádání. Jakmile se tam ale dostali, byla jimi být ihned fascinována. Jsou to lidé s velkým smyslem pro humor i velkým srdcem. Jsou to také talentovaní herci a režisérce i hercům se dostalo vřelého uvítání. Corinne Hofmann byla těmi lidmi a samotnou Afrikou unesena velmi podobně. Právě to jí pomohlo překonat tu obrovskou nouzi, které musela čelit. To se týká například stravy: lidé z kmene Samburu se živí mlékem smíchaným s krví, kozím masem a oslazeným čajem. Taková strava je pro obyčejné Evropany, poměrně nepředstavitelná. Obrovské jsou také kulturní rozdíly – například sexualita je tam vnímána natolik odlišně, že musí dříve nebo později dojít k nějakému konfliktu. Koncepty jako „láska v manželství“ zde jednoduše neexistují.
Režisérka před natáčením několikrát navštívila Keňu. Těsně před natáčením se pokusila vžít se co nejvíce do každodenního života kmene. Cítila, že je pro ni velmi důležité pochopit v co možná největší míře jejich tradice, životní styl, mýty a sociální vztahy. Zajímali ji především válečníci. Chtěla dokázat pochopit, proč se může někdo jako Lemalian chovat pouze takovým způsobem, jakým se chová. V knize často zůstává tajemný a vzdálený.
Najít představitele titulní mužské role nebylo jednoduché. Natáčecí tým strávil jeho hledáním spoustu času. Jacky byl posledním adeptem v dlouhém castingu. Přemýšlelo se o tom, že by roli hrál přímo někdo z kmene, ale to by bylo příliš náročné – bylo potřeba, aby herec tu situaci dokázal vnímat stejně jako ostatní. Jako Evropan s africkými kořeny byl Jacky ideální. V Keni žil po dlouhou dobu už před tímto filmem a podařilo se mu proniknout do tamější kultury. Je to velmi pozitivní a sympatický hrdina… velký, pohledný… a hlavně to není Američan, což bylo velmi důležité. Rozdíl mezi Afričany a Evropany není tak velký jako mezi Afričany a Američany.