Novela Vladislava Vančury je natolik dobrá, by se mohlo zdát, že podle ní natočit vyloženě špatný film snad ani nejde. Opak je pravdou – přetransformovat krásu Vančurova jazyka do filmové podoby je natolik těžký úkol, že před započetím jeho realizace vznikaly pochybnosti, zda má takový pokus vůbec šanci na úspěch. Tyto pochybnosti měl především režisér Menzel, který původně film točit ani nechtěl, neboť byl toho názoru, že Vančurova knížka se dá filmem jedině zkazit. Okolnosti ho však nakonec přiměly změnit názor, čemuž vděčíme za existenci tohoto díla. V tomto případě se však podařilo nejen natočit dobrý film, ale podařilo se vytvořit nadčasové dílo, které oslovuje již několi generací filmových diváků. Vybroušenou češtinu a úchvatnou slovní ekvilibristiku se podařilo uchovat a přenést na filmové plátno, především díky trojici skvělých hercům Rudolfu Hrušínskému, Vlastimilu Brodském a Františkovi Řehákovi. Sám režisér Jiří Menzel si ve filmu rovněž zahrál, a sám svůj výkon hodnotí značně kriticky. Myslím, že ale přehání, nedovedu si dnes už představit jiného kouzelníka Arnoštka, než právě toho, kterého ztvárnil on.

Film se natáčel v roce 1967 ve Veselí nad Lužnicí u soutoku Lužnice a Nežárky, nedaleko od Plané, kde měl R. Hrušínský chatu. Zatímco Hrušínský a Brodský byli již ostřílení herci, František Řehák si v tomto filmu odbyl svoji první velkou filmovou roli, i když už v té době nebyl žádný mladík (bylo mu 44 let). Byl ale z trojice nejmladší a dnes už je také jejím jediným žijícím členem. Původně měl hrát Důru, ale nakonec byl režisérem dosazen do role Abého, která více odpovídá jeho hereckému naturelu.

Režisér Jiří Menzel byl v době natáčení již úspěchy ověnčeným režisérem – připomeňme hrabalovské Ostře sledované vlaky, které jsou řazeny mezi 100 nejlepších filmů všech dob. Filmem Rozmarné léto na tento úspěch navázal. Ve filmu hraje mladá Jana Drchalová / Preissová, která tenkrát byla sotva po ukončení školy. Byl to její první film. Pokud marně přemýšlíte, odkud tuto herečku tak dobře znáte, tak je to z filmů Jak vytrnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, kde hrála maminku malého Tomáše Holého. Další mladou herečkou v tomto filmu byla Míla Myslíková, i když u ní se jednalo v pořadí již o jedenáctý film. Po rozmarném létě hrála ještě v desítkách jiných českých filmů, znáte již však zejména z série filmů o básnících, kde ztvárnila Štěpánovu maminku. V případě Jiřího Menzela se jednalo o jeho teprve 4 film jakožto režiséra, pokud bychom však brali v úvahu nejen režii, ale i herectví, scénář a spolupráci, byl to celkově jeho 14 film, na kterém se některým z těchto způsobů podílel.

Filmový příběh líčí jedno deštivé léto majitele a plavčíka říčních lázní pana Důry (Rudolf Hrušínský), který tráví volné chvilky v debatách se svými dvěma přáteli, moralistou abbé Rochem (Františkem Řehákem) a majorem ve výslužbě Hugem (Vlastimil Brodský). Major se věnuje lovu ryb, kanovník četbě knih a Důra pokukování po mladých návštěvnicích jeho lázní ženského pohlaví. Přestávky mezi těmito činnostmi si krátí pojídáním utopenců a popíjením vína, poslucháním prostořeké Důrovy ženy Kateřiny, která svou ženskou logikou staví na hlavu sentence kanovníka, zemité názory pragmatického Důry a bohémského majora. Tuto idylku naruší příjezd potulného komedianta Arnoštka a jeho schovanky Anny. Ta vzbudí čilý zájem u Důry, Majora i Abbého, kteří se začnou pokoušet získat její sympatie. Naopak o Arnoštka zase začne jevit zájem Kateřina.

Náhlé pobláznění jinak usedlých mužů i útěk Kateřiny k Arnoštkovi je provázeno řadou komických situací, nakonec však dochází k vystřízlivění (u Abého a majora poměrně bolestnému). Po krátké letní epizodě se odjezdem komediantského vozu vše zase vrací do starých kolejí…

Lakonická věta: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným“ se stala klasickým výrokem, který řadíme mezi takzvané „filmové hlášky“. Můžeme však zaručit, že každý, kdo zhlédne film „Rozmarné léto“, nešťastný určitě nebude.