(Příběh jedenáctý – 1954)

Agent Pavel Bláha se skrývá v klášteře, kde čeká na spojku. Tajné heslo je varhanní toccata, která nakonec klášterním kostelem opravdu zazní. Zeman právě vyšetřuje v klášteře vraždu kněze, ale má potíže s matkou představenou. Nakonec použije fígl, a pomocí pravidel řádu provede kolektivní výslech jeptišek na nádvoří. Morální nátlak vyšetřovatelů jedna jeptiška neunese a vše je vyzrazeno. Bláha však znovu uniká…

Tento díl byl namířen proti řeholním řádům: v klášteře se ukrývá diverzant, představená aktivně spolupracuje se zahraniční rozvědkou. Tyto skutečnosti podpořené provokacemi StB se staly záminkou ke zrušení řeholních řádů a zahájení monstrprocesů proti církevním představitelům.

(Příběh dvanáctý – rok 1955)

Agent Bláha, tajně dopravený zpět do Československa lodí z Hamburku, se po nevydařeném ukrývání v ženském klášteře pokouší navázat zpřetrhané kontakty a vybudovat si zázemí, aby mohl úspěšně pokračovat ve své záškodnické misi. Na radu představené kláštera navštěvuje plastického chirurga primáře Honse a nechává si změnit obličej. S novou podobou i totožností (je vybaven falešnými doklady) vyráží do terénu. K jeho smůle ho ale poznává bývalá milenka – žena továrníka Čadka, kterou před časem zradil. Chce ji zabít, ale ona mu pohrozí usvědčujícím dopisem, který uložila u svého muže. Od smrti ji to však stejně nezachrání, třebaže vrahem není Bláha. I tak situace, v níž se nachází, není zdaleka růžová – začíná ji totiž komplikovat pražská kriminálka vedená Janem Zemanem…

Ohlasy diváků na seriál:

Oddělení sociologického výzkumu ČsT vyhodnocovalo ohlas a sledovanost seriálu v porovnání s dalšími tehdy vysílanými seriály „Nejmladší z rodu Hamrů“, „Mikuláš Benický“ a „Chalupáři“. Sledovanost jednotlivých dílů „Zemana“ měla vzestupnou tendenci a pohybovala se od 87 do 94 %.

Uvedení nového televizního seriálu vzbudilo u některých diváků až nečekané reakce. V písemných materiálech tiskového odboru je založen úhledným rukopisem psaný dopis divačky, který je datován již 5. února 1976, svědčící o mimořádném nadšení, které v ní seriál vyvolal. Píše se v něm mimo jiné:

„Vážení soudruzi ! Dovolte mi, abych za generaci nás, kteří jsme neprožili ani bídu, ani hrůzu ze zabíjení, ani hlad, ani nezaměstnanost, abych za generaci nás, pro něž tato slova jsou jen pojmem, protože jsme se narodili již do slunných dnů, kdy naše mámy nemusely mít strach ze zítřka, abych za nás za všechny poděkovala prostřednictvím majora Zemana všem, kteří nám toto bezstarostné mládí připravili a dali nám možnost v klidu studovat, pracovat a žít. Seriál 30 případů majora Zemana … je velmi hezký ve své opravdovosti a prostém, přesvědčivém vyprávění. Postava hlavního hrdiny ztělesněná Vladimírem Brabcem je tak milá, působivá, opravdová, že si tohoto hrdinu musí každý oblíbit … Věříme mu každé slovo, každý krok a určitě pro mnoho lidí se stane příkladem pro jednání v různých životních situacích …“.

Na závěr je připojena báseň: Majoru Zemanovi: Poděkování

V odkazu otce bránit právo jdeš,
před zlobou, nenávistí neuhneš
a čisté srdce Tvé a láska k lidu v něm
Ty rveš se s bezprávím, pomáháš lidem všem.

Nám vracíš vzpomínkou těžkých bojů chvíle
kdy z kruhu rodin svých ztráceli jste milé
Však lidé jako ty spojili zde svá srdce
proti bezpráví pozdvihli zbraně v ruce.

A proto radostně mohou se teď smát děti
už je to třicet let? V míru čas rychle letí!
My, jež jsme spatřili svět teprv po bitvě dohrané
teď bránit budem to, co daĺs nám, majore Zemane!

Zdroj: Internetová verze Sborníku AMV 1/2003