Blesk – Svatby pana Voka

Mezi zahraničními tituly se přece jen tu a tam objeví ještě i něco z domácí produkce. Deník Blesk například pamětníky potěší ve čtvrtek 4. září 2008 starší komedií Svatby pana Voka za 49,- Kč. Film již dříve vyšel jako příloha časopisu DiViDi .

Historická veselohra Svatby pana Voka nás zavede do oblíbené rudolfínské doby. Jejím hrdinou je známá postava české historie, jeden z nejvýznamnějších představitelů naší šlechty z přelomu 16. a 17. století, jímž v roce 1611 vymřel mocný a slavný rod Rožmberků.

Režisér Karel Steklý si z bouřlivého života Petra Voka vybral krátké období z roku 1580, kdy se Vok oženil s mladičkou Kateřinou z Ludanic.

Rožmberský pán Petr Vok si užívá radostí života v náruči krásných žen ve svém hradě i v podhradí. Náladu mu nezkazí ani purkrabí se špatnými zprávami o finančních potížích. Přesto se vydá za svým starším bratrem Vilémem, aby se s ním o tíživé situaci poradil. Bratr mu navrhne, aby se oženil a dokonce mu předloží seznam bohatých nevěst. Petr Vok však odmítá, sám si již vybral nevěstu, mladou a krásnou Kateřinu z Ludanic. Netuší, že mladou ženu, sirotka, její opatrovatelé během krátké doby stačili připravit o veškerý majetek. Kateřina souhlasí pod podmínkou, že Vok rozpustí svůj bechyňský dvanáctičlenný "fraucimor". Vok se rozhodne, že všech svých dvanáct milenek provdá a tím splní podmínku, kterou si Kateřina dala.

Anebo jinak:

Šlechtic Petr Vok z Rožmberka už není nejmladší, ale jeho milostná dobrodružství stále vzbuzují závist u mužů a rozhořčení počestných dam. Petr má ve svém fraucimoru na bechyňském zámku dvanáct sličných dívek, přesto dokáže svést i mlynářovu ženu či služtičku. Pan Vok je ve velké finanční tísni. Starší bratr Vilém mu radí, aby se bohatě oženil. Petr ho překvapí, když oznámí, že se ožení s mladičkou Kateřinou z Ludanic. Císař Rudolf dá ochotně souhlas ke svatbě. Ví, že příbuzní připravili Kateřinu o všechen majetek, a protože se s Petrem nemají v lásce, chce mu tímto způsobem oplatit jeho zlomyslné kousky. Kateřina přijme nabídku k sňatku za podmínky, že Petr rozpustí svůj fraucimor. Petr proto všechny své milované ženy provdá. Ještě před svatbou chce tajně navštívit svou nastávající, ta je však přísně střežená v paláci Kinských. Petr si rychle najde náhradu, skončí v ložnici císařovy milenky. Když se vrátí, najde u sebe Kateřinu, která uprchla z paláce. Vyčerpaný milovník nedostojí své pověsti a připraví své nevěstě zklamání ještě před vstupem do společného života. Naštěstí při Kateřině stojí Vokův služebník Cyril, který na její pokyn kdykoliv uspí pana Voka, a tak jí umožní strávit čas v náruči vybraného milence, jímž může být třeba mladý františkán.

A opět něco málo z historických pramenů. Na obálce Kina číslo 23, ročník XXV., které vyšlo 12. 11. 1970, sedí Waldemar Matuška před zámkem Červená Lhota v kostýmu trubadůra. A na stranách 8 a 9 mezi řadou fotografií z natáčení článek L. Tunyse:

Kočár tažený párem hnědáků se zastavil. Lokaj otevřel dveře, na dláždění hradčanské uličky vystoupil Petr Vok se svými kumpány. Tak přece jenom se mu podařilo proniknout do Prahy, aniž by ho císařská stráž poznala…

Těšil jsem se na natáčení filmu, a zatím – Miloš Kopecký (opět s fousem) přistupuje k režisérovi Karlu Steklému a podává mu ruku, loučí se herci navzájem, potřásají rukou pracovníkům štábu. Naposledy cvakla spoušť fotografa Pešana. Pak je ještě voláno po tichu – zvukař natáčí prostý zvuk jedoucího kočáru.

Záznam zvuku byl posledním záběrem posledního natáčecího dne. Jen několik slov dalších dispozic – a zítra ve střižně pana Kohouta „na shledanou“.

A z té střižny si pak na chvíli odskočil režisér Steklý, abychom si v chladném filmovém klubu popovídali o jeho práci.

„Víte, ne nadarmo se říká, že při natáčení se režisér těší dvakrát. Poprvé při prvním záběru a podruhé při posledním. To mezi tím je jen moře utrpení…“

A to říká člověk, který pracuje už 50 let ve filmu. V roce 1920 hrál páže vedle Rudolfa Myzeta, pak pracoval s Wassermanem jako scénárista. Tak tedy celý život zasloužilého umělce Karla Steklého byl jen utrpením, až na ty dvě chvíle při každém filmu? „Kdybych neměl film rád a kdybych pro něj nežilcelou duší, už dávno bych od něj utekl. Za první republikyto bylo všechno daleko těžší, hlavně s financemi, ale přece jenom jsme mohli připravit éru, která přišla po osvobození. Máte pravdu, dělaly se převážně komerční filmy, ale už tenkrát jsme byli ovlivněni mladou sovětskou kinematografií, zejména v oblasti tematické. A nebyl to jen Křižník Potěmkin, také filmy Pudovkinovy…Tenkrát bylo dost riskantní točit u nás filmy na sociální téma. Točil takové filmy Kubásek, snažili jsme se o to ve filmech Voskovcových a Werichových, na kterých jsem spolupracoval.“

Režisér Karel Steklý poznal na sobě tíhu slávy a neuznání. Jeho film Siréna dostal, jako první československé filmové dílo, největší mezinárodní ocenění po válce – Velkou cenu benátského festivalu roku 1947.

„Nejstrašnější, co může člověka potkat, je úspěch a sláva. Pak po vás pořád chtějí, abyste stejně úspěšně nebo ještě úspěšněji točil další filmy ve stejném žánru. Ale copak se to dá opakovat? A koho by to těšilo? Musel jsem zkoušet své síly v jiných oblastech, v jiných žánrech. Ale vás zajímá můj zatím nedokončený film a jestli mě k němu nepřivedl minulý film Slasti otce vlasti … Ne, to bych nemohl říci. Film o mládí Karla IV. nebyl stylově čistý. Prolínaly se v něm veselé a vážné momenty, byl rozpolcený. Tomu se chci ve svém novém filmu vyhnout. Svatby pana Voka jsou především veselohrou. Je postavena na anekdotickém příběhu: Vok se má oženit a podmínkou nevěsty je, že musí rozpustit svůj „fraucimor“. Snažil jsem se vykreslit Voka jako živou figuru a ne panoptikální figurínu. Samozřejmě jsem šel do historických pramenů, ale hodně jsem do něj vložil ze sebe, ze svých zážitků a zkušeností, a pak také z charakteristických vlastností Miloše Kopeckého. Znáte scénář, tak si jistě uděláte dobrou představu, i když jsem při natáčení hodně měnil, přidával, dotvářel. Scénář totiž není pro mne nikdy konečnou záležitostí, je to jen náčrtek. Kdybych ho nemusel psát pro filmový štáb a pro celou proceduru výroby, pak bych psal jen dialogy a ty bych stejně při natáčení měnil, přidával nové nápady, drobné vtipy. Pro mne je látka, dokud není natočena, stále živá.

Poznal jsem, že nemohu vytvářet situace bez lidí, že do předem vytvořené situace nemohu rozestavět lidi, ale že postavy samy evokují situaci. Ale to jsem si nevymyslel sám, to mne naučili mí přátelé a učitelé, třeba profesor Mathesius. Přesvědčil jsem se o pravidovsti jejich názoru. Také film musí být pravidvý – a když není po lidské stránce pravdivý, není ani věrohodný… A postava pana Voka je mi velmi blízká, je, myslím, i lidsky pravdivá, i když historicky není přesná.

A jestli se při psaní a natáčení bavím, Ovšem, musím se bavit, ne, nemyslím, že bych se smál jako na estrádě, ale práce pro mne musí být zábavou. Kdybych jenom dosazoval, třeba v tomto filmu, pouhá historická fakta, pak bych napsal všdeckou práci a netočil bych historickou veselohru. A pan Vok a jeho dvanáct žen mi k tomu dali dobrou příležitost, snad se mi podaří té příležitosti plnou mírou využít. A až bude film dokončen, pak vás pozvu na promítání a řeknete mi, jestli se mi to podařilo…“

Žánr: Komedie

Země původu: Československo

Rok vzniku: 1970

Délka: 98 minut

Premiéra v kinech ČR: 26. března 1971

Režie: Karel Steklý

Pomocná režie: František Sádek

Asistent režie: Jiří Býček, Marie Hejzlarová

Námět: Karel Steklý

Scénář: Jan Procházka, Karel Steklý

Produkce: Ladislav Kalaš, Ludmila Tikovská, Adolf Široký, Erich Švabík

Hudba: Luboš Fišer

Kamera: František Uldrich

Druhá kamera: Pavel Nečesal

Asistent kamery: Vladimír Murat

Střih: Jan Kohout

Kostýmy: Jan Kropáček, Jarmila Romanová, Anna Blažková

Masky: Jiří Šimon, Božena Došlá, Růžena Richterová

Zvuk: Jiří Hora

Architekt: Karel Lier

Odborný poradce: Alois Míka

Společnost: Filmové studio Barrandov, skupina Švabík – Procházka

Natáčeno: Třeboň, Červená Lhota, Jindřichův Hradec, jižní Čechy

Hrají: Miloš Kopecký (Petr Vok z Rožmberka), Pavel Landovský (císař Rudolf II.), Vladimír Brabec (císařův kancléř Slavata), Otakar Brousek (Vilém z Rožmberka, Petrův bratr), Marie Drahokoupilová (Anna Marie, Vilémova manželka), Darina Chlebová (Kateřina z Ludanic), Jan Schánilec (básník Šimon Lomnický), Václav Sloup (lokaj Cyril), Alois Müller (purkrabí Tataus), Jaroslav Moučka (hofmistr Smrk), Stanislava Bartošová (Madlenka, členka fraucimoru), Julie Jenšíková (Zuzanka, členka fraucimoru), Helena Lišková (Aranka, členka fraucimoru), Eva Lorenzová (Dorotka, členka fraucimoru), Petra Nohová (Aloisie, členka fraucimoru), Jiřina Pechová (Albína, členka fraucimoru), Marcela Pešinová (Belina, členka fraucimoru), Eva Trejtnarová (Aida, členka fraucimoru), Taťána Unkurovová (Osifa, členka fraucimoru), Daniela Pokorná (Babeta, členka fraucimoru), Jana Posseltová (Hilda, členka fraucimoru), Hana Vítková (Uršula, členka fraucimoru), Waldemar Matuška (trubadúr), Otto Šimánek (kardinál), Eduard Dubský (obřadník), Josef Hlinomaz (purkmistr), Míla Myslíková (mlynářka), Miloslav Holub (mlynář), Oldřich Velen (stárek), Václav Kotva (mládek), Eugen Jegorov (pekař Tomáš), Zdeněk Jánský (prášek), Jaroslav Štercl (italský hudebník Pedro), Jiří Štěpnička (františkán), Miloš Nesvadba (fendrich), Miloš Vavruška (zpovědník Ignác), Karel Augusta (venkovan Prokop), Miloslav Homola (venkovan Metoděj), Vlastimil Bedrna (zbrojnoš u mostu), Václav Štekl (zbrojnoš u mostu), Lubomír Bryg (kuchař), Oldřich Hoblík (lékař císaře), Josef Bulík (uhlíř), Zdeněk Šavrda (lokaj císaře), Karel Engel (strážný), Karel Fořt (kardinálův kočí), Ladislav Gzela (pražský purkmistr), Ilona Jirotková (Stradová, milenka císaře), Vladimír Hrabánek (zbrojnoš), Rudolf Chromek (astronom), Jindřich Janda (hostinský), Jana Bittlová (hostinská), Zdeněk Jarolímek (patron), Jaroslava Schallerová (ficka Hanička), František Kokejl (vikář), Josef Kotapiš (velitel stráží), Jan Krafka (mladý šlechtic), Karel Hanzlík (lokaj), Karel Kmoch (lokaj), Václav Břichnáč (lokaj), Vladislav Šebesta (lokaj), Gabriela Třešňáková (Háta), Blažena Kramešová (služka), Jiří Krampol (adjutant), Bohuslav Kupšovský (Kinský), Jiří Lír (sluha Kryštof), Lucie Žulová (služka Stáza), Jarmila Májová (chůva Kateřiny), Zdeněk Najman (lokaj Kateřiny), Antonín Soukup (kostelník), Aleš Morávek (zbrojnoš), Josef Kubíček (zbrojnoš), Jiří Býček (lapka), Josef Šebek (lapka), Karel Bělohradský (šlechtic na koni), Marta Záhorová (chůva Emílie), Vladimír Zoubek (Popel z Lobkovic), Tomáš Zemek (obézní zpěvák), N. Herrera (Fatima), J. Hanzal (silák), Willy Kuk-Znamínko (lokaj Kateřiny)