Jedinečný život Ježíše Krista, který zásadně ovlivnil celou lidskou historii, pochopitelně inspiroval k natočení filmu celou řadu známých jmen. V pondělí 22. září 2008 nám deník Aha! plánoval ve své příloži za cenu 44,- Kč nabízet odvážnou verzi amerického režiséra Martina Scorseseho. Poslední pokušení Krista je filmem, který byl na stříbrná plátna a televizní obrazovky uveden přes ostré církevní protesty a za který byl Scorsese, sám římský katolík, obviněn z rouhání. Vycházeje z kontroverzního románu Nikose Kazantzakise z roku 1951, převyprávěl Scorsese život Božího syna se zřetelem na jeho lidskou stránku. Bohužel ale  vydání nakonec nedošlo…

Příběhem Ježíše Nazaretského už se zabývala řada filmařů. Jedním z nejznámějších snímků je Ježíš z roku 1979 (režie John Krish a Peter Sykes). Šlo o dílo, natočené podle skutečných událostí zaznamenaných v Lukášově evangeliu, realistické a historicky věrné, filmované přímo v Izraeli, na místech popsaných v Bibli. Film byl velmi pozitivně přijat světovou náboženskou obcí, na druhou stranu mu byla kritiky a některými diváky vyčítána přílišná didaktičnost, dokumentárnost a tím, z čistě kritického pohledu, nudnost. Většina dalších snímků, natočených předtím a potom, více experimentovala, byl do nich vkládán vlastní rukopis, vlastní pohled tvůrců na události popsané v evangeliích. Vzpomeňme na fenomenální úspěch rockové opery Jesus Christ Superstar od legendární autorské dvojice Weber – Rice, kterou z divadelních prken na plátna kin převedl režisér Norman Jewison v roce 1973. Nebo Zeffirelliho úspěšný televizní seriál Ježíš Nazaretský (1977), pro mnohé nejlepší adaptace tohoto novozákonního příběhu. Nebo si vezměme (opět) televizního Ježíše od Roberta Younga z roku 1999, i když ten šel podobnou „didaktickou“ cestou jako film uvedený o dvacet let dříve. O originalitu se snažil v roce 1989 také Ježíš z Montrealu, poněkud postmoderně aktualizující křesťanské učení. I v českých luzích a hájích se našel jeden experimentátor. „Po všech stránkách nepovedený“ pětadvacetiminutový filmový pokus Řeka tehdejšího posluchače FAMU Kamila Polácha z roku 2005 připomíná vztah mezi Ježíšem a Jidášem. Sami se ostatně na jejich setkání můžete podívat.

Roku 1964 natočil Ital Pier Paolo Pasolini v „domácím“ prostředí Evangelium sv. Matouše, které je jedním z nejuznávanějších, ale zároveň také nejkontroverznějších děl. Vzdal se historické věrohodnosti a Ježíše Krista vyobrazil jako revolucionáře. Do hlavních rolí filmu, který vznikl v zaostalém jihoitalském regionu Basilicata, obsadil neherce a do role Panny Marie dokonce svou matku! Z velkého biblického tématu také těží dnes už takřka kultovní rozverná komedie Monty Pythonův Život Briana (1979) od známé britské komediální skupiny. Pro mnohé je příběh „zatraceného“ (používám jako opak slova „vyvolený“) jedince Briana to nejlepší, co volně na motivy Ježíšova příběhu vzniklo. A hvízdavý popěvek Always Look on the Bright Side of Life (Vždycky se dívej na tu světlou stránku života), který zazní v závěru, se stal hitem a sloganem, který je prostě neodolatelný, nezapomenutelný a stále aktuální. Na hony vzdálený černému humoru nebo sebemenší ironii je oproti tomu nedávný Gibsonův snímek Umučení Krista (2004), který proslul realistickým znázorněním brutálního týrání Ježíše a jeho ukřižování. Tento snímek je pro svou autenticitu a vyzrálý osobní pohled na toto ožehavé téma také nejčastěji se Scorseseho filmem srovnáván. Ač je v Gibsonově verzi celá série šokujících násilných scén (které se ovšem mohou zakládat na pravdě!), skandální rozhodně není. Což se nedá tvrdit už teď o chystaném počinu Paula Verhoevena, který hodlá natočit revizionistickou verzi životopisu Ježíše Krista a ukázat mesiáše jako „dítě hříchu“! Studiem historických pramenů prý totiž tento původem nizozemský režisér přišel například k informacím, že Josef byl římský voják, který Marii znásilnil během židovského povstání. Ale kdo ví, zda tento snímek vůbec vznikne, tak nechme raději spekulací a pojďme se podívat (přeneseně i doslova) na Scorsesův film.

Už samotné vydání románu Nikose Kazantzakise Poslední pokušení (vyšlo poprvé švédsky v roce 1951) popudilo katolickou církev natolik, že kniha byla dána vatikánskými cenzurními orgány na index. Církvi mimo jiné vadila pozitivní role zrádce Jidáše, dále předsmrtná fantazie, v níž se Ježíš miluje hned s několika ženami a především Kristova lidská podstata. Amerického režiséra Martina Scorceseho oslovila kniha natolik, že s nemalými obtížemi prosadil její filmový přepis u společnosti Universal za neuvěřitelně nízkou sumu šest a půl milionů dolarů. Distribuce filmu pak vyvolala nepokoje náboženského rázu a hrozby bombových atentátů na kina, nebo „alespoň“ jejich vypálení. Potíže se projevily nejen v USA, ale i ve světě. Francouzský biskup Jacques Gaillot vyjádřit svou nevůli nikoli nad filmem, nýbrž „nad křesťany manifestujícími“. Česká biskupská konference dlouho protestovala proti uvedení snímku v televizi. Potřebuje vůbec film lepší reklamu? Nejošidnějším okamžikem je bezesporu snová sekvence, která ukazuje Krista, jenž se oženil a založil rodinu s Máří Magdalenou (omlouvám se za spoiler). Film se v českých kinech objevil krátce, a to v roce 1999 v rámci putovního Projektu 100.

Jak je u hrdinů Scorseseho filmů nepsaným pravidlem, Poslední pokušení Krista pojednává o duševně rozpolceném člověku, hledajícím životní poslání. Ježíš pochybuje o sobě samém a vzpírá se úkolu, k němuž je předurčen Bohem. Nechce být vyvoleným a dočasně se přiklání k jiné volbě, životu normálního smrtelníka, se ženou a dětmi. A když se rozhodne přece jen naplnit svůj osud, dopustí se řady omylů a chyb. Ani na kříži není bývalý tesař zcela přesvědčen, že zvolil správnou cestu; musí ve snu prožít zbytek života jako obyčejný člověk, aby se s konečnou platností přesvědčil, že JE a že CHCE být Mesiášem. Navíc pochopí, že sebeobětování bude mít smysl, jen pokud bude dobrovolné. Z hlediska obhájců filmu se tak Ježíšův návrat k cestě vlastní oběti a vykoupení jeví o to silnější – avšak zastánci tradiční věrouky namítají, že takové pojetí Krista „degraduje na slabocha, zbabělce a lháře“.

Představitel Ježíše Willem Dafoe dokonale vystihl rozporuplnost postavy: jeho tvář se přízemně rozkošnicky usmívá a vzápětí má mystický výraz, bojovné chování se střídá s křehkou, takřka dětskou zranitelností a bezbranností. Z postavy tryská nadpozemská síla a hned ji obcházejí mdloby z vyčerpání. Ostatně, to nejlepší ze sebe vydali všichni zúčastnění. Nesmíme opomenout ani Petera Gabriela, autora výtečné hudby (vyšla coby jeho řadové CD Passion) a skvělou kameru Michaela Ballhause využívající v působivých polocelcích vyprahlých marockých exteriérů.

Scorseseho emotivní drama skutečně může provokovat věřící, je však neobyčejně působivým, obohacujícím a dech beroucím mistrov(sk)ým dílem. Svědčí o tom i celá řada úspěchů: v roce 1989 získal film nominaci na Oscara v kategorii nejlepší režie, Barbara Hersheyová dostala Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon a Peter Gabriel stejné ocenění za nejlepší hudbu. Rozporuplné reakce a celosvětové protesty proti údajnému rouhání samozřejmě přispěly k propagaci filmu, jenž se jako nízkorozpočtový stal celosvětovou senzací.

Přes všechny kontroverze se Poslední pokušení kritice líbilo a v mnohém připomělo Scorseseho nejvýznamnější a nejdůležitějští minulá díla: především svým neustálým důrazem na spirituální tón. Prodchnul svůj film pokorou a poctivostí a vnitřní síla některých epizod (např. zmrtvýchvstání Lazara) patří k nejpůsobivějším okamžikům, jaké jsou na filmovém plátně či obrazovkách k vidění. Tento bezesporu ojedinělý pohled na Ježíše, který i přes pár chyb dospěl ke svému předurčení a s radostným výrazem ho dokončil, můžete vidět i vícekrát za sebou a věřím, že se vám neokouká a že se s ním dost možná i ztotožníte.

Co se týká samotných specifik disku, doufejme, že Bonton do původního universalovského vydání DVD nijak závažně nezasáhne. Disk totiž patří k těm technicky nejvydařenějším. Po masteringu neuvěřitelně čistý obraz bez sebemenších nečistot s výtečnou ostrostí, k tomu bezchybně přemixovaný zvuk do působivého prostorového 5.1 s výjimečně plastickým podáním Gabrielovy hudby, prostě vše tak, jak by mělo u tak výjimečného snímku být. A jak již bylo řečeno výše – všechny úvahy marné, disk nevyšel.

Žánr: Drama

Země původu: USA

Rok vzniku: 1988

Původní název: The Last Temptation of Christ

Režie: Martin Scorsese

/p>

Námět: Nikos Kazantzakis

Scénář: Paul Schrader

Původní hudba: Peter Gabriel

Produkce: Barbara De Fina, Harry J. Ufland

Kamera: Michael Ballhaus

Střih: Thelma Schoonmaker

Společnost: Cineplex-Odeon Films, Universal Pictures

Distribuce DVD: Bonton (pův. Universal Pictures)

Natáčeno: na různých lokacích v Maroku

Světová premiéra: 12 srpna 1988 (USA), v českých kinech od 28. ledna 1999

Délka: 164 minut

Přístupnost: od 15 let

Hrají: Willem Dafoe (Ježíš Nazaretský), Harvey Keitel (Jidáš Iškariotský), Paul Greco (zelót), Steve Shill (centurián), Verna Bloomová (Marie, matka Ježíše), Barbara Hersheyová (Marie Magdalena), Roberts Blossom (starý mistr), Barry Miller (Jerobeám), Gary Basaraba (Ondřej), Irvin Kershner (Zebedeus), Victor Argo (apoštol Petr), Michael Been (apoštol Jan), Paul Herman (apoštol Filip), John Lurie (apoštol Jakub), Leo Burmester (apoštol Nathanael), Andre Gregory (Jan Křtitel), Peggy Gormleyová (Marta), Randy Dansonová (Marie, sestra Lazara), Robert Spafford (muž na svatbě), Doris von Thuryová (žena s Marií, matkou Ježíše), Tomas Arana (Lazar), Alan Rosenberg (apoštol Tomáš), Del Russel (směnárník), Nehemiah Persoff (rabín), Donald Hodson (Saduceus), Harry Dean Stanton (apoštol Pavel – Šavel), Peter Berling (žebrák), David Bowie (Pilát Pontský), Juliette Catonová (dívka anděl), Leo Marks (ďábel, archanděl – hlas) a další