V roce 1912 opouští Cimrman své liptákovské útočiště a vydává se na cestu do Traunu u Linze. Toto nevelké město vynikalo v Rakousku pouze ve dvou směrech: byla tu největší továrna na dynamit a největší sirotčinec. Cimrman byl vedením tohoto sociálního ústavu požádán, aby aplikoval své proslulé pedagogické zásady na sirotky.

Náhoda tomu chtěla, že se Cimrman do Traunu nikdy nedostal. Ve vlaku se totiž seznámil s profesorem Sajnerem, který se právě vracel z vědecké cesty po Asii, kde studoval problém dlouhověkosti. Stařičký profesor pojal k Cimrmanovi od první chvíle takovou náklonnost, že mu neváhal sdělit i ty nejintimnější zážitky. Když se ujistil, že mu ostatní cestující v kupé nevěnují pozornost, nenápadně se k Cimrmanovi naklonil, a téměř se dotýkaje ústy jeho tváře, důvěrně mu sdělil, že si ze své výpravy přiváží pravou, v Evropě zatím neznámou asijskou chřipku. Cimrman se vyptal na inkubační dobu a rozhodl se, že chřipku, kterou za devět dní dostane, nepoveze do sirotčince, ale že ji odstůně společně s profesorem Sajnerem. A tak se octl v pošumavském městečku Frymburk, kde Sajner působil jako ředitel starobince. Dostal se tedy do prostředí, stojícího na opačném pólu jeho původního pedagogického zájmu. Ale záhy zjistil, že se problematika starobince a sirotčince v mnohém shodují.

A právě městečko Frymburg je místem, kde vznikla hra Lijavec. Hra čerpá z prostředí starobince, v němž Cimrman strávil své stáří a kde také tuto hru napsal.

Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel k neradostnému poznání: ani jedno z děl, která podepsal, nedošlo k uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec.

Záznam hry pochází ze dnů 5. a 6. prosince 1990 z divadla Solidarita.

Disk obsahuje:

   1. Beseda o Cimrmanově hře Lijavec (37:51)
      hovoří Ladislav Smoljak, Pavel Vondruška, Jaroslav Weigel, Jan Kašpar, Václav Kotek
   2. Hra s opravdovým deštěm: Lijavec (38:45)
      hrají: Jan Hraběta (správcová), Zdeněk Svěrák (vrchní inspektor), Jaroslav Weigel (Formánek), Miloň Čepelka (Pihrt), Petr Brukner (mlynář).

Divadelní režie: Ladislav Smoljak