Tedy, ne že bych Vánoce neměla ráda. Ale nemám je ráda takové, jaké se mi je snaží naservírovat reklamní agentury, letákové akce a obchodníci. A v posledních letech mi občas činí potíže se při slově Vánoční svátky vyhnout všem nepříjemným asociacím, které toto slovní spojení v dnešní konzumní společnosti automaticky v člověku vyvolává.
Když se v naší Delvitě vloni začátkem listopadu objevila nabídka vánočních ozdob a čokoládových kolekcí s upozorněním, že Vánoce se blíží, považovala jsem to za mírně řečeno nevkusné. Letošní rok ale coby Billa přitvrdili, tato akce se posunula ještě o jeden měsíc dopředu. Vyrukovali s ní už začátkem října. Co se nepodařilo Antonínu Zápotockému – totiž udělat z Ježíška Dědu Mráze, to se úspěšně daří vlivu amerikanizující kultury, která dělá z Ježíška Santa Klause. Ježíšek se totiž do marketingových plánů jaksi nehodí. Byl chudý a nepotřeboval nic. Ani kamióny plné Coca-Coly, ani nejnovější mobilní telefony se spoustou megapixelů a dalších zbytečností. Zato Santa Klaus se vyjímá skvěle všude, i v obchodech patřícím vietnamským majitelům, ve kterých úžasně zapadá mezi sádrové trpaslíky, plastové blikátka a veškeré to umělohmotné pozlátko, které přece každý musí mít!
Ale přejděme od lamentování o ztraceném kouzlu vánoc k předmětu tohoto článku, a tím je zvukové CD, které přinesl tento týden svým čtenářům magazín Story. Možná takovéto CD někomu pomůže naladit se na tu „jeho“ vánoční vlnu. Obsahuje celkem pět písní a jeho celková hrací doba je pouhých 18 minut a padesát sekund.
CD bylo vydáno ve spolupráci se Supraphonem, a tak všechny písně pochází právě z jeho portfolia. První písní je Purpura od Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého z roku 1967. Zpívá Naďa Urbánková a Jiří Suchý. Hraje Dalibor Brázda se svým orchestrem. Každý jistě notoricky zná a ví co jde a není třeba dál rozvádět.
Druhá píseň je naprostá klasika – White Christmas, od Irvina Berlinga, bohužel v podání Heleny Vondráčkové. Píšu „bohužel“ proto, že osobně bych dala přednost původní verzi Binga Crosbyho. Ale co naplat, budu se muset spokojit s náhražkou. Připadá mi, že této zpěvačce ta píseň nějak neleze přes pysky, ale na druhou stranu tenhle evergreen nazpíval kde kdo a proto se člověk zkrátka neubrání srovnání s vydařenějšími verzemi. Hraje Václav Hybš se svým orchestrem.
Třetí track nazpívala Petra Janů a jmenuje se O Vánocích. Tato píseň mě nadchla, protože jednak ji moc neznám a Petru Janů jsem vždycky měla hodně ráda. Jednak pro její zajímavý hlas a (zde trochu odbočím od tématu) dále pro spolupráci s Otou Petřinou, kterého beru jako génia českého rocku, hlavně díky albům Superrobot a Pečeť. Petra Janů vytvořila společně s Otou Petřinou album Ročník 50, které v roce 1984, kdy vyšlo, bylo velmi novátorské, a považuji ho za jednu z vzácností své fonotéky. Skladba O Vánocích nese typický rukopis dalšího génia – tentokrát českého popu – Karla Svobody. Text napsal Eduard Krečmar. Refrén písně je docela citlivě zaranžován pro dětský sbor Bambini di Praga a hudbu obstaral Elektrovox. Skladba je z roku 1986.
Čtvrtá skladba je také dnes už českou vánoční klasikou. Jde o tradicionál Amazing Grace, v české verzi s textem Zdeňka Borovce je to píseň Už z hor zní zvon v provedení Karla Gotta z roku 1973. Je to nádherná melodie, které Mistrův dokonalý hlas a procítěný zpěv neubral nic na kráse, naopak. Tuhle píseň pamatuji ještě z fonotéky mých rodičů na vinylovém singlu přehratelném o rychlosti 45 otáček. Zpívá sbor Pavla Kühna a hraje Ladislav Štaidl se svým orchestrem.
Poslední, pátá píseň se jmenuje Nejkrásnější dárek a je věnována jako osobní dárek všech zúčastněných k letošnímu významnému jubileu paní profesorky Jaroslavy Bernardové. Autory jsou Pavel Vaculík a Luboš Nečas. Zpívají Petra Černocká, Helena Viktorinová, Alena Přibylová, Petra Zámečníková, Sylva Schneiderová, Luboš Nečas, Karel Korsa a David Bouša. Osobně nemám tyto kolektivní písně příliš v lásce, neboť si vžy vybavím předvolební agitku v podání Vladimíra Mečiara a jeho spolustraníků. Hraje Max Braun a Lumbarda Dance Summer Band.
Celá kompilace má jednu jedinou vadu – je příliš krátká. Písniček by mohlo být vzhledem ke kapacitě média aspoň jednou tolik. Archivy Supraphonu jsou jistě natolik bohaté, že by bylo z čeho vybírat. Ale je to dárek, a darovanému koni na zuby nehleď. Navíc licenční poplatky OSE taky nejsou jistě zanedbatelné. CD je neprodejné a tak se k němu jinak než přes časopis Story asi nedostanete. Zbývá dodat, že kromě Supraphonu na CD spolupracoval i Česká rozhlas.