Po řadě více či méně podařených (nebo přesněji řečeno spíše nepodařených) filmových příběhů či pseudodokumentů čerpajících z atraktivity kanibalské tématiky, které již v minulosti vyšly u různých vydavatelství, nyní (jak jsme již předběžně upozorňovali) vydal Popron čistokrevný dokument Kanibalové – Legendy a skutečnost, snažící se nahlížet na zmiňovanou problematiku seriózním pohledem. Vychází 2. března 2009 za cenu 99,- Kč, a distribuce je pouze přes POPRON.

Film nese podtitul: Kanibalové nejsou jen legendou, ale skutečností. Vydejte se na fascinující cestu za rituály kanibalských kmenů.

DVD mapuje různá etnika, u nichž se fenomén kanibalismu vyskytuje, a snaží se zodpovědět otázku, kde jsou kořeny tohoto jevu, který na našem kontinentě považujeme za extrémní projev lidského chování.

Přitom nejde jen o samotný kanibalismus jako takový, ale i o další podobné kruté projevy těchto etnik, jako různé aktivity spojené s kultem smrti, kmenovými rituály a zvyklostmi, které pro lidi žijící v tzv. civilizované společnosti, jsou mnohdy těžko pochopitelné a z morálního hlediska neakceptovatelné.

Hned úvodní sekvence doprovázející vstupní titulky nás ve zkratce provede  náhodným sestřihem záběrů vybraných z celého filmu a tak divákovi navnadí tu správnou atmosféru tajemného světa dosud málo probádaných džunglí a primitivních obydlí „divochů“. Kromě záběrů na nádhernou přírodu a panenskou krajinou nepoznamenanou zásahy civilizace, sem tam probleskne i ukázka krvavých scén, o které ve filmu není nouze. Slabší povahy tak možná začnou tušit, o co tu vlastně půjde a mají tak ještě šanci vypnout přehrávač a ukončit sledování filmu.

Jak již bylo řečeno, jedná se o vážně míněný a prezentovaný dokument. To však neznamená, že by si diváci, kteří vyhledávají morbidní scény plné surového násilí a divokého naturalismu nepřišli na své. Zde se možná nabízí otázka, zda tyto scény nejsou poněkud samoúčelné. Na to lze mít samozřejmě různé názory, ovšem tohle není typický cestopisný dokument o životě domorodých kmenů někde na opačném konci světa, dokument o životě jako takovém, popisující domorodé kmeny a jejich zvyky v celé šíři jejich projevů. Film se také nezaměřuje na jedno jediné etnikum. Hlavním záměrem filmu je ukázat projevy kanibalismu a rituály kultu smrti u různých kultur. Tyto mimořádně drastické projevy jsou pro takzvaného „kulturního“ člověka těžko stravitelné a můžou se stát i předmětem odsouzení. Uvědomme si, že evropská kultura vyrostla mimo jiné na křesťanských základech, a křesťanství nepřipouští vraždu a násilí jako takové, o kanibalismu ani nemluvě. Vždyť již v jednom ze základních přikázání –  Nezabiješ! – je otázka odebrání života jinému člověku zakázána. Tyto morální postuláty postupně přešly do širšího povědomí a již několik set let je takové jednání odsuzováno i právním řádem a zákony. Evropská moderní civilizace vychází z těchto předpokladů a kanibalismus, (který se ovšem v minulých letech také několikrát objevil), považuje za zvrhlost a úchylku od normality.

Těmito měřítky ovšem nelze posuzovat například některé domorodé kmeny někde v Amazonii. Mluvíme o několika vybraných nepříliš početných kmenech, které v minulosti odolaly působení misionářů a které se ani během dvacátého století nepodařilo dokonale prozkoumat. Tyto kmeny žijí do dnešních dob v poměrně velké izolaci a i když se díky působení globálních vlivů jejich početní stavy zmenšují, stále existují a mnoho z jejich původních magických praktik v jejich rituálech přetrvává. Pohnutky, které je vedou když ne přímo ke kanbalismu, tak například k trestání různých prohřešků uvnitř komunity nebo k nakládání s mrtvými, jsou pro nás obtížně pochopitelné. Tyto kmeny jsou však na zcela odlišném stupni civilizačního vývoje a jejich religiozita vychází z primitivních forem polyteismu a animismu.

Na druhé straně je to paradoxně opak křesťanství, co nám brání pochopit zvyky domorodců. Je to čirý materialismus a jeho další projevy jako konzumismus, které naši společnost přivedly od jakýchkoliv duchovních hodnot. Po životě na zemi, který je pro většinu jen každodenním bojem o ekonomickou prosperitu, není nic. S mrtvými nás nepojí nic víc než jakási vzpomínka. U domorodých kmenů je tomu ale jinak. Jejich provázanost se světem mrtvých je mnohem silnější než u nás. Je to svět duchů, dobrých i zlých, který ovlivňuje život obyvatel džungle na každém kroku. Mluvíme-li o tom, že odstranění kanibalismu je prvním krokem na cestě k civilizaci, musíme si uvědomit, že tento jev nelze posuzovat podle našich principů a duchovních postojů. Ve skutečnosti zmírňuje magicko náboženskou koncepci jiných kultur založenou na víře zdědění životní síly, která je vlastní všem živým bytostem, a zděděním jejich duševních a nadpřirozených vlastností, které lze převzít snědením oběti.

S průvodcem navštívíme souostroví Vanuatu neboli Nové Hebridy, kde se podle dostupných faktů odehrál koncem šedesátých let poslední známý případ kanibalismu. V údolí řeky Gualaquiza žije kmen Shuarů, posledních lovců lebek. Ti přežili genocidu španělských konquistadorů a pronásledování kolonistů. Shuarové mají dlouhou historii přežití a obrany proti invazím a dlouho měli pověst lovců lebek. Jsme svědky bitvy Shuarů s nepřátelským kmenem o územní nároky. Jejich kruté zvyky se během času změnily na obchodní praktiky. Ještě počátkem třicátých let minulého století bylo možno natrzích severní Ameriky a Evropy koupit lidskou hlavu jako trofej. Zatímco se na trzích v prodávaly pravé i falešné lidské hlavy, mezi tyto obyvatele pralesů přicházeli misionáři s cílem změnit jejich kruté zvyky. Aby tohoto cíle dosáhli, byla země, kde Shuarové žili, rozdělena na provincie, které přináležely různým misionářským řádům – Jezuitům, Dominikánům, Františkánům a Salesiánům.

Budeme svědky obřadu kmene Shuarů, za jehož účelem kmen unesl dívku. Obvykle se tyto obřady provádějí, aby kmen získal sílu oběti, ale v tomto případě slouží k tomu, aby potvrdil nadvlády jedné skupiny nad druhou tím, že bezbrannou oběť zabijí. Z různých forem, které vedou ke kanibalismu, je v tomto případě pomsta.

Kanibalismus se jako magický, spirituální obřad, týká přenosu duše mrtvého na živého člověka, ale v těchto oblastech působí jako společenská kontrola toho, že pravidla komunity se musí respektovat. Kanibalismus může být motivován pohrdáním, pomstou, hněvem a nenávistí, nebo strachem z návratu duše mrtvého. V tomto případě je konzumace prováděna dlouhým utrpením, při kterém je oběť mučena a nucena pozorovat, jak účastníci obřadu pojídají části jejího těla. Kanibalismus může v jedné z mnoha forem být i důsledkem hladu. Masakr chycené dívky je v tomto případě příkladem exokanibalismu spíše než pomstou.

Jinou formou kanibalismu je tzv. endokanibalismu, kdy je pojídán mrtvý příslušníky z téhož kmene nebo často i z téže rodiny. Tato forma kanibalismu je součástí obřadu, který je projevem lásky a přízně k mrtvému.

Dále se vypravíme za kmenem Asmatů na Paupuu na Nové Guinei. Sousedními kmeny byli Asmatové označováni za „lidi, kteří pojídají jiné lidi“. Asmatové nepovažují smrt za přirozenou událost. Jsou přesvědčeni, že je to důsledek prokletí nepřítele a proto je nutno ji pomstít. Příslušníci kmene Asmatů již dnes lov lebek nepraktikují a příslušníci starší generace včetně kmenového šamana to považují za úpadek a degeneraci, a mají obavy, že duchové se jim proto budou mstít a postihnou je neúroda a nemoci. Ve skutečnosti je tomu ale paradoxně přesně naopak. Nemoci, kterým padly za oběť celé populace měly někdy příčinou v pojídání lidského mozku, který obsahuje priony, silně infekční bílkovinné částice, které jsou po požití extrémně nakažlivé.

Film je průběžně prokládán historickými záběry a černobílými raritními materiály, které dokumentují historii pronikání do těchto oblastí v minulosti a které zachycují některé rituály, které se v této podobě již dnes u domorodců nepraktikují.

I když toto DVD je určeno spíše pro otrlejší diváky, přináší velmi zajímavý pohled nejen na kanibalismus, ale i na život některých etnik ve vztahu ke kultu smrti. Ty nejbrutálnější záběry jsou ovšem vždy předem avizovány upozorněním, že nyní bude následovat zvlášť kruté zobrazení a tudíž se mohou slabší povahy na chvíli odvrátit. I tak ovšem nedoporučujeme sledovat těsně po jídle.

Originální název: Cannibali: Leggenda O Realtá / Cannibals, Legend Or Reality …

Autor komentáře: Brunno Mattei

Poradce: Daniele Di Stasio

Antropologický poradce: Pierluigi Tentori

Produkce: Diamonds International Film, La Perla Nera Production

Producent: Gianni Paolucci

Střih: Daniele Campelli

Hudba: Beat Records

Technická režie: David Hunt