Pětidílná válečná epopej přináší sugestivní obrazy z posledních let druhé světové války. Byla natáčena bez ohledu na rozpočet, aby bylo dosaženo maximálních historických i technických detailů. Snímek, na kterém se kromě filmařů bývalého Sovětského svazu podíleli i tvůrci četných evropských zemí, je zajímavým uměleckým dokumentem a má nespornou šanci nabídnout poutavou podívanou.
Například tanková bitva u Prochorovky byla natáčena dva měsíce. Dokumentární materiály ze sovětských, amerických, britských, německých a francouzských archivů ve spojení s hraným filmem vytváří unikátní divácký dojem. Ve filmu vystupují pouze reálné postavy a samotní vojenští poradci byli účastníci 2. světové války.
První část je věnována největší tankové bitvě druhé světové války, která se odehrála v létě 1943 u Kurska. Střetla se zde vojska sovětských a německých armád. S použitím vojenské techniky, která nemá v historii filmu obdoby, se doslova staneme účastníky této mohutné vojenské operace.
Odezva pamětníků i nově vidoucích je vcelku pozitivní:
Jedná se o mistrovské dílo sovětského filmu, které strká do kapsy většinu tehdejší západní tvorby v čele s hrůznou Bitvou v Ardenách. Veškerá data – jako přesné časy zahájení operací, zúčastněné jednotky, diveze, armády, fronty, jejich velitelé a dokonce i postavy veliteků (kdo zná fotografie Mannsteina, jenom žasne, kde našli jeho dvojníka) naprosto přesně odpovídají skutečnosti. Navíc není série prakticky vůbec ideologicky poznamenaná, dovedete si něco podobného představit v naší kinematografii v roce 1970? Stalin není geniální vojevůdce, bez kterého by se Rudá armáda rozpadla. Naopak! Hlavní slovo při plánování má STAVKA, což je od Citadely taktéž pravdivý historický fakt. Naprosto nečekaná pro mě byla i nezanedbatelná a opakovaná zmínka o jiných válčištích.
Zobrazení dějin není úplně poplatné době vzniku, tj. stylu Sovětský svaz a jeho hrdinná Rudá armáda byly ve 2. světové válce nejlepší a nikdo na ně neměl. Fascinující jsou davové tankové scény (byť mi přišlo divné, že se tanky pohybují po jakýchsi pláních, dodaleka tanky rozježděných), z nich vede přechod běloruskými bažinami, který občas vypadal, jako že ani není hraný. Zajímavé je také plýtvání scénami, které musely být velmi pracné, a teď se jen "hodí" pod titulky anebo skončí dříve, než vás jejich monumentalita dostane.
Opravdu zajímavé je, že se tvůrci nezaměřili pouze na východní frontu, ale alespoň informativně se snaží postihnout i činnost západních spojenců, kteří nejsou líčeni nijak negativně. Dokonce nemám pocit, že by Němci byli vždy prvoplánově karikováni a zavrhováni, z rozhodování sovětských velitelů je znát respet z nepřítele a jeho bojového umění. Tam, kde by jinde byly triumfální věty o vítězství u Stalingradu, neváhá se Stavka probírat následným debaklem u Charkova. Vůbec scény ze zázemí jsou asi největší hodnotou filmu. Bitvy jsou slabší, ale vpravdě monumentální. Pokud má být na plátně 100 tanků, je tam 100 tanků.
Samozřejmě je tu místo na patos a hrdinství ruských vojáků, ale není ho zas tolik, dokonce se objevují i jevy jako strach či zbabělství.
Pochopitelně toto dílo nemohlo ujít pozornosti tehdejšího tisku, první obšírnější informace v časopise Kino se objevila v čísle 9 ročníku XXV., které vyšlo 30. dubna 1970. Na straně 7 až 9 je článek s názvem Osvobození Evropy:
I při uměleckém zobrazování historických událostí se zřejmě uplatňuje jeden ze základních zákonů vědy: postupovat od jedinečného k obecnému.
Proto v prvním, bezprostředním, zhruba deset let trvajícím období po skončení druhé světové války tvořila tato těžká zkušenost lidstva většinou jen pozadí, někdy dokonce i pouhou kulisu pro příběhy jednotlivců, kteří se dostali do válečného víru, hrdinů, jejichž životní osudy válka nesmazatelně poznamenala.
V druhém období se role vyměňují: zobrazení samotných válečných událostí se i v hraných filmech dostává do popředí a jednotliví účastnící bojů slouží k tomu, aby se jejich prostřednictvím ukazoval vliv válečných událostí nejen na osudy lidstva, ale i lidí. Tak vytvořily západní kinematografie filmy o letecké bitvě o Anglii, o „nejdelším dni" – otevření druhé fronty, o boji o Paříž; tak se sovětská kinematografie vyrovnala se Stalingradskou bitvou i s dalšími rozhodnými údery, zasazenými nepříteli.
Ale dvacet pět let, která se právě dovršují od konečného vítězství nad fašismem, si žádá pohled ještě celistvější, zahrnující i hodnocení, jaké umožňuje teprve odstup skutečně historický. A protože u čtvrtstoletého odstupu se už dá mluvit o skutečné historii, pustila se sovětská kinematografie do gigantického úkolu, k jehož rozlehlosti, náročnosti a nákladnosti se dá jen částečně přirovnat nedávný Bondarčukův přepis Tolstého Vojny a míru. Pustila se do firmového zobrazení OSVOBOZENÍ EVROPY – do komplexního historického panorámatu hlavních vojensko-politických událostí v Evropě v letech 1943-1945, jejichž těžištěm byl vítězný postup sovětských vojsk od definitivního zvratu na sovětsko-německé frontě, k němuž došlo v bitvě u Kurska, až po dobytí Berlína.
Tři z pěti plánovaných dílů tohoto filmu jsou již dokončeny. OHNIVÁ DUHA je věnována bitvě na Kurské šíjí, PRŮLOM líčí překonání německé obranné linie na Dněpru na podzim téhož roku, SMĚR HLAVNÍHO ÚDERU vykresluje útočné operace v Bělorusku a na Litvě na jaře 1944. Zbývající dvě části – BALKÁN a BITVA O BERLÍN – mají být dokončeny v roce 1971.
Na filmovém plátně – jde samozřejmě o barevný 70 mm film – se objeví desítky tisíc statistů a stovky známých herců z SSSR, NDR, Polska, Rakouska a Itálie. Natáčelo se i v Polsku, NDR a Jugoslávii, aby bylo dosaženo co největší věrohodnosti obrovského počtu zobrazovaných událostí. Vždyť jenom ve třetím dílu, ve SMĚRU HLAVNÍHO ÚDERU, se děj přenáší z moskevských ulic do Normandie, kde probíhá vylodění Spojenců, z kabinetu britského velvyslance do kanceláře Hitlerovy (Fritz Dietz), z pracovny Rooseveltovy (S. Jaskiewicz) ve Washingtonu do kremelské pracovny Stalinovy (S. Zakariadze), z pozorovatelny generála Batova do bunkru polního maršála Keitela, z úřadovny Goebbelsovy do Verony, kde dochází k popravě italského ministra zahraničí, hraběte Ciana, zetě Mussolíního (Ivo Garrani)… K těmto historickým postavám se v ostatních dílech připojuje Churchill, Žukov, Rokossowski, Koněv, Vasilevskij a mnohé další historické osobnosti.
Už první díl této pentalogie -OHNIVÁ DUHA – má v mnohém napovědět, jakou nelehkou cestou je metoda umělecké rekonstrukce, která se stala hlavním tvůrčím principem režiséra Jurije Ozerova a jeho spolupracovníků, scenáristů J. Bondareva, O. Kurganova a kameramana I. Slabněviče.
V okolí Kursku chtěl Hitler zvrátit nepříznivý vývoj situace po stalingradské porážce a pokračovat odtud ve slíbeném útoku na Moskvu. Na poměrně malé frontě proto soustředil na 900 000 vojáků,10 000 děl a minometů, 2700 tanků a 2000 letadel. Obdobné množství válečného potenciálu zde soustředilo i sovětské velení. Zatímco v dosud natáčených filmech byly takovéto bitvy inscenovány, t.j. přizpůsobeny hlediskům vnější atraktivnosti (zmenšují se při tom proti skutečnosti například vzdáleností mezi střelci v rojnici, mezi tanky, děly atd., zkrátka vše se zhušťuje, aby se do obrazu vešlo co nejvíce „akce"), zde je tato obrovská bitva v podstatě rekonstruována: rozložení sil i vedení boje odpovídá totiž skutečnosti i při častých, velmi působivých záběrech, pořizovaných z velké výše. Snahu o dosažení nejvyšší autentičnosti dokresluje i fakt, že je ve filmu použito na sto původních letadel, starých přes čtvrt století, jejíchž nasazeni ve vzduchu postavilo na hlavu všechny dosud platné technické normy.
OSVOBOZENÍ EVROPY je budováno – podle výpovědi prvních diváků – ve třech rovinách, které se dají vojenskou terminologií označit jako strategická, operační a taktická.
V rovině strategické vystupují řadovi vojáci a důstojníci v téže dramatické funkci, jakou mají v normálních fabulačních filmech s válečnou tematikou. V rovině operační jsou vedeni velitelé divizí, armádních sborů a armád -historické postavy z obou stran fronty; jejich dramatickým úkolem je především komentovat průběh zobrazovaných bitev. Strategická rovina pak ukazuje nejvyšší vůdce a politiky, uvádí diváky do rozhodujících mezinárodních zápasů, je nosným pilířem celého filmu. Jejím prostřednictvím lze nahlédnout do zákulisí německé vojenské mašinérie, zúčastnit se jednání na Teheránské konferenci, spatřit krizi Mussoliniho režimu, varšavské povstání, boje Jugoslávských partyzánů a další významné události těchto let. Autoři se při tom snažili pevně přidržovat historických faktů, včetně těch, které dosud nebyly široce publikovány.
Všechno tedy svědčí o tom, že se sovětským filmovým pracovníkům podařilo vytvořit dílo, důstojné historické oslavy – oslavy 25. výročí vítězství nad fašismem, oslavy osvobození Evropy.
Žánr: Drama / Válečný / Dokument / Romantický
Země původu: Sovětský svaz / NDR / Posko / Itálie / Jugoslávie
Rok vzniku: 1968
Délka: 88 minut
Původní název: Освобождение – Огненная дуга (Фильм первый)
Světová premiéra: 7. května 1970
Režie: Jurij Ozerov, Julius Kun
Scénář: Jurij Ozerov, Jurij Bondarev, Oskar Kurganov
Hudba: Jurij Levitin
Kamera: Igor Slabněvič
Společnost: Mosfilm
Hrají: Nikolaj Oljanin (kapitán Cvetajev), Larisa Golubkina), Boris Zajděnberg (major Orlov), Valerij Nosik (seržant Dorožkin), Sergej Nikoněnko (Saška), Vsevolod Sanajev (podplukovník Lukin), Vladimír Samojlov (plukovník Gromov), Michail Uljanov (maršál Žukov), Jan Englert (Ppor. Jan ‚Janek‘ Wolny), Buchuti Zakariadze (Stalin), Fritz Diez (Hitler), Hanjo Hasse (Hans Günther von Klug), Florin Piersic (Skorzeny), Barbara Brylská (Helena), Peter Sturm (generál Jodl), Daniel Olbrychski (poručík Henryk Dabrowski), Gerd-Michael Hennenberg (generál Keitel), Alexej Glazyrin (Pantelejmon Ponomarenko), Vladimír Koreněv (kapitán Něustrojev), Michail Gluzskij (Rjažencev), Michail Nožkin (Jarcev), Irina Azer (spojka Táňa), Eduard Izotov (Alexej Berest), Vladlen Davydov (generál Rokossovskij), Alexandr Barušnoj (Alan Brook), Jurij Pomerancev (Andrej Vlasov), Jurij Durov (Churchill), Vladislav Strželčik (generál Antonov), Jevgenij Burenkov (maršál Vysiljevskij), Pjotr Ščerbakov, Sergej Charčenko (generál Batunin), Grigorij Michajlov (generál Malinin), Dmitrij Vasiljevič Fraňko (generál Rybalko), Pjotr Glebov (generál Rotmistrov), Jurij Legkov (generál Koněv), Lev Poljakov (generál Grečko), Nikolaj N. Ruškovskij (generál Moskalenko), Vladimír Zamanskij (generál Batov), Nikolaj Rybnikov (generál Panov), Valerij Karen (generál Gagramjan), Ivan Pereverzev (generál Čujkov), Michail Postnikov (generál Sokolovskij), Sergej Ljachnickij (generál Bogdanov), Alexej Presnecov (generál Ruděnko), Anatolij Kuzněcov (generál Zacharov), Alexandr Afanasjev (generál Leljušenko), Alexandr Smirnov (generál Barsukov), Nikolaj Lebeděv (generál Krasovskij), Anatolij Romašin (generál Šatilov), Viktor Borcov (generál Orel), Nikolaj Bogoljubov (maršál Vorošilov), Alexej Alexejev (generál Kuzněcov), Georgij Tusuzov (italský král Viktor Emmanuil), Nikolaj Jeremenko (Tito), Igor Ozerov (Leontjev), Jurij Kamornyj (Vasiljev), Jurij Dubrovin (Vestovoj), Ivan Mikolajčuk (Savčuk), Michail Kokšenov), Pjotr Ljubeškin (podplukovník Korkin), Roman Tkačuk (generál Jepišev), Konstantin Tyrtov (generál štábu Voroněžského frontu), Viktor Bajkov (Molotov), Viktor Avdjukov (major Maximov), Valentin Gračjov (radista), Kljon Protasov (generál Štěmenko), Konstantin Zabelin (generál Katukov), Vladimír Gerasimov (Kruglikov), Angelika Waller (Eva Braunová), Horst Giese (Göbbels), Ivo Garrani (Benito Mussolini), Tadeusz Schmidt (Zygmunt Berling), Franciszek Pieczka (seržant Pelka), Stanislaw Jaskiewicz (Franklin D. Roosevelt), Alfred Struwe (von Stauffenberg), Erich Thiede (Himmler), Vasilij Šukšin, Hardy Krüger
Жанр: мелодрама, драма, военный
Cтрана: СССР, Италия, Польша, Германия (ГДР)
Год: 1968
Длительность: 93 (118) минут
Pежиссер: Юрий Озеров, Джулиус Кун
Cценарий: Юрий Бондарев, Оскар Курганов, Юрий Озеров
Композитор: Юрий Левитин
Oператор: Игорь Слабневич
Премьера: 7 мая 1970
Údaje o DVD:
Zvuk: Dolby Digital 2.0 rusky, česky
Titulky: česky
Obraz: barevný 4:3 (1,85:1)
Bonus: žádný