Deník Šíp v úterý 15. července 2008 splatí další z dluhů, které zbývají v příbalové produkci. Na tento den je oznámena pohádka-nepohádka Panna a Netvor za cenu 42,– Kč. Kdo ví, třeba se dočkáme i dalších kousků Juraje Herze.

Film je ztvárněním věčně živé pohádky o krásce a zvířeti. Vypráví příběh o krásce Julii, která svou láskou vysvobodí prince ze zakletí. Její dobrota a láska vrátila nešťastnému princi, zakletému do podoby netvora, lidskou tvář. Režisér Juraj Herz však tuto pohádku natočil v drsnější a syrovější poloze.

 

Slavnou strašidelnou pohádku, původně francouzskou, o princi začarovaném do děsivé zvířecí podoby, jehož vysvobodí až čistá láska, využil režisér Juraj Herz k vizuálně působivé podívané, která těží z tajuplných, stísněných prostor i z lyricky laděného vyprávění. Osudy třetí a nejkrásnější dcery zchudlého kupce, která se dobrovolně vydá do zakletého zámku, aby zachránila svého otce, původně zpracoval jako básnivou hru František Hrubín. Režisér oproti tradici nevtiskl netvoru lví podobu, nýbrž jej vybavil zlověstným ptačím zobanem.

 

A něco speciálního pro pamětníky. Pamatujete časopis Kino? Stál 2,50 a vycházel každý týden:

Nevěděl jsem, jestli v kotli je jen zelenavá zpěněná voda nebo polívka, ale řekli mi, abych míchal, tak jsem míchal. Vě hranatých škrpálech mě zábly nohy, i když mi dali tlusté punčochy s gumovými podvazky. Na bradu mi nalepili strniště z nakrátko postříhaných vlasů, na dvůr apdaly řídké sněhové vločky a plameny olizovaly měděný kotel, zavěšený na rezaté čtyřnožce. Promrzlýma nohama jsem přistrkoval polínka, jak se ohniště rozpadalo. Slepice, kterou drželi příliš dlouho vzhůru nohama, neměla sílu plácat křídly před kamerou a to jí o pár minut prodloužilo život. Vykuchané prase s rozporkou mezi zadníma nohama viselo na dřevěné šibenici s řezníkům šla s každým vydchnutím pára od pusy. Sekyrka se zakousla do sněhem poprášeného špalku a peří zůstalo přilepené na jejím ostří. Děvečka nesla pecny chlebů a pošilhávala po jitrnicích, narovnaných na vydrhnutém stole. Popravená slepice tloukla křídly ostošest. Po zemi rozházeli slámu, protože tak se to dělá na zabíjačkách, a čeledíni vlekli za uši strachem polomrtvé čuníky, kterým nikdo nevysvětlil, že se nemusejí bát. Černé tele s promodralým jazykem a s vypoulenýma očima doskákalo kek kotli, v němž jsem míchal polívku. Mávalo se statistou pověšeným na šíji jako na rodeu a vyhnalo z lavice u zdi ženské, které škubaly peří. Šedivý pan Voska ve vysokých jezdeckých holinkách naléval řezníkům víno do porcelánových hrnků: chystal svatební hostinu pro dvě starší dcery najednou a netušil, co se stane s tou třetí, až pro ni ve zpustlém zámku uprostřed lesů utrhne planou růži.

 

Žlutavé dravčí oči zahlédnete ve střepu zrcadla, sevřeném mezi pařáty. Když se pařáty stáhnou, zůstane na zrcadle krvavý otisk. Dokud byl Netvor samotný, byl šťastný: jeho duše nevěděla, co je to cit. Zvířecí zvyky ho omezovaly, ale zároveň chránily, teď se však štítí sám sebe. Hovoří lidským hlasem a ví, že je to prokletí. Není ani zvířetem,ani člověkem. „Nikdy mě nesmí spatřit,“ zařekne se. „Umřela by hrůzou…“

 

Sněhový poprašek se usadil na střechách stájí. Vločky tiše vířily. Ze zaříznutého kozla na korytci se kouřilo. Ušmudlaný kluk koukal na řezníky a cucal jitrnici. „Jez pořádně!“ křikl Juraj Herz. „Ty neumíš jíst nebo co?“ Z kluka lezlo jako z chlupaté deky, že mu jitrnice nechutná. Poděšení čuníci tyčeli a na zablokovaných nohách pod sebou hrnuli slámu.

 

„Neuvažuju o to, jestli je to film pro děti nebo pro dospělé,“ řekl Juraj Herz. Tuhle pohádku natočil Jean Cocteau v roce 1946; Jean Marais hrál Zvíře, Krásku Josette Dayová. Cocteau si tenkrát taky nelámal hlavu, do kterého šuplete jeho film zastrčí; věnoval ho „těm, kteří si zachovali něco ze svěžesti dětství, i těm, co už jsou utahaní životem.“

Blonďatá Kráska Zdena Studénková taktak že Netvora neuvidí v odrazu lesklé plochy piána: v posledním okamžiku stačí s bušícím srdcem vytrhnout podpěru křídla. Příběh už se málem chýlí ke konci, když prvně zahlédne Netvorovy ruce; lidské ruce, které by teď už nedokázaly zardousit ani koloucha.

 

Zakletého prince hraje Vlastimil Harapes. Zvířecí tvář ho vyloučila ze společenství lidí, lidské ruce ho vyřazují ze společenství šelem. Masku mu vymodelovali na sádrový odlitek tváře; k lícním svalům přiléhají laminátové nástavce, které reagují na každý pohyb čelisti. Jazyk a sliznice jsou ze želatiny. Kontaktní čočky způsobují, že baletní eso vidí žlutě, pokud je má na očích. Mezi špínou a slizem probleskuje z masky drahokam. Je to studenější, hrůznější, méně komunikativní hlava Netvora než radiční tvář s rysy kočkovité šelmy. Vítr způsobí, že Kráska tu hrůzu přece jen uvidí – závan odhrne záclonu a skleněná výplň dveří se na okamžik stane osudným zrcadlem.

 

Tele s promodralým jazykem minulo o vlas čtyřnožku s kotelm horké polévky. Ženské si znovu sedly na lavici a škubaly slepice. Panu Voskovi hodili přes ramena prošívanou horolezeckou bundu,aby nezmrzl jako preclík. Pivem a rozetřeným česnekem potíraný kozel se otáčel v tetelivém žáru nad ohněm. Vítr harašil ve zčernalých korunách, hnal řídké vločky vzhůru a kameraman Macháně chváli Zeissovy objektivy se světelností jedna celá čtyři; i plamínek svíčky stačí přisvítit tak nízkou hladinou, že jeho záři zachytíte v přirozené intenzitě. Ale dávejte pozor při detailech – když máte úplně odcloněno, ostřete na oči na centimetr přesně.

 

Podupával jsem ve škrpálech a punčochách na gumu, strkal nos do teplé vůně nad kotlem, poslouchal jedním uchem a nakukoval do scénáře, který podle Františka Hrubína napsal Ota Hofman. Na deskách stálo Kráska a zvíře, ale jestli se pamatuju dobře, Juraj Herz říkal Panna a Netvor.

JAROSLAV VOKŘÁL

Tak tenhle text vyšel v čísle 10 ročníku XXXIII., s datem 16. května 1978 na stranách 8 a 9. Konečně jsem se prohrabal ke svým archivům, tak snad bude kde čerpat obsáhlejší informace.

Žánr: Pohádka

Země původu: Československo

Rok vzniku: 1978

Délka: 88 minut

Premiéra v kinech ČR: 1. března 1979

Režie: Juraj Herz

Námět: František Hrubín (divadelní hra), Ota Hofman

Scénář: Ota Hofman, Juraj Herz

Produkce: Karel Kochman, Petr Prejda, Pavla Marková

Hudba: Petr Hapka

Kamera: Jiří Macháně

Společnost: Filmové studio Barrandov – výrobní skupina Oty Hofmana

Hrají: Zdena Studénková (Kráska Julie), Vlastimil Harapes (Netvor), Václav Voska (otec), Jana Brejchová (Juliina sestra Gábinka), Zuzana Kocúriková (Juliina sestra Málinka), Josef Laufer (ženich), Marta Hrachovinová (děvečka), Karel Augusta (nápadník), Josef Langmiler (nápadník), Vít Olmer (jezdec), Jan Přeučil (jezdec), František Svačina, Milan Hein

 

Údaje o DVD:

 

Zvuk: Dolby Digital 2.0 česky

Titulky: anglicky

Obraz: 4:3

Bonus: Filmografie, Fotogalerie, Rozhovory (Juraj Herz, Vlastimil Harapes, Zdena Studénková), DVD-ROM (wallpapery, šetřič, odkazy na partnery DVD)