Český celovečerní barevný film byl natočen podle stejnojmenné dramatická báchorky zakladatele moderního českého divadla Josefa Kajetána Tyla, která patří nejen k nejznámějším a nejoblíbenějším hrám tohoto autora, ale českého divadelního repertoáru vůbec. Autor scénáře se držel přísně Tylovy předlohy, vyprávějící o dudákovi Švandovi, který se pro peníze a slávu vydal do ciziny, ale u kterého nakonec vítězí láska k vlasti. Věčně platnou hodnotou „Strakonického dudáka" je horoucí Tylovo vlastenectví a nesmiřitelný odpor proti kosmopolitismu. A tu se právě autoru filmu podařilo vyzvednout to, co bylo dříve naším divadlem Tylovi soustavné odpíráno — jeho vlasteneckou a revoluční bojovnost.

Lesní žínka Rosava se zamilovala do člověka, proto se na ni rozhněvala královna lesní říše. Rosavy syn Švanda se nemůže oženit s Dorkou, protože je chudý. Proto podlehne vyprávění Šavličky a rozhodne se ve světe získat peníze a slávu. Švanda má úspěch se svou muzikou, neboť mu lesní panny vdechly kouzelné zvuky. Dudák uzdraví svojí muzikou i princeznu Zuliku, která si ho za to chce vzít. Když se to dozví Dorotka, jde Švandu hledat s muzikantem Kalafunou. Švandův „impresário“, takškář Vocílka, namluví králi, že Dorotka i Kalafuna jsou pomatení. Princ Alamír, bývalý Zuličin ženich se jí nevzdává a Švandu nechá uvěznit. Z vězení mu pomohou kouzelné dudy. Vrací se však bez peněz … Kalafuna a Dorotka se také dostanou domů. Dorotka nechce o Švandovi ani slyšet. Až když mu hrozí nebezpečí, Dorotka ho zachrání. Královna lesní říše je dojatá a bere na milost i zapuzenou Rosavu.

Netušili by jste, kým vším se zaštiťoval Karel Steklý, když usiloval zfilmovat v roce 1955 Tylovu hru Strakonický dudák aneb Hody divých žen. A to měl projekt požehnaný oslavou stého výročí Tylovy smrti. Nejprve oprášil dobrozdání Elišky Krásnohorské: „Humoristická filzofie našeho lidu, jehož těžké srdce i jeho lehká mysl, jeho tažné choutky i jeho dobrá duše, jeho lehkověrnost, poctivost, veselost i zpěvnost – ejhle, toť směs živlům, kterým prodchnuta i zbavena ryze národní tato hra, nejpůvodnější to Tylův kus.“

Jako ideologická záštita byl aktivován Zdeněk Nejedlý. Jeho podíl i na filmové adaptaci byl podle autora a režiséra Karla Steklého tak zásadní, že se musíme divit, proč není soudruh akademik uveden jako další scénárosta: „Zdeněk Nejedlý právem postavil Josefa Kajetána hned vedle Boženy Němcové a Bedřicha Smetany. Zdeněk Nejedlý také svými projevy a články narýsoval cestu, po které bylo nutno jít, chceme-li našemu lidu Tyla v jeho pravé podobě dát“.

Chytrý režisér si tím získal alibi, neboť se rozhodl, že zachová co nejvěrnější podobu předlohy, protože co předělávat a co vylepšovat? A jestli se to někomu nebude líbit, ať si zkusí vyskakovat proti takové kapacitě! Několik ‚odvážných‘ kritiků se našlo, ti však kritizovali pochopitelně Steklého, nikoliv Nejedlého.

Diváci, kteří znají dobře Tylovu hru, poznají, že autor filmové adaptace přece jen přidal dvě epizodní scénky: Dorotčin pěvecký výstup před vlasteneckými umělci z Prahy a extempore s anglickým kupcem.

STRAKONICKÝ DUDÁK, ČR, 1955, 107 minut,
Bonusy: slovo historika, fotografie, biografie a filmografie, soudobá dokumnetace, soudobá dokumentace na DVD-ROM, rozhovory.
Obraz: 4:3, PAL, barevný
Titulky: anglické a české pro neslyšící
Formát: DVD 9
Regiony: ALL
Interaktivní menu: český jazyk

Vyrobil: 1955 Studio uměleckého filmu
Premiéra: 16. prosince 1955

Hrají: Josef Mixa, Ladislav Pešek, Jana Ebertová, Jaroslav Průcha, Marie Tomášová, Rudolf Deyl st., Jaroslav Vojta, Josef Bek, František Šlégr, Rudolf Hrušínský, Karel Jičínský, Vítězslav Vejražka, Věra Benšová, Jiřina Petrovická, Vlasta Fabianová, Květa Fialová, Růžena Gottliebová, Eva Svobodová, Luděk Pilc, Emil Kadeřávek, Jiří Němeček, Josef Hlinomaz, Oldřich Hoblík, Stanislav Langer, Věra Burešová, I. Plecitý, J. Mothejzlík, Z. Skaličková, Vlastimil Jílek, Oldřich Stodola

© Národní filmový archiv
® 2007 Filmexport Home Video s.r.o.