Sedm rozpustilých Brownovic dětí, které s důmyslnou rafinovaností vyhnaly z domu sedmnáct chův, zdaleka není jedinou starostí ovdovělého pana Browna. Krachujícího majitele pohřebního ústavu drží nad vodou jenom štědré příspěvky jeho panovačné tety Adelaide, která je ovšem rozhodnutá svůj finanční kohoutek zavřít, pokud se pan Brown do měsíce znovu neožení.

V letech 1964-74 vyšly v Británii postupně celkem tři dětské knihy o chůvě Matildě a jejích svěřencích. Ty později posloužily oscarové herečce a scenáristce Emmě Thompsonové jako základ k filmu, v němž sama hraje hlavní roli chůvy, která je tak trochu čarodějnice. A to dokonce čarodějná specialistka na převýchovu nezvladatelných dětí. Na první pohled jde o námět, s jehož různými variantami jsme měli nejednou tu čest v literatuře i filmu. Kdo ale říká, že pohádky jednou za čas nesnesou mírnou recyklaci?
 
Speciálně tahle úprava navíc filmu přidala vítaný černohumorný nádech. Pan Brown (Colin Firth) je vdovec a pracuje v pohřebním ústavu, což je možná ještě nejveselejší stránka jeho existence. Když se totiž ze zaměstnání vrací domů, najde omšelé staré sídlo, jehož spadnutí brání pouze finanční přízeň jinak velmi protivné tetičky Adelaide (Angela Lansburyová), a v něm sedm potomků v pokročilém stadiu rozjívenosti. Teď ke všemu hrozí, že vítaný zdroj peněz vyschne, jestli se pan Brown znovu neožení, jak mu přísná teta nařídila. A svatba zase nebude, dokud se nepodaří sedm ďáblíků postavit do latě. Jenomže z domu právě s řevem utekla už sedmnáctá chůva a zprostředkovací agentura s povedenou rodinkou nechce dál nic mít. Ideální čas pro zásah Nanny McPhee, chůvy s neortodoxními pracovními metodami, dvěma bradavicemi a jedním vykotlaným zubem.

Nesporným trumfem filmu je  dětský casting, který jinak patří k nejčastějším slabinám. Všichni malí herci do svých rolí sednou, zvládnou být přirození a nepřehrávat, pokud to scénář nevyžaduje. Škoda jen, že muselo dojít na nevtipné klišé „mluvícího nemluvněte“, rozdělení dětské bandy na přirozeného vůdce, obrýleného vynálezce, jedlíka a další tradiční typy je nicméně využito velmi dobře.
 
S postupujícím časem nabírá na obrátkách i výchovná linie postavená na myšlence, že děti vede k nesnesitelnému chování trauma ze ztráty matky, a tím pádem v nich stačí to dobré jenom probudit. V tomhle bodě Thompsonová pravděpodobně svého nedosáhne – průměrnému zlobivému svišti z  publika asi nejvíc utkví v paměti, jak Brownovic ratolesti dokázaly na plátně úžasně řádit. Víc však může zaskočit náhlý obrat ve stylu vyprávění, kterého se dočkáme těsně před koncem: Na posledních pár minut se pestrobarevnost i humor vytratí, aby udělaly místo dojemnému zasněženému finále. Nebýt úžasně se šklebící Angely Lansburyové, která jej uvede šokovaným zvoláním „Incest?!“,  byl by závěr přece jen na hranici únosnosti. Takhle vás snad jen napadne, že filmy jako Kouzelná chůva by televize měla vysílat na Vánoce místo některých bezkrevných studiových pohádek. Mají totiž vtip, přiměřenou dávku sentimentu a jejich „rodinnost“ překvapivě neznamená, že by byly hloupé nebo nanicovaté.