{mosimage}Aha! v pondělí 25. srpna 2008 opět nabízí další domácí titul, tentokrát Perličky na dně za 44,- Kč. Pět filmových příběhů na motivy povídek Bohumila Hrabala, které zachycují drobné příběhy ze všedního života, vykreslují svérázné podoby lidských osobností a jejich tragikomickou existenci.

  

„Hospoda je pro mne nejen hlučnou samotou, nejen místem, kde se pije pivo, ale kde se pivem uvádí jazyk do pohybu, do tvoření, hospoda je místem, kde narůstá řeč a kde se vyrábějí nové argoty a nová úsloví. Já sbírám do svého podvědomí všechno to, co jsem v hospodě slyšel, takže sám sebe nepovažuji za spisovatele, ale považuji se za spisovatele této lidové tvořivosti, toho, co má nadtext i podtext naší politické i společenské skutečnosti. Tedy raději sám sebe považuji za pivního neotesance, než za světového intelektuála. Jsem tedy dědic tradic Jaroslava Haška. Ovšem současně se považuji za žáka Franze Kafky, který mne ohromuje svým vzděláním a svojí existenciální úzkostí…"

To jsou slova Bohumila Hrabala, osobnosti v naší literatuře nebývalé. Není divu, že jeho prózy vždycky přitahovaly filmaře.

U povídkového filmu z roku 1965 Perličky na dně, který byl natočen podle pěti Hrabalových povídek ze sbírek Perlička na dně a Pábitelé, se sešlo pět tehdy mladých avantgardních režisérů patřících k "nové vlně" českého filmu – Jiří Menzel, Jan Němec, Věra Chytilová, Jaromil Jireš a Evald Schorm. Tato pětice vytvořila pět svérázných filmových povídek ze všedního života, vykreslujících osobitým způsobem lidské charaktery a mnohdy i tragikomickou podstatu lidské existence. Hrabalovský styl si vyžádal svérázný herecký projev, proto se režiséři rozhodli převážně pro neherce. Proto v Perličkách neuvidíme příliš mnoho známých tváří, ale v epizodních rolích si ve filmu zahrál v každé povídce i sám Bohumil Hrabal.

Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postaviičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér, zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně.

Snímek získal na MFF v Locarnu 1965 Cenu FIPRESCI a Zvláštní cenu poroty mladých.

Bonusové filmy byly původně zamýšleny jako součást Perliček na dně, nakonec však byly uvedeny samostatně.

O jednom z bonusových titulů (Sběrné surovosti) vyšel článek v Kině 12 ročníku XX ze 17. června 1965 na stranách 6 a 7 :

Hrabal Bohumil – určitě neví, že synonyma pro jeho povídku Baron Prášil jsou : gotická dvířka na Jungmannově náměstí, vrata bez vnější kliky ve Spálené ulici, železné dveře do restaurace Čechie na Vinohradech. A přece, po jejich otevření, stejně jako po otevření stránky osmdesáté prvé knížky Perličky na dně, se objeví svět pábitele Haňti. Svět zvláštních lidí a originálních míst, svět, který už po sedmé záslohou filmařů vystoupil z řádek knížky, stal se trojrozměrným, aby mohl býti zachycen opět na dvourozměrný celuloidový pásek.

 

Herz Juraj – tomuto světu vládne právem režiséra. Zatím však, co scény jsou vzhledem k autorovi předlohy natáčena na místech autentických, doslovných, nedá se totéž říci o filmu a předloze samé. Režisér Herz, který spolu s Hrabalem psal scénář, vybral pro Sběrné surovosti především sekvence kolem rozřezávání andělů. Chce na příběhu ukázat relativitu a devalvaci hodnot uměleckých i lidských v určitém prostředí. Po dokončení Sběrných surovostí by chtěl natočit, snad aby si odreagoval jejich určitou nostalgii, řadu absurdních grotesek. Šlo by o krátké filmy, kterými by procházela jedna postava. Něco na způsob, který praktikuje ve Francii Pierre Etaix. V titulcích těchto grotesek by Herzovo jméno figurovalo nejen co jméno režiséra a scénáristy, ale také jako jméno protagonisty.

 

Halama Václav – bude, byť v obrácené posloupnosti, figurovat v titulcích Sběrných surovostí jako jméno představitele Haňti. Byla by však lež napsat, že se Václav Halama setkal s hrabalovským prostředím poprvé. Než ho pro roli objevil režisér Herz, pracoval jako svého času Hrabal coby kulisák. Také představitel kostelníka Jan Vlček se mohl, a to doslovně, setkat s Hrabalem už dřív.Je totiž hostinským ve Výčepu na Františku. Do třetice všeho dobrého obsadil režisér nehercem i roli pana šéfa. Vytváří ji akademický malíř František Ketzek. Jedinou profesionální představitelkou je Olina Novotná, která hraje a tančí dívku Hedviku.

Tolik L. Kapek.

V Kině číslo 1 ročníku XXI. ze 13. ledna 1966 pak vyšla na straně 7 Kinokritika A. J. Liehmana, věnovaná premiéře. Z ní citujme několik úseků:

Film nezůstal Hrabalovi dlužen nic a v jeho Perličkách poznala zejména naše mladá generace látky svého srdce (mezitím už ovčem Menzel točí i Ostře sledované vlaky a nepochybuji, že tady Hrabalova spolupráce s filmem nekončí)….Zatímco v naší iteratuře Hrabalovými Perličkami jakoby začíná určité období, jejich filmová podoba zřejmě uzavírá první kapitolu krátké historie naší nové filmové avantgardy a dává jí důležitý impuls k dalšímu rozběhu…Takže vám jenom poradím, abyste tenhle film nezmeškali, pokud na něj narazíte někde, kde je slušná projekce. A také ovšem pokud máte skutečně rádi kus opravdového filmového kumštu a nepožadujete, aby vám biograf servíroval život v dárkovém balení, přecezený, přefiltrovaný, aseptický, neinfekční a tudíž životu zcela nepodobný…Film je jakousi kolektivní vizitkou jedné generace, té, co udělala v minulých letech díru do světa (chybí tu vlastně jen Forman). Mezinárodní filmová kritika, která dalal Perličkám na dněloni v Locarnu svou cenu, myslela jistě i na to. Neboť není asi v tuto chvíli na světě kinematografie, která by si mohla dovolit takový film, i kdyby ho možná dokázala udělat.

Žánr: Drama / Komedie

Země původu: Československo

Rok vzniku: 1966

Délka: 105 min.

Premiéra v kinech ČR: 7. ledna 1966

Režie: Jiří Menzel (1. Smrt pana Baltazara), Jan Němec (2. Podvodníci), Evald Schorm (3. Dům radosti), Věra Chytilová (4. Automat Svět), Jaromil Jireš (5. Romance)

Námět: Bohumil Hrabal

Scénář: Jiří Menzel (1. Smrt pana Baltazara), Jan Němec (2. Podvodníci), Evald Schorm (3. Dům radosti), Věra Chytilová (4. Automat Svět), Jaromil Jireš (5. Romance)

Produkce: František Sandr, Ludmila Tikovská, Věra Winkelhöferová

Hudba: Jan Klusák (3,4), Jiří Šust (1,2)

Kamera: Jaroslav Kučera

Společnost: Filmové studio Barrandov – výrobní skupina Šmída – Fikar

Hrají:

1. Smrt pana Baltazara

Emil Iserle (strýc), Ferdinand Krůta (otec), Pavla Maršálková (matka), Miroslav Nohýnek (chlapec), Miroslava Hozová (dívka), Alois Vachek (mrzák), Jan Pech, Emil Iserle, Miroslava Špánková

2. Podvodníci

Miloš Čtrnáctý (zpěvák), František Havel (novinář), Josef Hejl (holič), Jan Vašák (zřízenec)

3. Dům radosti

Josefa Pechlátová (matka), Václav Žák (malíř), Antonín Pokorný (úředník), dr. Ivan Vyskočil st. (úředník)

4. Automat Svět

Vladimír Boudník (výtvarník), Václav Chochola (SNB), Alžběta Laštovková (výčepní), Věra Mrázková (nevěsta), Aleš Košnar (mládenec)

5. Romance

Dana Valtová (cikánka), Ivan Vyskočil ml. (Gaston), Karel Jeřábek (hlídač)

 

Údaje o DVD (Bonton Film / Centrum českého videa):

 

Zvuk: Dolby Digital 2.0 česky

Titulky: česky

Obraz: PAL 4:3

Bonus: Fádní odpoledne, 14 min. – režie Ivan Passer, Sběrné surovosti, 31 min. – režie Juraj Herz, Filmografie, Fotogalerie, Rozhovory (Věra Chytilová, Jiří Menzel)