Obal nedávno vydaného Roztržitého nese titul Kolekce Pierre Richard 1, tudíž je jasné, že bylo možno očekávat pokračování. Jako druhý titul kolekce v edici DVD Hit byla oznámena na týden od pondělí 5. října 2009 komedie Život plný malérů za 49,- Kč. Na stáncích se DVD objevilo až v pátek 9. října 2009.

Pierre Richard je znám především jako komik. Méně se však ví, že je zároveň režisér a scenárista a že býval excelentní tanečník. I tento film je tedy jeho "dítkem".

 

Smolař Alfréd, jehož život tvoří nepřetržitá řada malérů, snad zázrakem dostudoval architekturu, ale všechny domy, které postaví, čeká zkáza, zmizení, zbloudilá bomba, zemětřesení. Alfréd už dál nemá sílu a chce se utopit. Osud je ale šprýmař a pošle mu do cesty půvabnou sebevražedkyni.

 

 

Stane se členem družstva, jež hájí barvy Paříže v poněkud pokleslé putovní televizní soutěži Paříž proti venkovu. Podle scénáře má pařížské družstvo vždy prohrát, avšak ztřeštěný Alfréd rozpoutává kolem sebe spoušť a zmatek a zatímco vede družstvo od vítězství k vítězství, televizní moderátor osnuje jeho vyřazení ze hry…

 

 

Upoutávka na televizní uvedení z roku 2007 tady.

 

Tenhle komik byl přijatelný i pro tehdejší Československo, takže se článek o filmu objevil i v časopise Kino číslo 20 ročník XXX, které vyšlo 7. října 1975. Na straně 10 vyšel pod šifrou (cl) s názvem Život plný malérů a plátno plné legrace tento text:

 

Ačkoli se zdá, že pokud jde o legraci, všichni lidé se shodnou, není to pravda. Právě druh humoru, který pěstuje autor filmu, o němž bude řeč, patří k těm, jejichž působení na diváka není jednoznačné. O jaký druh humoru u francouzského herce a režiséra Pierra Richarda vlastně jde? A proč by film Život plný malérů neměl mít týž ohlas jako dejme tomu filmy s Louis de Funèsem?

 

Na Pierra Richarda se pamatujeme už z filmu Roztržitý. Mnozí si jistě vzpomenou na příhody poněkud zvláštního chlapíka, který měl pozoruhodný dar: být katalyzátorem nejrozmanitějších malérů a vycházet při tom z každého bez úhony. Film byl vlastně sledem bláznivých, absurdních situací, jejichž spontánní ztřeštěnost byla nicméně propočítána do nejmenších detailů. Pierre Richard se podobá krasobruslaři opisujícímu na plátně komediální piruety s takovou samozřejmostí, že si ani neuvědomujeme, kolik práce se za nimi skrývá a jak pečlivě byly připraveny.

 

 

Pro svou profesi má Pierre Richard dobrou průpravu. Nemyslíme tím ani tak herecké kursy u Charlese Dullina a Jeana Vilara jako jeho působení v kabaretu. Kabaret, to je znamenitá škola vtipu a přesnosti; kabaret vyžaduje člověka všestranného a pohotového, rychle a bystře reagujícího na situaci – zkrátka celého komedianta. Ne nadarmo se stal kabaret dodavatelem komiků francouzského (a nejen francouzského) filmu. Za všechny jmenujme aspoň Jacquese Tatího.

 

Padlo-li jméno Tatiho, je třeba promluvit o Richardových hereckých předcích. Tati je jedním z nich. Nikoli však jediným. Zpravidla se uvádí celá řada úctyhodných jmen, bez nichž si světový humor na plátně nedovedeme představit: Buster Keaton, Mack Sennett, Harold Lloyd, Charles Chaplin. Pierre Richard sám pak jmenuje ještě Stana Laurela. Už za svého kabaretního působení si Richard vytvořil typ, jenž byl tomuto komikovi blízký. Typ nešťastného, poněkud ušlápnutého človíčka, který nevědomky a proti své vůli komplikuje věci a z přemíry dobré vůle páše špatnosti, za něž trpí ti druzí. „Vezmete-li Laurela a Hardyho," říká Pierre Richard, „je to vždycky Laurel, který má slzy v ocích, ale rány dostává pokaždé Hardy." Tento typ rozvíjí Richard později ve svých filmech, to znamená ve svém debutu Roztržitý z roku 1970, ve svém druhém snímku Život plný malérů, který vznikl o rok později, i v zatím posledním filmu, který sám režíroval a jenž se jmenuje Nic nevím, ale všechno bych řekl (1973).

 

 

Cesta Pierra Richarda k filmu začínalo skromně. Role, kterou mu dal Yves Roberto ve filmu Šťastný Alexandr, byla tak malá, že si ho mnoho lidí nepovšimlo. Zato Richardovi se role líbila, neboť její komika spočívala výhradně na pohybové akci. „Něco takového bych chtěl dělat," řekl režisérovi. „Tak dělej," odpověděl Yves Robert a dodal: „Není to však lehké. Ale člověk musí věřit svým snům." Pierre Richard jim uvěřil a vyhrál.

 

Humor i komediální projev Pierra Richarda je v podstatě složitý. Jeho komika, již on říká „vizuální", má nicméně přesně koncipovaný myšlenkový podtext. Ten se projevuje nejen v jednotlivých výstupech a sekvencích, ale ve všem, co zatím Richard vytvořil. V Roztržitém se ten proud gagů a gejzír situační komiky sléval ponenáhlu v kritickou invektivu vůči metodám reklamní práce na Západě. Ve filmu Život plný malérů postoupil Pierre Richard o krok dál a vzal si na mušku televizi a její „pracovní" metody. Pokud jde o jeho poslední film Nic nevím, ale řekl bych vše, míří tu kritické ostří ještě dál, až do světa zbrojařského průmyslu a jeho obchodních praktik. Filmem Richardova srdce byl konec konců i jeden z posledních snímků, kde ovšem vystupoval pouze jako herec. Jde o režijní prvotinu Marca Pica S mrakem mezi zuby, kde se komediální formou pranýřují metody bulvárního tisku. Mluvíme-li o Pierru Richardovi jen jako o herci, musíme ještě uvést dva filmy, které mu zjednaly přinejmenším stejnou popularitu a úspěch jako jeho snímky vlastni. Prvý se jmenuje Velký blondýn s černou botou, druhý, navazující na hrdinovy příběhy z prvního filmu, nese titul Návrat velkého blondýna. Oba natočil Richardův přítel Yves Robert a oba zaznamenaly obrovský návštěvnický úspěch. Ve Francii je viděl milión diváků; Roztržitého a Život plný malérů zhlédlo na 800 tisíc návštěvníků. A tak to asi nebude docela pravda s tou výlučností Richardova humoru a snad se i u nás přesvědčíme, že bláznivá, absurdní komedie dokáže kino rozesmát stejně spolehlivě jako tradiční veselohra.

 

 

A opět alespoň jedna divácká citace:

 

Pierre Richard v plné síle. Napsal si scénář, zahrál hlavní roli smolaře Alfréda a to vše si sám zrežíroval.

Žánr: Komedie

Země původu: Francie

Rok vzniku: 1972

Délka: 89 minut

Původní název: Les Malheurs d’Alfred / Les Malheurs d’Alfred ou après la pluie… le mauvais temps / The Troubles of Alfred

Světová premiéra: 1. března 1972 – Francie

Režie: Pierre Richard

Scénář: Pierre Richard, Yves Robert, André Ruellan, Roland Topor

Produkce: Alain Poiré, Yves Robert

Hudba: Vladimir Cosma

Kamera: Jean Boffety

Společnost: Gaumont International / Les Productions de la Guéville / Madeleine Films

Natáčeno: Senlis, Oise, Francie

Hrají: Pierre Richard (Alfred Dhumonttiey), Anny Duperey (Agathe Bodardová), Jean Carmet (Paul), Paul Préboist (zemědělec), Paul Le Person (policista), Mario David (Kid Barrantin), Francis Lax (Boggy, člen pařížského družstva), Yves Robert (pařížský pozorovatel), Robert Dalban (Gustave, Morelův řidič), Daniel Laloux (člen pařížského družstva), Jean Saudray (člen pařížského družstva), Yves Elliot (člen pařížského družstva), Marco Perrin (Orlandi, Kidův manažer), Danou Valdrini (Pauline), Pierre Mondy (François Morel), Jean Obé (vedoucí výběrové komise), Jean Mermet, Evelyne Buyle (Lucrèce), Georges Beller, André Nader, Patrick Messe, Charles Charras, Ren Villers, Serge Berry, Jean Rupert, Charles Debord, a další

 

 

Údaje o DVD:

 

 

Zvuk: Dolby Digital 2.0 francouzsky, česky

Titulky: česky

 

 

 

Obraz: barevný PAL DVD9 16:9

Bonus: Filmografie, Fotogalerie, Z naší nabídky (Velký bazar, Bažanti jdou do boje)