Tenhle film už tu byl, dokonce v různých variantách. Nyní nám ho přináší Filmag v edici Válka film v úterý 6. října 2009 za 45,- Kč. Kdo tedy nevyužil předchozích možností a chce si doplnit filmotéku světové klasiky, má možnost zakoupit Křižník Potěmkin právě teď v restaurované verzi.

Klíčové události revolučního roku 1905 zobrazuje v jednom z nejslavnějších filmů všech dob průkopník světové kinematografie Sergej Ejzenštejn. Na počátku vzniku jednoho z nejvýznamnějších děl světové kinematografie stál objemný scénář Niny Agadžanovové, popisující klíčové události roku 1905, kdy se na mnoha místech ruského impéria poprvé výrazněji projevil odpor proti carskému režimu. Jednou z tehdejších událostí bylo povstání na bitevní lodi Kníže Potěmkin Tauridský, k němuž došlo 27. července 1905. Sergej Ejzenštejn si vybral z předlohy tuto rozsahem nevelkou epizodu (původně 43 záběrů) z časových důvodů (scénář byl schválen v červnu 1925, premiéra byla nařízena na prosinec) a také pro její symbolický charakter.

 

Za svůj mimořádný úspěch vděčí Křižník Potěmkin zjitřené emocionalitě, kdy jeden citový poryv je umocňován jiným, ještě intenzivnějším, kdy statické záběry jsou přerušovány scénami vrcholně expresívními. Ohromuje už úvodní sekvence – ona masívní, přímo proti kameře se řítící mořská vlna, jež se vzápětí roztříští o kamenné molo na miliardy kapek. Tak je již prvním obrazem navozen celkový patetický tón Ejzenštejnova druhého filmu, jímž režisér po svém oslavil dvacáté výročí revoluce z roku 1905.

 

Po vzoru antické tragedie režisér rozdělil film do pěti dějství a hrdinou svého dramatu učinil zástup lidí tvořících dějiny. Vše přitom odstartuje vzpoura na křižníku Potěmkin, která ve městě Oděse probudí revoluční atmosféru. Protesty proti představitelům starých pořádků gradují a strhující souboje, které dodnes berou dech, mohou začít. Autentickou atmosféru podtrhuje dramatická hudba Dmitrije Šostakoviče a davové scény, na kterých se tehdy podílelo přes 10 tisíc komparsistů.

 

Film se započíná na palubě křižníku Potěmkin (podle správné transkripce Poťomkin). Posádka se vzbouří kvůli zkaženému jídlu. Během vzpoury je zastřelen námořník Vakulinčuk. Jeho smrt vyvolá v Oděse demonstraci, jež je krvavě potlačena na schodišti k přístavu. Na druhý den za rozbřesku se Potěmkin přiblíží k admirálské eskadře, která na něj překvapivě nezaútočí a umožní mu bez krveprolití vyplout na otevřené moře.

 

Ejzenštejn natočil "nejslavnější ruský film všech dob" za účasti tisíce statistů – dav je zde kolektivním hrdinou. V každé scéně se přitom snažil dosáhnout co největšího emocionálního účinku. Velkou oporu našel v kameramanovi Eduardu Tissem, který naplnil jeho představy o důmyslných kompozicích, jímž dal režisér v montáži strhující rytmus. Dosáhl jej zejména uplatněním kontrastu (např. střídání dramatických okamžiků s lyrickými, celků s detaily). Příkladem bravurního zvládnutí dané koncepce je legendární sekvence na oděském schodišti, kde drama o vzpouře kulminuje.

 

Proti mechanicky kráčejícím vojenským holínkám postavil obyčejné obyvatele Oděsy, charakterizované výraznými rekvizitami (dětský kočárek apod.). K tomu vytvořil svébytný vizuální komentář v podobě krátkých montážních "vět", z nichž nejznámější je socha probouzejícího se lva (ve skutečnosti jde o tři různé sochy spojené montáží do jednoho významového celku). Křižník Potěmkin měl premiéru 21. prosince 1925 v moskevském Velkém divadle. Pro tuto slavnostní událost dal v uváděné kopii Ejzenštejn rudě kolorovat prapor, vlající v závěru filmu na stěžni Potěmkina.

 

A i když mám občas silný pocit marnosti, že o takových filmech si tady u nás nikdo nečte, stejně jako nikdo nečte mé archivní nálezy, přidávám článek z časopisu Kino, číslo 26 ročníku XXX ze dne 30. prosince 1975. Na straně 5 pod šifrou (ov) vyšel článek Křižník, který pluje 50 let…

 

Křižník Potěmkin je klasické dílo filmového uměni. Ale platí-li v literatuře známý bonmot „Klasikové jsou knihy, které každý zná, ale nikdo nečte", je tomu v oblasti filmu přece jen trochu jinak – i proto, že filmová klasika je podstatně mladší než klasika literární.

 

Křižník Potěmkin se hraje stále: na plátnech kin patřících filmotékám, na klubových představeních přátel filmu, v zemích s nejdelší filmovou tradici i v zemích, kde se filmové umění rodí teprve dnes. I v soudobé kinematografii pracuji režiséři, kteří se hlásí ke Křižníku jako ke slabikáři, z něhož se učili abecedě filmového umění. A světová filmová teorie, historie a kritika dala svůj vztah k tomuto filmu jednoznačně najevo bruselskou anketou z roku 1958, v níž byl Křižník Potěmkin označen za nejlepší filmové dílo všech dob.

 

Nepřeberná řada článků, studií a knížek byla napsána o každém jeho záběru, o okolnostech jeho vzniku i uměleckém a kulturně politickém významu, o jeho osudech na filmových plátnech světa, cenzurních zásazích a soudních procesech, které proti němu byly vedeny v kapitalistických zemích. A letos se tato řada nepochybně prodlouží – vždyť 25. prosince uplynulo přesně padesát let od chvíle, kdy křižník Potěmkin vyplul na plátna kin. (U nás měl premiéru 29. října 1926 v kinu Hvězda na Václavském náměstí, které by na tuto událost nemělo v příštím roce zapomenout.)

 

Pul století je v lidském životě dlouhá doba. Ejzenštejn opustil svět filmu už před 27 lety. Ale autorka námětu a literárního scénáře Křižníku, Nina Agadžanovová-Šutková, žila ještě letos – zemřela začátkem podzimu ve vysokém věku 86 let.

 

Co víme o této nejstarší sovětské scenáristce? Byla to neobyčejně vzdělaná a obětavá revolucionářka, členka strany od roku 1907 (mimochodem ve třicátých letech pracovala na sovětském zastupitelském úřadu v Praze). Svou revolučnost projevila i ve filmovém umění: sama navrhla, aby jubilejní komise pro oslavy 20. výročí první ruské revoluce svěřila její scénář Rok 1905 tehdy sedmadvacetiletému Ejzenštejnovi, který měl za sebou jediný film – Stávku. A svůj filmový cit prokázala i tím, že svolila, aby si režisér z její obšírné literární předlohy vybral jednu jedinou epizodu, týkající se událostí kolem Potěmkina…

 

Ejzenštejnův film byl však novátorský nejenom z hlediska obsahového a formálního, ale i tvůrčího a výrobního. Většina jeho záběrů byla natočena v exteriérech. Poprvé v sovětské kinematografii v něm vidíme panorámu zabíranou v jízdě (při scéně střelby na oděském schodišti umístil E. Tisse kameru na vozík, který se pohyboval po zvláštních kolejnicích); poprvé se v něm pracovalo s odrazovými deskami; poprvé v něm bylo použito změkčovací síťky před objektivem a maket (v Sandunovském bazénu v Moskvě byly realizovány i celkové záběry křižníku). Ejzenštejnovo nadšení, s nímž vytvářel tento film, se projevilo nejen v tom, že byl s to natočit a sestříhat toto dílo, jež vzniklo na sociální objednávku, za pouhé tři měsíce, ale i například v tom, že sám zaskočil za představitele lodního kněze, který odmítl sehrát scénu, v níž padá ze schodů…

 

Kdo se však jde podívat na Křižník Potěmkin dnes, měl by si uvědomit, že neuvidí jeho původní podobu, ale pro dnešní technické podmínky upravenou verzi. V roce 1950 byl totiž dodatečně převeden z šestnáctiobrázkové frekvence na čtyřiadvacetiobrázkovou a dodatečně ozvučen, titulky nahradil hlas komentátora a celý film provází nová původní hudba.

 

Tato úprava byla nutná – film stárne po technické stránce daleko rychleji, než kterýkoliv jiný druh umění. I Křižník Potěmkin je už film starý: na dnešní diváky působí rozhodne zcela jinak než na obecenstvo před padesáti lety. Ale jeho nesmrtelnost tkví právě v tom, že sotva kdy bude filmem zastaralým.

Žánr: Drama / Válečný

Země původu: SSSR

Rok vzniku: 1925

Délka: 71 minut

Původní název: Броненосец Потёмкин / Bronenosets Potyomkin

Světová premiéra: 21. prosince 1925 – SSSR, Moskva

Premiéra v kinech ČR: 29. října 1926

Režie: Sergej M. Ejzenštejn

Scénář: Nina Agadžanová, Sergej M. Ejzenštejn, Nikolaj Asejev, Sergej Treťjakov

Produkce: Jakob Bljoch

Hudba: z děl Dmitrije Šostakoviče

Kamera: Eduard Tisse, Vladimir Popov

Společnost: Mosfilm / Goskino

Natáčeno: Oděssa, Ukrajina, SSSR

Hrají: Aleksandr Antonov (Grigorij Vakulinčuk, námořník-bolševik), Vladimir Barskij (velitel Golikov), Grigorij Aleksandrov (šéf strážníků Giliarovskij), Ivan Bobrov (mladý námořník), Michail Gomorov (militantní námořník), Aleksandr Levšin (důstojník), N. Poltavceva, Konstantin Feldman (student-agitátor), Prokopenko (matka), A. Glauberman (chlapec), Beatrice Vitoldi (žena s kočárkem), Brodsky (student), Julia Eizenštejnová (žena s jídlem), Sergej M. Ejzenštejn (obyvatel města), Andrej Fajt (rekrut), Korobej (beznohý veterán), Marusov (důstojník), Protopopov (starý muž), Repnikova (žena na schodech), Vladimir Uralskij, Zerenin (student), a další

 

Údaje o DVD:

 

Zvuk: jen hudební doporovod

Titulky: česky

Obraz: černobílý PAL 4:3 (1,33:1)  

Bonus: ?