Já vím, ono se říká, že člověk je tak starý, jak se cítí. Před „nedávnem" se za mnou stavoval spolužák z gymnázia, poprvé od doby, co jsme se přestěhovali. Ke konci zavzpomínal a říká: „Hele, naposled u tebe doma jsem byl, než jste se stěhovali. To už je 10 let… Při tomhle tempu ještě tak dvakrát, třikrát, a máme utrum…" O pár týdnů později mi v práci vyprávěl o generaci(e) mladší kolega, jak jeho otec úmrtí dalšího spolužáka komentoval slovy „Hmmm, už se kácí v našem lese."

Jako kdyby snad v těch chvílích scénárista filmu Pamětnice procházel okolo. Základní premisa příběhu podle popisu vypadá totiž přesně tak – stihneme to ještě vůbec? Možná to bude znít hloupě a ošklivě, ale je to možná i pro nás jedna z posledních šancí. Vidět jich tolik pohromadě a vidět je ještě vůbec. Je to jak oživlá encyklopedie filmu. A smutné přitakání režisérovi, který v rozhovoru na ČT konstatoval, že tuhle generaci nemá kdo nahradit…

 

 

Film se u nás hrál celý týden a na poslední promítání byla oznámena účast scénáristy (a herce) Tomáše Magnuska, paní Miriam Kantůrkové a pana Stanislava Fišera. Jenže… Na promítání jsem dorazil jako jediný a od pokladní se dozvěděl, že delegace byla s předstihem odvolána, protože za celý týden se promítalo jednou jedinkrát, když dorazili tři zájemci a nezbytného čtvrtého (aby se zahájilo promítání) sehnali telefonem. Tudíž je mi velmi líto, ale osobní dojmy opravdu sdělit nemohu. A nevím tedy, zda i tentokrát bych se shodnul s názorem paní Spáčilové, kterou v oboru považuji za kapacitu, a která smutně konstatuje, že jde o šanci velmi, velmi smutně promarněnou.

 

 

Proto alespoň teoretické informace z oficiálních zdrojů (a trochu trpělivosti, než se film objeví v příbalech).

 

V roce 1949 mělo maturovat na gymnáziu v Náchodě sedmdesát tři studentů. Jeden z maturitních ročníků navštěvovala i tehdy devatenáctiletá Miluše Bínová. Ve třídě oblíbená dívka byla dcerou sedláka a představitele Lidové strany v kraji. První den klidového týdne studentů posledního ročníku (takzvaného svaťáku) zorganizovala Miluška menší posezení u otce na statku. Nedopatřením jeden ze spolužáků najde schovanou brokovnici starého Bíny v seníku. Aniž by si uvědomovali důsledky, začnou se zbraní manipulovat. Druhý den je Bína zatčen a o několik měsíců později popraven. Miluška nesmí odmaturovat a souhlas s jejím postihem, tedy neodmaturováním, musí podepsat všichni její spolužáci.

 

 

Toto celé ovšem divák zjistí až na samotném konci příběhu (příběh se celý odvíjí v současnosti).

 

Dva ze spolužáků Bínové, Hybš a Vávrová, osloví vnuka Bínové, který v tuto chvíli pracuje na gymnáziu, kde všichni kromě Bínové v roce 1949 odmaturovali. Vnuk Bínové, učitel Čížek, se nakonec rozhodne spolužákům pomoci nejen zrealizovat školní sraz, ale také oslovit babičku, aby se výjimečně srazu zúčastnila. Společně s Hybšem a Vávrovou jede na Moravu babičku přesvědčit. Bínová si uvědomuje, že toto je možná jedna z posledních příležitostí, jak se vypořádat s bývalými spolužáky, o kterých si myslí, že jsou strůjci jejího neštěstí a potažmo i životního osudu. Do srazu zbývá několik dní, Bínová žije s Čížkem v bytě a zažívá s ním nemalé dobrodružství. Ukazuje se nejen absence kvality vztahu mezi nimi jako babičky a vnuka, ale také rozdílnost jejich už tak složitých osobností. Do příběhu také vstupuje dávná láska Hybše k Bínové. Mezitím do Náchoda míří další spolužáci a Náchodští se naopak připravují na samotný sraz. Poznáváme celou plejádu životních osudů současných seniorů. Některé z nich jsou velmi veselé, některé méně. Někteří ukazují, že stáří se dá prožít i s úsměvem. Celý příběh pak vyvrcholí na školním srazu, kde dochází k rozhřešení celého případu.

 

 

Snímek je určen pro téměř všechny věkové kategorie. Především pro střední generaci a seniory. Příběh sám o sobě poukazuje na život současných osmdesátníků. Všichni prožívají stejný věk, přesto ho každý prožívá zcela jinak. Každý je jinak psychicky a fyzicky svěží, prožívá jinak přítomnost. A přesto mají něco společného – minulost.

 

 

Originální projekt Pamětnice:

 

– průměrný věk herců filmu je 80,1 let

– ve snímku hraje nejvíce aktivních hereckých legend současnosti

– ve své zatím poslední roli zde hraje i nejstarší žijící česká herečka Zita Kabátová

– scénáristou a producentem je nejmladší člen české Obce spisovatelů Tomáš Magnusek

– Pamětnice je třetím filmem v historii, kde si zahrál režisér Jiří Krejčík

– ve snímku se objevují po dlouhé herecké odmlce Miloš Nesvadba, Nina Jiránková a legendární český mim Jaroslav Čejka

– ve své první filmové roli se objeví psychiatr Jan Cimický a zpěvák Radek Tomášek

– v neobvyklé roli Vladimír Brabec – sexuálně čilý univerzitní profesor

– Dalibor Gondík coby ředitel školy či Ivana Buková jako pečovatelka

– Josef Zíma hraje sám sebe

– roli profesora Porkerta měl původně ztvárnit Otakar Vávra, ale ze zdravotních důvodů se nemohl natáčení účastnit

 

Žánr: Tragikomedie

Země původu: Česká republika

Rok vzniku: 2009

Délka: 100 minut

Kinopremiéra v ČR: 5. listopadu 2009

Režie: Vlado Štancel

Námět: Tomáš Magnusek

Scénář: Tomáš Magnusek

Produkce: Tomáš Magnusek

Hudba: Tomáš Hájíček

Kamera: Radek Volf

Střih: Martin Hubáček

Kostýmy: Michaela Traboulsi

Kostýmní výtvarnice: Zuzana Štancelová

Masky: Magda Mazalová

Zvuk: Milam Hošťálek

Společnost: FilmBox / UPP / Bohemia Interactive / Barrandov Studio / Studio Virtual / SPI International

Hrají: Libuše Švormová (Miluše Bínová), Tomáš Magnusek (Jiří Čížek), Dalibor Gondík (ředitel gymnázia), Radek Tomášek (ředitel muzea), Vladimír Brabec (profesor Vilém Verner), Jan Cimický (psycholog a tenista Pellar), Libuše Havelková (Lukešová), Uršula Kluková (Niederlová), Nina Jiránková (Nýčová), Antonie Hegerlíková (Vítková), Kamila Moučková (Kamila), Květa Fialová (Viola Vávrová), Miriam Kantorková (Eva Perníkářová), Stanislav Fišer (Filla), Lubomír Kostelka (Stanislav Míšek), Miloš Nesvatba (farář Reiner), Vlado Štancel (Hendrych mladší), Jiří Krejčík (profesor Porkert), Zita Kabátová (profesorka Heinová), Pavel Zedníček (Čížek starší), Josef Zíma (sám sebe), Pavel Vondruška (Kuřátko), František Křesťan (Hendrych), Josef Somr (Jára Niederle), Jan Pohan (Ďurač), Zdeněk Srstka (Chvátal), Stanislav Zindulka (Vlastimil Hybš), Jan Skopeček (Adam Perníkář), Jaroslav Čejka (Maxmilián Rendl), Lubomír Lipský (Luboš Augusta), Eva Floriánová (sousedka Koudelková), Marcela Onderková (Hendrychová), a další