Vydavatelství Urania nabízí (většinou jednou za týden) poměrně rozkolísaný výběr titulů – osvědčené dětské animáky, tituly podobající se nepovedeným televizním inscenacím i nové velkofilmy. Mohl jsem si z nepříliš bohatého katalogu vybrat a protože Svítání Zulů (s jedním vynechaným u) je ještě příliš čerstvé, volil jsem socialistický velkofilm Faraon. Třeba se i tohoto povedeného historického titulu, nominovaného na Oscara v roce 1966, dočkáme na pultech (v katalogu je cena 99,- Kč a není skladem). Kdopak dneska pamatuje krásnou polskou BB?

Barevný širokoúhlý dvoudílný film Faraón je filmovou adaptací románu klasika polské literatury XIX. století Boleslawa Pruse. Tento spisovatel vytvořil rozsáhlý historický román ze starého Egypta, v němž velmi poutavě a barvitě zachytil život za vlády XX. dynastie faraónů, současně však dal svému mladému hrdinovi charakterové rysy člena svého národa. Jeho mladý, prudký, vášnivý Ramses XIII. bojuje směle a statečně o svou moc, o svou novou politickou koncepci, která by vyrvala vládu z rukou konzervativních velekněží, ničících každou snahu o změnu poměrů dovedně rozdmýchávanou hrůzou z hněvu bohů.

 

 

V rozhodující chvíli však prohrává, ustupuje, roztrpčen odporem či porážkou odvrací se od boje, který byl dosud jeho živlem a věnuje svou pozornost krásným ženám a nákladným zábavám. Tyto ženy zanechávají na jeho rozhodování svůj vliv, avšak ani jejich něžnost nebo lákání nezaplaší jeho nové sny a touhu po vládě. Potácí se proto mezi snahou být prospěšný své zemi, vyniknout jako statečný válečník a zlomit moc vševládnoucích velekněží a svými osobními zálibami a ctižádostí. A proto podléhá. Je poražen jednak vzdělaností a vědou, která se tehdy už na poměrně vysoké úrovni soustřeďovala ve svatyních – jednak sám sebou, což symbolicky vyjadřuje vražda, kdy klesá proboden rukou svého dvojníka.

 

 

Ramses, princ ve starém Egyptě, se za vojenského cvičení seznámí s krásnou Židovkou Sárou a stanou se z nich milenci. Proti princi intrikuje velekněz Herhor, jemuž vadí Ramsesův zájem o státní záležitosti – mohl by oslabit vliv kněží a zamezit jim dál hromadit poklady na úkor státu. Ramses se chystá dobýt Asýrii, aby tak obohatil svoji zemi, zatímco kněží se s Asýrií potají paktují. Mladý Ramses vyrazí v čele armády potlačit vzbouřené libyjské pluky, když ho zastihne zpráva o smrti otce faraona a zavraždění Sáry i jejich malého synka.

 

 

Ramses se rozhodně reformovat zemi a zabavit kněžím obrovské poklady, které schovávají v labyrintu. V situaci, kdy se Ramses rozhodne využít vojsko a vzít svatyni útokem, se proti němu velekněz Herhor postaví se zcela netušenou zbraní: těsně před zatměním Slunce začne v promluvě k vojákům a vzbouřenému lidu vzývat boha Amona. Přírodní jev, který vzápětí nastane, lidé chápou jako důkaz boží nemilosti. Nastává panika, faraon však další boj nevzdává…

 

 

I po letech divácky příznivě hodnoceno:

 

Výprava je obdivuhodná, herecké výkony vesměs velmi dobré a několik pohledů kamery dokonce zapamatovatelných. Pár okamžiky dokonce probleskuje pěkné erotické napětí (především při návštěvě prince ve fénické svatyni se spoře oděnou strážkyní plamene) a tak zpětně třeba zamrzí nepřirozené vlasové paruky ženských postav, někdy zbytečně letargické tempo a přílišná překotnost scénáře. Jinak ale klobouk dolů.

 

 

První informace o filmu se objevila v časopise Kino číslo 23 ročníku XIX, které vyšlo 19. listopadu 1964. Autorem článku s názvem Faraón u Buchary byl Jerzy Peltz z Varšavy.

 

Tři tisíce Egypťanů a Libyjců se seřadilo v poušti, tisíce seker, oštěpů a mečů zatřesklo. Důstojnici vykřikující rozkazy, projíždějí tryskem na bojových vozech tažených dvěma koňmi. Mezi nimi na zlaceném voze je i následník trůnu, budoucí faraón Chamsam-mereramen-Ramses-neterhag am.

 

Na pahorku, odkud lze přehlédnout zástupy bojovníků, stojí hlavní velitel této srážky – polský režisér Jerzy Kawalerowicz. Kawalerowicz a jeho štáb projeli pět tisíc kilometrů, aby v poušti sovětského Uzbekistánu natočili film Faraón. Za předlohu si vzali stejnojmenný román Boleslawa Pruse, který popisuje dramatické události v Egyptě z doby XX. dynastie (asi 1100 let př. n. 1.), boj mezi mladým faraónem Ramsesem XIII. a kněžstvem. Byl to boj o moc, ale také boj proti náboženství, proti reakční kněžské kastě brzdící společenský pokrok a vedoucí Egypt k hospodářskému úpadku.

 

Když ve střední Evropě bily hodiny půlnoc, ozýval se v hotelu Buchara budík. Podle tamního času byly tři hodiny a pro filmový štáb začínal den. Ještě bylo tma a chladno, ale za několik hodin teploměr ukazoval šedesát stupňů. Pracovat v poušti šlo nanejvýš dopoledne. Proto ještě před svítáním vyjížděly autobusy, nákladní auta, cisterny s vodou a benzinem, kropicí vozy, deset polních kuchyni… Třicetikilometrová cesta do pouště byla obtížná. Čím dál od Buchary, tím více jam a výmolů. Dávno už skončila asfaltová vozovka. Mračna drobného prachu pronikala do očí, uší, všude… Když však zavanul samum, nebylo vidět ani na krok. A vítr provázel filmaře denně. Aby byli herci ušetřeni těchto útrap, byli dopravováni na místo natáčení letadly, která startovala a přistávala na provizorním letišti v poušti.

 

Poušť Kara-Kum je obrovský oceán písku. Polští filmaři pronikli do hloubky několika kilometrů a postavili zde malé městečko. Včetně skladů stavebního materiálu, kostýmů, rekvizit, chladíren na filmy a líčidla. Všemu vévodí štíhlé věže chrámu Ptah a faraónova paláce. (Palác je vysoký 17 m, chrám 23 m) Na stavbu těchto dekorací se spotřebovalo dva tisíce kubíků dřeva a sto sedmdesát tun sádry. Stavělo tři  sta lidí podle návrhu architekta Jerzyho Skrzepińského. Sochařské ozdoby na obou stavbách jsou dílem polských umělců, kteří strávili v Buchaře celých šest neděl…

 

První záběry filmu byly natočeny koncem června. Režisér Kawalerowicz začal scénami předcházejícími velkým manévrům a bitvě s Libyjci. Armády Libyjců a Egypťanů vytvořil početný kompars sestavený ze sovětských vojáků. Mladého faraóna Ramsese XIII. hraje devatenáctiletý student II. ročníku varšavské divadelní školy Jerzy Zelnik, Sáru mladá herečka Krystyna Mikolajewská.

 

Mezi dunami písku se objevila skupinka lidí. Režisér Kawalerowicz, kameraman Jerzy Wójcik, celý štáb asistentů a technických pracovníků. Dlouhé útrapy dalšího širokoúhlého záběru, který v kině proběhne během několika vteřin, skončily. Štáb se ukryl před žárem do nevelkého stínu vytvořeného plachtou, napnutou na čtyřech kůlech. Podobných „stínidel" bylo několik. Stín tu byl v oněch dnech jedinou oasou. V dálce na obzoru se objevil černý čtvereček a kolem něho několik mravenců. Byl to vůz zapadající až po nápravy do písku a lidé, kteří ho vyprošťovali. Přivážel chlazené nápoje z pouštního městečka. A natáčení pokračovalo…

 

 

Další materiál vyšel v Kině číslo 7 ročníku XX dne 8. dubna 1965 pod názvem Faraón je připraven a jeho autorem byl J. Kruližin, zvláštní dopisovatel „Pravdy Vostoku".

 

…Eunana běží, zalyká se horkem, zapadá do rozpáleného písku. Mezi barchany (písečnými přesypy) a po nich. Kolem jsou setniny faraónových vojáků. Běží, aby se připojil k jednotkám mladého Ramsese a předal zlou zprávu: armáda nemůže dál postupovat. V cestě jsou jí dva posvátní brouci – skarabeové. Je třeba odbočit!

 

A armáda mění směr. Aby se nerušili dva skarabeové, je nutno „pouze" zasypat kanál v poušti. Mnoho let hloubil tento kanál egyptský rolník. Téměř skončil práci, za níž mu byla slíbena svoboda. Ale co znamená svoboda jednoho otroka, když je v sázce pochod faraónovy armády? Kanál se zasype, armáda pochoduje dál. Rolník si navléká oprátku na krk.

 

Tak to viděl Boleslaw Prus. Tak to viděl každý z nás, ctitelů talentu skvělého polského spisovatele. Tak to nyní vidí i režisér Jerzy Kawalerowicz.

 

Vysoký, široký v ramenou a šedivý kráčí v krátkých plátěných kalhotech po barchanech už druhou desítku kilometrů. Spolu s ním jdou přátelé a pomocníci. Šest sedm lidí. Vstávali ve čtyři hodiny ráno, teď už je jedenáct – slunce, vítr, písek šlehá do obličeje. Za každou cenu musí dnes najít místo, na němž se armáda setkává s dvojicí skarabeů. Přesněji, místo, na kterém bude natočen jediný snímek: běh Eunany „útvarem".

 

Strávil jsem jeden pracovní den s kolektivem polských filmařů, kteří přijeli do Buchary, aby v kyzylkumské poušti natočili záběry pro barevný širokoúhlý film podle románu Boleslawa Prusa Faraón. Skupinu vede režisér Jerzy Kawalerowicz.

 

V hotelu Buchara, za přepážkou, kde sedí recepční úředník, se každý den objevil na skle malý lístek. Tehdy na něm bylo napsáno: Plán práce na úterý. Výjezd ve 4,30. A dále – úkoly: 1. Ukončení stavby kanálu. 2. Vyhledání místa pro „běh Eunany". 3. Zkouška jízdy na dvoukolkách s herci. 4. Přehlídka vojsk…

 

Všechny úkoly byly splněny. Kawalerowicz pochodoval mnoho kilometrů a našel takové vhodné barchany a takyry (hlinitá poušť). Podle mého soudu se v ničem nelišily od ostatních, ale režisér se v tom vyzná lépe. Kanál byl dokončen. Čas od času se mezi písečnými spoustami rozlehl koňský dusot a skřípavé „torr". To mladý Ramses – student Jerzy Zelnik – se seznamoval se svou dvoukolkou. Kolem dvanácté hodiny vyšlo z dřevěného baráku půldruhé desítky podivných lidí. Modročerné, husté, kudrnaté vlasy. Bederní pásky. Luky se šípy, sekery; kopí.

 

„Těžká jsi, vojno," vzdychl si jeden a při řeči se mu zablýskl zlatý zub.

 

A zamířil ke studni.

 

Koně ržáli, motory řvaly, klepala kladiva a pálilo slunce. A nad tím vším, uprostřed písku, byly zvedány do výše čtyř pater sochy egyptských bohů. Mlčenlivé a tajuplné, už samy o sobě by vyvolaly pocity úzkosti, kdyby se nad nimi netýčila ramena jeřábů, jež je zvedala.

 

V dáli se bělá faraónův palác. Nádherný palác! Po cestě k němu jsem prošel podél šedivé stěny pokryté starodávnými basreliéfy a hieroglyfy. Poznal jsem boha Tota s ptačí hlavou – symbol poznání a moudrosti…

 

S Kawalerowiczem se po barchanech šplhal zamlklý a hubený mladý člověk. Při seznámení řekl:

 

„Wójcik. Jerzy Wójcik. Řekněte, je Navoj skutečně zajímavý? Velmi rád bych si tam chtěl zajet…"

 

Jerzy Wójcik, kameraman filmu Popel a démant, stojí za kamerou i při natáčení Faraóna. Bude to jeho patnáctý film.

 

„Prosím, postupujte jen krok za krokem," prosil. „Jestliže rozdupeme barchany, nebudeme moci natáčet…" Je to těžký problém: opakovat s půldruhým tisícem vojáků několik scén a přitom pro záběry nenarušit původní vznešenost barchanů. Nebo například natočit zatmění slunce.

 

Mimochodem, ne náhodou jsem nedal slovo vojáci do uvozovek. Ve filmu Faraón hrají vojáci sovětské armády, jeden z oddílů Turkestanského vojenského okruhu. Vojáci pomáhají polským přátelům a staví dekorace. Stavební práce řídí odborníci ze studia „Mosfilmu".

 

Ve stejné době pomáhali Poláci skupině Sergeje Jutkeviče při filmu Lenin v Polsku.

 

Onen den se mi podařilo besedovat s mnohými z polských umělců. Patrně nejzajímavější byl interview s Jerzym Kawalerowiczem, při kterém seděl v železném sudu s vodou, protože bylo velké horko.

 

„Vás ovšem zajímá, proč právě Faraón… Prus vůbec nepsal historický román o Egyptě. Ostatně, Ramses XIII. neexistoval. Prus psal o Polsku, jsem o tom přesvědčen. Faraón byl velmi současný a aktuální román. A takový je i dnes.

 

Chtěl bych, aby i film byl současný. O mechanice politiky, boji o moc. O samovládě, o lidu… Vzpomeňte si, jak v boji o moc zločinně zavraždí mladého Ramsese, který se pokoušel o realistickou a víceméně samostatnou politiku. Mne tahle příhoda připomíná zavraždění Kennedyho… Nevím, jak to všechno vyjde na plátně," pokračoval Kawalerowicz.

 

Ponořil se až po hlavu do vody a dodal:

 

„Ale nebude to nic na způsob Kleopatry. Bude to kritika některých nedostatků, které charakterizují i náš život. Taková už je síla Prusova talentu: kdo ho chce zfilmovat, musí být až do krajnosti současný."

 

Žánr: Drama / Historický

Země původu: Polsko

Rok vzniku: 1966

Délka: 184 minut

Původní název: Faraon

Světová premiéra: 11. března 1966 – Polsko

Kinopremiéra v ČR: 22. března 2007

Režie: Jerzy Kawalerowicz

Námět: Boleslaw Prus

Scénář: Jerzy Kawalerowicz, Tadeusz Konwicki

Hudba: Adam Walaciński

Kamera: Jerzy Wójcik, Wiesław Zdort

Střih: Wiesława Otocka

Kostýmy: Maria Czekalska, Andrzej Majewski, Barbara Ptak, Lidia Rzeszewska

Společnost: Zespół Filmowy KADR, WFF Łódź

Natáčeno: Luxor, Egypt / Kisil-Kum, Uzbekistán, SSSR / Masuria, Polsko

Hrají: Jerzy Zelnik (Ramses XIII./Lykon), Andrzej Girtler (Ramses XII.), Wiesława Mazurkiewicz (královna Nikotris, matka Ramsese XIII.), Barbara Brylska (fénické kněžka Kama), Krystyna Mikolajewska (Sarah, milenka Ramsese XIII. a matka jeho syna Seti), Ewa Krzyzewska (Hebron, milenka Ramsese XIII.), Piotr Pawłowski (velekněz boha Amona Herhor), Leszek Herdegen (kiněz Pentuer, Herhorův asistent), Stanisław Milski (egyptský velekněz Mephres), Kazimierz Opaliński (kněz Berossus), Mieczysław Voit (Setův velekněz Samentu), Alfred Łodziński (Tyrianský princ Hiram), Emir Buczacki (Thutmose, bratr Ramsese XIII.), Józef Czerniawski (kněz Mentesufis), Edward Raczkowski (fénický obchodník Dagon), Ryszard Ronczewski (Eunane, egyptský důstojník), Leonard Andrzejewski (libyjský velitel Tehenna), Jerzy Block (Fellah), Bohdan Janiszewski (kněz střežící Labyrint), Wiktor Grotowicz (Nitager, egyptský generál), Jarosław Skulski (asyrský velvyslanec Sargon), Marian Nosek (fénický obchodník Rabsun), Lucyna Winnicka (kněžka při mumifikaci Ramsese XII.), Bronisław Dardziński, Jerzy Fidler, Jerzy Kozłowski, a další

 

 

Údaje o DVD:

 

Zvuk: Dolby Digital 5.1, 2.0 polsky, 2.0 česky

Titulky: česky

 

 

 

Obraz: barevný PAL DVD9 16:9 (podle imdb.com 2,35:1)

Bonus: žádný