DVDcom/Bontonfilm – Černá punčocha

Podle dosud známého release plánu by zatím posledním oznámeným titulem, který na pulty prodejen zaváží DVD com, měla být pondělí 22. února 2010 po čase další klasická česká kriminálka Černá punčocha za 59,- Kč. O nenápadném chlapíkovi, který se stal nočním postrachem žen. Zatím osobně výskyt potvrdit nemohu, jediná trafika, kterou u nás DVDcom zásobuje, dnes neměla závoz…

Hlavní postavou je dámský krejčí – modelář Miroslav Opatovský, nenápadný zakřiknutý padesátník, který pracuje v jednom z pražských módních salónů. Všichni ho znají jako klidného, spořádaného, slušného a bezúhonného člověka, dobrého pracanta, který žije příkladným životem v poklidném manželství, pěstuje andulky a po večerech kondiční běh.

 

 

Tak se alespoň jeví svému okolí. Na pracovišti nevyhledává spory. Jenomže právě zaměstnání má na něj dlouhodobě negativní vliv. Opatovský trpí výsměchem manekýnek, které ho považují za neškodného, bez ostychu se před ním svlékají a přitom s ním nevázaně koketují.

 

Jednoho večera se Opatovský rozhodne uskutečnit své tajné sny o tom, jak černou punčochou škrtí mladé ženy a dívky. Vyhlédne si profesionální fotografku Moniku Markovou, kterou sleduje z módní přehlídky, na které fotila. Na opuštěném místě ji přepadne a uškrtí černou punčochou.

 

Dívka během zápasu zmáčkne spoušť fotoaparátu, Opatovský ho však hodí do blízké vodní nádrže. Rozjíždí se obvyklé vyšetřování, které vede kapitán Krátký se svým kolegou poručíkem Petrem. Zatímco vyslýchají možné svědky, vyhlédne si Opatovský další oběť, mladou basketbalistku Milenu. Sportovně zdatná dívka se mu však ubrání a díky tomu policisté získají první, byť nepřesný popis pachatele.

 

 

Rozhodnou se zapojit do akce mladé policistky ovládající bojová umění, které nenápadně procházejí kolem místa činu. Po vrahovi se pokouší na vlastní pěst pátrat také sestra zavražděné fotografky, kapitán Krátký jí to však vymluví. Krátce poté Opatovský zavraždí další vyhlédnutou oběť, učitelku hudby Martu Voseckou…

 

Tentokrát to není takový hit, jako byly Kalašovky, dle diváků nevšední námět pohřbil neherecký hlavní představitel, neslaná nemastná režie a nezáživný scénář, tudíž je to jenom kolem 50 procent. Přesto prý Milan Karpíšek (operní pěvec) působil v roli tak věrohodně, že po uvedení filmu měl problémy se svou kariérou a hodně lidí ho bralo jako úchyla a tento film mu zničil kariéru.

 

 

Nicméně – kdyby nebylo pamětnické páteční řady Filmexportu a nyní aktuálně Bontonfilmovské Kolekce českolvích filmů, kdy naposledy jsme na pultech viděli obyčejný starší český film? Tohle je příležitost sáhnout zase po dlouhém čase do archivu.

 

Časopis Kino, ročník XLII, číslo 10, které vyšlo 12. května 1987, přinesl obšírný článek na stranách 6 a 7 pod šifrou -lt-

 

V novém filmu režiséra Otakara Fuky a scenáristy Vojtěcha Měšťana sehraje černá dámská punčocha podstatnou roli – stane se vražedným nástrojem psychicky narušeného muže, kterého lidé z nejbližšího okolí znají jako spořádaného člověka a zručného krejčího. Modelky v módním závodě ho považují spíše za hodného strýčka než za muže, schopného jakéhokoliv rozhodného činu. A možná právě jejich zlomyslné škádlení a dráždění je jednou z příčin jeho vražedných skutků…

 

 

Jaké měl vrah motivy, proč mohlo k tak brutálním činům dojít? Co ho prozradilo, že byl nakonec odhalen? Jaké postupy volila bezpečnost při svém pátrání a jak jí pomáhala veřejnost? Takové otázky jistě napadnou každého, kdo si přečte v novinách, či slyší v televizní relaci Federální kriminální ústředna pátrá, informuje, že byl někdo zavražděn. Takové otázky si položili i autoři filmu Černá punčocha. Snad až na jednu, ovšem podstatnou. Vrah je totiž tentokrát představen divákovi hned od začátku jako slušný, sice nervově poněkud labilní člověk, trochu ukřivděný, ale spokojený – i v manželství. Nikdo nevěří, že by byl schopen tak hrůzných činů. Rozdvojení osobnosti u něho vyvolává psychická porucha, která vlivem dalších okolností vyúsťuje v nepřekonatelnou nenávist k určitému druhu žen. Žil takový člověk nebo je výsledkem autorské představivosti? Na to režisér Otakar Fuka odpovídá:

 

 

„Autor námětu Vojtěch Měšťan se inspiroval skutečnými případy z posledních let. Motivy jsme našli v několika zločinech, které se staly v severních Čechách a v Praze. Důležitou pomocí při práci no filmu byly pro nás poznatky a zkušenosti z oboru psychiatrie, které nám zprostředkoval odborný poradce docent Karel Souček."

 

Váš nový film se dá zařadit do kriminálního žánru. Divák nebude spekulovat, kdo je vrahem, ale spíš sledovat jeho činy a současně postupy vyšetřovatelů. Nebylo z hlediska atraktivnosti lepší natočit klasickou detektivku?

 

 

„V době, kdy jsme přišli s tímto námětem, nebyla pro kriminální filmy u nás situace zrovna nejpříznivější. Diváci o žánr jako takový sice zájem mají, ale dávají přednost filmům západních produkcí. Konkurence je dost silná a my musíme zaujmout našeho diváka kriminálními filmy obsahově i formálně odpovídajícími našim podmínkám. Typ zločinu je totiž determinován společenskými poměry té které země a náš divák je na věrohodnost příběhu velmi citlivý. Naše kinematografie nemůže v kriminálním žánru pouze napodobovat cizí vzory, i když by to někteří naši tvůrci dokázali. Ale souboje některých mezinárodních gangsterských band, bankovní loupeže, desítky mrtvých a přestřelky v ulicích českých či slovenských měst, byť i sebelépe ztvárněné, nakonec vzbudí u našeho diváka úsměv, či dokonce smích. Proto musíme jít vlastní cestou, hledat své specifikum, neporušit pravidla dobrodružného žánru, ale zároveň veřejnosti něco říct o nebezpečí trestné činnosti, o lhostejnosti a neopatrnosti lidí. Jinými slovy, dát naší kriminální tematice společenský smysl."

 

Jak vy vidíte vztah autorské fikce a autenticity příběhu?

 

„Dobrodružný žánr je svým způsobem pohádkou pro dospělé, proto tolik záleží na harmonickém spojení autorské fikce s realitou. A to nejen ve výstavbě vlastního příběhu, ale například i v hereckém obsazení. Hlavní postavu rozhodně nemohl hrát herec, kterého diváci důvěrně znají z jiných filmů nebo z televizních inscenací a seriálů. Nechtěli jsme, aby divák vnímal herce, ale filmovou postavu. Proto i některé další role jsou obsazeny ve filmu méně známými herci nebo neherci."

 

Proč jste si pro hlavní roli vybral operního pěvce Milana Karpíška? Nebylo ta příliš riskantní?

 

„Snad ano. Ale režisér, má-li se přiblížit svému záměru, musí věřit své představě a nespoléhat se na mnohokrát vyzkoušené jistoty. Vycházel jsem z předpokladu, že každý herec, kterému o něco jde, si chce vyzkoušet své schopnosti právě v oblasti, která není zrovna jeho doménou. Milana Karpíška jsem znal už mnoho let nejenom jako pěvce, ale jako umělce, který se mimo jiné nebude obávat ztvárnit zločince z obavy, že by utrpěla jeho popularita u diváků. Navíc získal velké zkušenosti jako pedagog na konzervatoři, kde po Oldřichu Novém převzal výuku operety a muzikálu. Při práci před kamerou byl naprosto přesný, dochvilný, pečlivě připravený. Dokázal rozdávat dobrou náladu, ačkoliv hrál nevděčnou roli. Dnes jsem rád, že jsem se k tomuto kroku odhodlal."

 

Ale role kriminalistů jste svěřil známým hercům: Petru Pospíchalovi a Vítězslavu Jandákovi.

 

„To je něco jiného, tady nám šlo především o ztvárnění současných vyšetřovatelů Federální kriminální ústředny. O lidi, kteří sice postrádají romantiku soukromých detektivů a pracují moderními metodami, kde se sice ztrácí jejich jedinečná individualita, ale nicméně plní své úkoly v čele rozsáhlého kolektivu kriminalistů."

 

Proč kriminalisté, vyšetřovatelé a vůbec strážci zákona působí v našich filmech poněkud neosobně, jako by neměli vlastní životní zázemí…?

 

„To je právě jeden z problémů našich kriminálních filmů. Zločince nebo tak zvaného negativního hrdinu můžeme ukázat – řekl bych – barvitěji, všestranněji, bez skrupulí. Ale kriminalistu? S tím je to horší. Jeho osobní zázemí buď brzdí děj, nebo nedovoluje zabývat se drobnokresbou povahy, dobrých či špatných vlastností i činů. Musíme také divákům ukázat, jakými metodami postupují vyšetřovatelé, jaké moderní techniky používají, že to nejsou geniální ´Holmesové´, ale tvrdě a systematicky pracující lidé, kteří dělají vše pro odhalení pachatele. Musíme zůstat na zemi a tím dát divákům důvěru ve správnost takového příběhu a víru ve výsledek pátrání. 

V západních filmech mají mnohem volnější ruce, protože tam neváhají porušit pravidla detektivek, jako je eventuální spojení policisty se zločinci či hrubé zanedbání povinností z jakýchkoli příčin. Také nemůžeme posoudit, do jaké míry zobrazované situace odpovídají realitě. A už vůbec nemůžeme do příběhu zasadit detektiva-amatéra, pátrajícího na vlastní pěst, protože podle našich zákonů by takový člověk mařil služební výkon a mohl by být za to i trestán. Chceme-li se držet naší reality, a my chceme, pak to asi jinak nepůjde. Já vím, že ta některé diváky neuspokojí, ale nám ani tak nejde o romantiku zločinu, jako spíše o určitou prevenci, říci lidem, jak se chovat, aby vrahové typu naší hlavní filmové postavy neměli pro své jednání prostor a příležitost."

 

 

A na závěr si připomeňme, že první zavražděnou ztvárnila tehdy ještě herečka, která se tehdy ještě jmenovala Hana Vávrová – než se z ní stala Heřmánková a k tomu televizní hlasatelka…

Žánr: Krimi / Psychologický

Země původu: Československo

Rok vzniku: 1987

Délka: 84 minut

Kinopremiéra v ČR: 1. ledna 1988

Režie: Otakar Fuka

II. režie: Milan Kadlec, Stanislava Hutková

Námět: Vojtěch Měšťan

Scénář: Otakar Fuka, Vojtěch Měšťan

Dramaturgie: Věra Kalábová

Produkce: Eliška Nejedlá, Olga Zelenská, Jana Koubová, Antonín Pražský

Hudba: Zdeněk John

Kamera: Jiří Tarantík

Asistent kamery: František Kučera

II. kamera: Jan Kváča

Zvuk: Adam Kajzar

Střih: Jan Chaloupek

Kostýmy: Olga Jedličková

Výprava – architekt: Bohumil Nový

Odborný poradce: Karel Souček, Jaroslav Tomsa, Josef Janůrek, Miloš Heyduk

Hrají: Milan Karpíšek (Opatovský), Luba Skořepová (Opatovská), Stanislava Bartošová (Eva Kurzová), Petr Pospíchal (kapitán Krátký), Vítězslav Jandák (poručík Petr), Hana Vávrová – Heřmánková (Monika Marková), Hana Davidová (Ivana Blochová), Naděžda Šebestová (Patricie), Hana Talpová (Zárubová), Karel Hábl (Klimeš), Jaroslav Radimecký (dr. Lukáš), Rudolf Hrušínský ml., Marta Richterová (Veselá), Ladislav Županič (Štěrba), dr. Ivan Vyskočil (docent Vinklárek), Eva Kolenská (Zajícová), Libuše Štědrá (Kubová), Petr Skarke (Doleček), Olga Hrubá (Marta Vosecká), Leoš Kaltofen, Jitka Asterová, Ivana Chýlková (Simona), Gabriela Wilhelmová, Frank Towen, a další

 

Údaje o DVD neznámé:

 

Zvuk:

Titulky:

Obraz:

Bonus: