Filmexport Home Video by mělo pokračovat díky Velikonocím výjiměčně až v úterý 6. dubna 2010 v dokumentárním seriálu, známém z obrazovek Česká televize. Na pultech by měla být Letadlová loď Enterprise 2 za 59,- Kč.

Pomocí nejmodernější počítačové animace můžete sledovat vojenské operace slavné letadlové lodi od počátku války v Pacifiku až do porážky Japonského císařství v září 1945. Série amerických dokumentárních rekonstrukcí vyjde postupně na 5 DVD.

 

Enterprise byla za 2. světové války jedna z nejslavnějších lodí Námořnictva Spojených států. Do služby vstoupila v roce 1938 a během následujících let se zapojila do nejdůležitějších operací v Tichomoří. Svou roli sehrála například v bitvách u Midway, o Guadalcanal, u Šalamounových ostrovů, u Santa Cruz nebo v bitvě o Okinawu.

Ve spárech nepřítele (Jaws of the Enemy)  

7. srpna 1942, 6 hodin 13 minut ráno. Poklidné ticho na odlehlém tichomořském ostrůvku Guadalcanal během několika okamžiků rozbouřila mohutná dělostřelecká palba. Křižník USS Quincy zahájil palbu ze svých děl ráže 203 milimetrů. Do bojové akce se rychle zapojily i další křižníky a torpédoborce, které chrlily na japonské pobřežní pozice záplavu olova a ocele. Američtí vojáci byli nadšení, když viděli, jak obrovské střely dopadají na břeh a slyšeli, jak vybuchují.

 

Střemhlavé bombardéry startující z Enterprise zasypávaly ostrov bombami o hmotnosti 450 kilogramů. Posádky lodí amerického úderného svazu vzdálené od břehu několik kilometrů mohly sledovat obří ohnivé exploze stoupající ze zasažených skladů munice a paliva. O několik minut později mířily k plážím vyloďovací čluny a americká námořní pěchota vzala břeh útokem. Ve válce v Tichomoří to byla první invaze jednotek americké námořní pěchoty na ostrov obsazený nepřítelem.

 

Jack Glass, letecký radista z Enterprise na to vzpomíná: "Až do tohoto dne byly naše boje striktně defenzivní, dokonce i bitva u Midway. Tady jsme poprvé přešli do ofenzívy." Zatímco se na pláži vylodila námořní pěchota, muži na palubě Enterprise měli jen běžnou pohotovost, aniž by si uvědomovali strategický význam tohoto dne. Pro hlavní stratégy této války však byla invaze na Guadalcanal klíčem k budoucím úspěchům. Šalamounovy ostrovy leží uprostřed námořních tras Tichého oceánu, jen 2000 kilometrů od Austrálie. Kdo ovládne Šalamounovy ostrovy, ten bude mít v bitvě o tuto oblast rozhodující slovo. Japonské válečné loďstvo proto udělalo z ostrova Guadalcanal ústřední pole na šachovnici Tichého oceánu. Během léta 1942 Japonci podnikli invazi na Šalamounovy ostrovy a začali s výstavbou letiště na Guadalcanalu. Pokud by se jim to podařilo, mohli by útočit na životně důležité námořní trasy v jižním Tichomoří. Z Guadalcanalu mohli vysílat vícemotorové střední bombardéry. Byla to vlastně příprava na invazi do Austrálie. Letecká základna na Guadalcanalu mohla znamenat ztrátu Austrálie, která by padla do rukou Japoncům. Enterprise musela tento plán za každou cenu zmařit. Průběh bitvy můžete sledovat ve 3. dílu americké dokumentární rekonstrukce. 

Krvavé ostrovy Santa Cruz (Bloody Santa Cruz)  

Dva měsíce před operací u ostrovů Santa Cruz, 6. září 1942, byla Enterprise zakotvena v jednom z doků Pearl Harboru. Procházela velkou opravou po třech přímých zásazích u Šalamounových ostrovů, které poškodily její letovou palubu a zničily jednu baterii děl. Opravárenské čety pracovaly ve dne v noci, aby se mohla co nejdříve vrátit do boje. Hangárová paluba na zádi byla úplně roztrhaná. Šest a půl centimetrová ocel byla zmačkaná jako kus papíru.

 

V této fázi války si Spojené státy nemohly dovolit ztrátu žádné letadlové lodi. Tichomořská flotila teď už měla k dispozici pouze poškozenou Enterprise a její sesterskou loď Hornet. Dvě americké letadlové lodě proti sedmi japonským. V měsících po Pearl Harboru Spojené státy ještě bojovaly s dědictvím velké hospodářské krize. Námořníci stále neměli dostatek zbraní, lodí a letadel. Zatímco se Enterprise opravovala, v Tichém oceánu pokračovaly dlouhé boje o Guadalcanal. Námořní pěchota se na tomto ostrově už několik týdnů snažila uhájit Hendersonovo letiště, v této fázi války nejdůležitější přistávací dráhu v jižním Pacifiku. Američané ji dobyli před šesti týdny a Japonci ji chtěli za každou cenu zpátky. Japonci věděli, že každá americká loď, která by chtěla zamířit ke Guadalcanalu, musí proplout kolem ostrovů Santa Cruz. Měli v plánu jim v tom zabránit.

 

V Pearl Harboru během oprav Enterprise prodělala i důležitou modernizaci. Loď dostala nová děla, místo původních neúčinných protiletadlových čtyřkanónů ráže 28 milimetrů. Námořníci novým zbraním říkali v žertu "chicagská piána". Šlo o přezdívku používanou pro samopaly, které používali ve dvacátých letech tamní gangsteři. Na rozdíl od bitevních lodí nebyla Enterprise vybavena žádnými štíty ani střeleckými věžemi, které by obsluhu ochránily. Namontovány byly nejmodernější protiletadlové čtyřkanóny Bofors (Boufrs) ráže 40 milimetrů. Byla to zdaleka nejúčinnější protiletadlová zbraň zavedená do té doby v americkém vojenském námořnictvu. Jejich projektily dosahovaly rychlosti 880 metrů za sekundu a měly teoretický dostřel deset kilometrů.

 

Začal se používat systém řízení palby pomocí radaru zaručující velice přesnou a účinnou střelbou. Do té doby nebyl k dispozici žádný výkonný naváděcí systém, takže dělostřelci se snažili vystřelit co nejvíc projektilů a doufali, že něco zasáhnou. Enterprise se svými novými čtyřčaty ráže 40 mm nyní měla mít větší naději, že zlikviduje nepřátelské bombardéry dřív, než na ni shodí svůj smrtonosný náklad. 5 300 kilometrů od Pearl Harboru se Enterprise připojila ke své sesterské lodi Hornet. Mohutné letadlové lodě tvořily základ nového operačního svazu TF 61, kterému velel admirál Thomas Kinkaid. Tento veterán z první světové války a zkušený dělostřelec se narodil v Nové Anglii. Bojovný admirál byl pro velení námořnímu operačnímu svazu vedenému Enterprise tou nejlepší volbou.

 

Obě letadlové lodě už spolu prošly řadou společných akcí. Teď je čekala další. Bojový úkol: Odlákat japonskou flotilu od Guadalcanalu a zničit ji. Japonci však měli nad letadlovými loděmi Enterprise a Hornet početní i palebnou převahu. Nasadili do bitvy čtyři letadlové, dvě bitevní a spoustu dalších podpůrných lodí. Stala se tak z toho další námořní bitva, ve které měli Japonci naprostou převahu sil, zbraní i prostředků. Průběh bitvy můžete sledovat ve čtvrté části americké dokumentární rekonstrukce. 

 

Žánr: Dokument  

Země původu: USA

Rok vzniku: 2008

Délka: cca 52+52 minut

Původní název: Battle 360 

Režie a scénář: Sam Dolan 

Produkce: Douglas Cohen, Sam Dolan, Ryan T. Hurst, Louis Tarantino, Brian Thompson

Hudba: Eric Amdahl 

Kamera: Chris Raymond 

Střih: Conrad Stanley 

Výkonní producenti: Louis C. Tarantino, Douglas J. Cohen

Výkonný producent pro History Channel: Charles Nordlander

Společnost: Flight 33 Productions LLC for History Television Networks Productions  

 

Údaje o DVD:

Zvuk: Dolby Digital 2.0 anglicky, česky  

Titulky: žádné  

Obraz: černobílý/barevný PAL DVD5 16:9  

Bonus: žádný