Tak jsem přece jen neodolal a se zdůvodněním, že nakonec 99,- Kč za takovou klasiku není zase tak moc, zakoupil jsem v místních potravinách CD, o kterém mlčí nejen jako obvykle web vydavatele Universal Music, ale i kolegiální weby o "trafikové" produkci. No, alespoň mám v ruce důkaz, že titul The Best Of Glenn Miller opravdu v pondělí 2. srpna 2010 vyšel. Digipacková krabička nese označení Galerie legend a číslo 1. Možná, že je to jediný kus, který se dostal do distribuce…
Na zadní straně vydavatel zdůrazňuje, že obal obsahuje rozsáhlou anotaci Miloše Skalky o Glennu Millerovi. Kdo kupuje Cinema Club od Bontonfilmu, ví, o čem je řeč. Na vnitřní straně obalu je 8 delších i kratších odstavců:
Rodák z Clarindy v americkém státě Iowa, trombonista, aranžér, skladatel a kapelník Glenn Miller (narozen 1. března 1904), je postrádán od poloviny prosince roku 1944, kdy letěl (nebo možná měl letět) z Británie přes kanál La Manche do Francie. Jednomotorový letoun Noordwyn C-64 Norseman údajně odstartoval za nepříliš příznivého počasí z anglické základny Královského vojenského letectva Twinkwood Farm v Claphamu 15. prosince 1944. Bylo špatně vidět, všude kolem se válely těžké mraky, do toho pršelo a typická anglická mlha by se dala krájet. Do Francie letadlo s Millerem na palubě nikdy nedoletělo, proto 19. prosince odvysílala BBC zprávu, že je Glenn Miller pohřešován. Okamžitě se začalo vyšetřovat, co se vlastně stalo, ale dodnes se nepřišlo vůbec na nic. Beze stopy tehdy zmizel nejen Glenn Miller, ale také pilot a letoun, na jehož palubě hudebník cestoval.
Více než pětašedesát let tedy panují dohady, co se tehdy vlastně stalo. Udělal pilot fatální chybu a letadlo se zřítilo do moře? Zasáhla letoun některá z bomb, které shazovaly ve vyšší letové hladině operující britské bombardéry, které se vracely z odvolaného náletu na německý cíl a nad Kanálem se zbavovaly munice? Sestřelili Millerův letoun Němci? Zbavili se Glenna Millera americké tajné služby, protože hodlal zveřejnit své poznatky o homosexualitě mezi americkými důstojníky? Zapletl se do obchodu s drogami a zlikvidovala ho narkomafie? Byl omylem zastřelen v Paříži vojenskou policií? Odletěl vůbec ze Spojeného království? Otázky, otázky, otázky. A žádné odpovědi.
Legenda swingové muziky sice zmizela beze stopy, ale její hudba je tu s námi. Jinými slovy, Glenn Miller stále žije! I když třeba ne ve fyzickém smyslu toho slova. Millerovy nahrávky, respektive snímky jeho orchestru, to je nevyčerpatelná studnice inspirace a současně často napodobovaná hudební předloha. Napodobovaná, ale nenapodobitelná.
Glenn Miller studoval hudbu na University of Colorado, ale v roce 1925 studia přerušil a začal hrát v různých orchestrech. Někdy v polovině třicátých let se díky jeho aranžérské představivosti zrodil charakteristický Glenn Miller Sound, což je nezvyklé využití klarinetu, který hrál v kombinaci se čtyřmi saxofony první hlas. Tedy, klarinet hrál základní melodickou linku spolu s tenorsaxofonem a další tři saxofony s ním ladily v jedné oktávě. Byl to nápad k nezaplacení! A v roce 1937 založil Glenn Miller svůj první orchestr…
Už v roce 1938 však vedl další kapelu (nahrál s ní mimo jiné jeden ze svých klíčových evergreenů, dnes standard Chatanooga Choo-Choo) a o rok později vysypal z rukávu sérii mimořádně úspěšných kousků, namátkou In the Mood (řekne-li se Miller, ozve se automaticky In the Mood), Little Brown Jug, Sunrise Serenade či Moonlight Serenade, která se později stala znělkou Millerova bigbandu. Tato série pokračovala v roce 1940 nahrávkami jako Blueberry Hill, Pennsylvania 6-500 či Tuxedo Junction.
V roce 1942 – pod dojmem útoku Japonců na Pearl Harbor – chtěl Glenn Miller vstoupit do americké armády. Bylo mu však už osmatřicet, proto se mohl zapojit pouze jako dobrovolník. Nakonec se mu podařilo přesvědčit americké generály, aby byl do armády regulérně přijat. Na podzim roku 1942 odehrál doma v Americe poslední koncert, svou civilní kapelu rozpustil a poté, co získal hodnost kapitána, začal se svým novým bandem vystupovat v klubech US Army a v armádních výcvikových střediscích. A aby toho nebylo málo, v New Yorku uváděl vlastní rozhlasový pořad.
Zkraje léta roku 1944 se Glenn Miller na vlastní žádost přemístil do Británie se svým novým orchestrem amerického letectva nazvaným Army Air Force Band. Během dalších pěti měsíců odehrál na Ostrovech více než šest desítek koncertů pro americké vojáky.
Když pak 25. srpna roku 1944 osvobodili Američané Paříž, měla se konat velkolepá oslava. Za účasti Orchestru armádního letectva pod Millerovou taktovkou. Jeho letoun však na evropský kontinent nikdy nedoletěl.
A samotný obsah CD:
01. In The Mood – 3:34
02. Moonlight – 3:23
03. Over The Rainbow – 2:28
04. Pagan Love Song – 3:15
05. Stairway Ti The Stars – 2:54
06. Beat My Daddy, Eight To The Bar – 3:01
07. Blueberry Hill – 2:57
08. Carless – 3:05
09. Fools Rush In (Where Angels Fear To Tread) – 2:37
10. Imagination – 2:49
11. Pennsylvania 6-5000 – 3:16
12. Say "Si Si" (Para Vigo Me Voy) – 2:40
13. Say It – 2:47
14. Shake Down The Stars – 2:35
15. Stardust – 3:24
16. The Nearness Of You – 3:13
17. The Woodpecker Song – 2:32
