Sacco a Vanzetti se stali tak jakýmsi symbolem „zvůle americké třídní justice“, abych citoval některé prameny. Problémem je, že nebyli, alespoň z hlediska zákona, nevinní, na druhé straně jim však do výčtu obvinění soudce započítal všechno, čeho se anarchisté v Americe dopustili od počátku století. Z tohoto morálního pohledu skutečně vinni nebyli a fakt, že byli 50 roků po své smrti omilostněni, tomu odpovídá. Navíc podklady pro tento nový rozsudek dává samo americké právo, neboť si potrpí podle obecně anglosaského zvyku na přísné dodržení procesních rituálů, a ty byly v politickém procesu s anarchisty překročeny nesčíslněkrát.
Žádný jiný soudní proces nevzbudil v amerických dějinách tolik vášní jako případ Sacco a Vanzetti. Dodnes vyšlo několik desítek knih, v nichž se autoři snaží dokázat vinu či nevinnu obou obviněných. Na počátku procesu, který se nezdál ničím výjimečný, nikdo jména dvou Italů, která vejdou do dějin, neznal. Nicola Sacco i Bartolomeo Vanzetti se narodili v Itálii, odkud odešli v r. 1908 za lepším životem do Spojených států. Sacco se brzy stal přívržencem anarchistů a na jedné z manifestací se setkal s Vanzettim. To bylo krátce před tím, než Spojené státy vstoupily do války a oba, aby se vyhnuli vojenské službě, utekli do Mexika. Po skončení války se vrátili zpět do USA, Sacco do továrny na boty a Vanzetti, který byl původně vyučeným cukrářem, si otevřel nevelký obchod s rybami. Když je jednoho večera oba zadržela policie, bylo to zejména proto, že nebyli schopni říci pravdivě, proč jsou oba ozbrojeni a nacházejí se na místě, nedaleko kterého se nedlouho předtím odehrálo loupežné přepadení. Byl při něm zastřelen pokladník místní továrny na boty a strážný, který doprovázel jeho a zejména výplaty, které nesl. Obvinění proto znělo na loupežnou vraždu, spáchanou ve skupině, neboť spoluobviněnými byli další tři Italové. Soud začal posledního května 1921. Oba obžalované zastupoval Fred Moore, právník známý svými předchozími obhajobami radikálů.
Obžaloba stála na třech bodech. Prvním byli očití svědci, kteří dosvědčili přítomnost obou obviněných na místě činu; druhým byla balistická zkouška, která ztotožnila střely nalezené v tělech obětí s projektilem ze Saccova revolveru. Třetím bodem bylo tzv. vědomí viny, byť nejvíce pochybné, neboť se snažilo dokázat, že si oba anarchisté byli vědomi své viny a proto se chovali po činu tak, jak se chovali. Proces se konal v době, kdy po Spojených státech zuřil „Rudý strach“, obava ze vzrůstající radikalizace levice a z komunismu. Moore postavil obhajobu právě na faktu zpolitizování procesu a tím jej učinil mezinárodně proslaveným. Otevřeně hovořil o tom, že jeho mandanti jsou anarchisty, ale podle něj to nezavdávalo příčinu k postihu, dokud jim nebude prokázán konkrétní zločin. Po 7 týdnech však soud Sacca a Vanzettiho odsoudil na smrt. Začal šest let trvající boj o jejich záchranu, který skončil před 80 lety popravou. Nepomohlo ani to, že se v listopadu 1925 portugalský přistěhovalec Celestino Madeiros ke zločinu přiznal. Krátce před popravou Vanzetti před novináři řekl: „Kdyby se nestalo to, co se stalo, zemřeli bychom jako zapomenutí a neznámí zkrachovanci. Těmi už nejsme, tohle je naše kariéra, náš triumf.“ Dodnes nevíme, jak to s vinou obou obžalovaných vlastně bylo. Množství indicií ukazuje, že vinným byl patrně Nicola Sacco, ale ani to nelze tvrdit s určitostí.
Zdroj: ČRo Brno, pořad Ecce Homo
Sacco a Vanzetti
Originální název: Sacco e Vanzetti
Žánr: drama
Země původu: Itálie, Francie
Rok vzniku: 1971
Délka: 120 min.
Scénář: Fabrizio Onofri, Giuliano Montaldo, Mino Roli, Ottavio Jemma
Hudba: Ennio Morricone
Kamera: Silvano Ippoliti
Režie: Giuliano Montaldo
Hrají: Gian Maria Voonté, Ricardo Cucciolla, Cyril Cusack, Rosanna Fratello, Geoffrey Keen, Milo O’Shea, William Prince, Claude Mann, Edward Jewesbury, Armenia Balducci, Pier Giovanni Anchisi, Valentino Orfeo